29 Cdo 556/2000

Rubrum

29 Cdo 556/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. J. proti žalovanému I. J., podnikateli vystupujícímu pod obchodním jménem A. I. J., o 89.744,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4 C 903/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. března 1999, čj. 8 Co 391/99-121, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Krajský soud v Českých Budějovicích dovoláním napadeným rozsudkem připustil zpětvzetí návrhu co do částky 19.744,- Kč a dále 19 % úroků z prodlení z částky 89.744,- Kč od 25.1.1996 do zaplacení. Ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně ze dne 3.12.1998, čj. 4 C 903/96-97, kterým tento soud zamítl návrh žalobkyně, potvrdil. Žalobkyně zastoupená advokátem podala proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že jí byla postupem soudu prvního stupně odňata možnost jednat před soudem a účastnit se jeho jednání, a je tedy dán dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Konkrétně dovolatelka namítá, že soud prvního stupně při jednání dne 26.11.1998, kterého se dovolatelka ani její právní zástupce nemohli zúčastnit, ukončil dokazování aniž by se vypořádal s návrhy dovolatelky na provedení důkazů a dále tím, že soud neumožnil dovolatelce „přednést závěrečnou řeč\", když jí neinformoval o jednání, které se konalo dne 3.12.1998 za účelem vynesení rozsudku. Vzhledem k tomu dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Dle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Vzhledem k tomu, že dovolatelka uplatnila dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. a) o. s. ř., je namístě zabývat se pouze přípustností dle § 237 o. s. ř. Dovolatelka poukazuje na existenci vady dle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. O tuto vadu jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Pokud jde o postup soudu prvního stupně při jednání konaném dne 26.11.1998, je naprosto v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 o. s. ř. Neúčast účastníka řízení na jednání, o jehož konání byl řádně vyrozuměn a přitom nepožádal z důležitého důvodu o odročení, jde k jeho tíži. Soud může tedy i v nepřítomnosti účastníka rozhodnout ve věci. V takovém případě soud rozhodne na základě již provedených důkazů, tedy i těch, které navrhl účastník, který se k jednání nedostavil, a na základě obsahu spisu. Soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když na jednání dne 26.11.1998 ukončil dokazování a dal prostor k závěrečným návrhům. Tímto postupem nemohlo dojít ke vzniku vady dle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., neboť se nejednalo o nesprávný postup soudu. Pochybení soudu prvního stupně spočívající v tom, že neuvědomil žalující stranu o odročení jednání na den 3.12.1998 za účelem vyhlášení rozsudku, není vadou řízení dle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Pokud se při jednání, na kterém soud vyhlašoval rozsudek, neprovádělo dokazování ani jiné procesní úkony, jde o pokračování jednání, na které byla dovolatelka pozvána. Dovolatelce tedy i přes pochybení soudu prvního stupně nebyla odňata možnost jednat před soudem, v této souvislosti lze odkázat i na závěr vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.1998, sp. zn. 3 Cdon 610/96, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 17, ročník 1998, pod číslem 123. Dle tohoto závěru zmatečnost podle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není dána, jestliže možnost učinit procesní úkony, kterou účastníku nesprávným postupem odňal soud prvního stupně, mu byla poskytnuta v odvolacím řízení. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž by nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 1. srpna 2000 JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r. ¨ předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová