Nejvyšší soud · Usnesení

29 Cdo 556/2000

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2000-08-01 · ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.556.2000.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu. Soud uznal, že nepřítomnost žalobkyně na jednání neznamenala nesprávný postup, pokud byla řádně informována. Návrh na závěrečnou řeč nebyl závazný, protože žalobkyně nebyla o jednání informována. Věc byla považována za nepřípustnou, protože žalobkyně neměla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Rubrum

29 Cdo 556/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. J. proti žalovanému I. J., podnikateli vystupujícímu pod obchodním jménem A. I. J., o 89.744,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4 C 903/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. března 1999, čj. 8 Co 391/99-121, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Krajský soud v Českých Budějovicích dovoláním napadeným rozsudkem připustil zpětvzetí návrhu co do částky 19.744,- Kč a dále 19 % úroků z prodlení z částky 89.744,- Kč od 25.1.1996 do zaplacení. Ve zbytku rozsudek soudu prvního stupně ze dne 3.12.1998, čj. 4 C 903/96-97, kterým tento soud zamítl návrh žalobkyně, potvrdil. Žalobkyně zastoupená advokátem podala proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že jí byla postupem soudu prvního stupně odňata možnost jednat před soudem a účastnit se jeho jednání, a je tedy dán dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Konkrétně dovolatelka namítá, že soud prvního stupně při jednání dne 26.11.1998, kterého se dovolatelka ani její právní zástupce nemohli zúčastnit, ukončil dokazování aniž by se vypořádal s návrhy dovolatelky na provedení důkazů a dále tím, že soud neumožnil dovolatelce „přednést závěrečnou řeč\", když jí neinformoval o jednání, které se konalo dne 3.12.1998 za účelem vynesení rozsudku. Vzhledem k tomu dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Dle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Vzhledem k tomu, že dovolatelka uplatnila dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. a) o. s. ř., je namístě zabývat se pouze přípustností dle § 237 o. s. ř. Dovolatelka poukazuje na existenci vady dle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. O tuto vadu jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Pokud jde o postup soudu prvního stupně při jednání konaném dne 26.11.1998, je naprosto v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 o. s. ř. Neúčast účastníka řízení na jednání, o jehož konání byl řádně vyrozuměn a přitom nepožádal z důležitého důvodu o odročení, jde k jeho tíži. Soud může tedy i v nepřítomnosti účastníka rozhodnout ve věci. V takovém případě soud rozhodne na základě již provedených důkazů, tedy i těch, které navrhl účastník, který se k jednání nedostavil, a na základě obsahu spisu. Soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když na jednání dne 26.11.1998 ukončil dokazování a dal prostor k závěrečným návrhům. Tímto postupem nemohlo dojít ke vzniku vady dle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., neboť se nejednalo o nesprávný postup soudu. Pochybení soudu prvního stupně spočívající v tom, že neuvědomil žalující stranu o odročení jednání na den 3.12.1998 za účelem vyhlášení rozsudku, není vadou řízení dle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Pokud se při jednání, na kterém soud vyhlašoval rozsudek, neprovádělo dokazování ani jiné procesní úkony, jde o pokračování jednání, na které byla dovolatelka pozvána. Dovolatelce tedy i přes pochybení soudu prvního stupně nebyla odňata možnost jednat před soudem, v této souvislosti lze odkázat i na závěr vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.1998, sp. zn. 3 Cdon 610/96, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 17, ročník 1998, pod číslem 123. Dle tohoto závěru zmatečnost podle § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není dána, jestliže možnost učinit procesní úkony, kterou účastníku nesprávným postupem odňal soud prvního stupně, mu byla poskytnuta v odvolacím řízení. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž by nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 1. srpna 2000 JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v.r. ¨ předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.