29 Cdo 750/2026

Rubrum

29 Cdo 750/2026-502 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, proti žalovanému Hadley Market s. r. o., se sídlem v Brně, Geislerova 280/3, PSČ 615 00, identifikační číslo osoby 28 29 03 13, zastoupenému Mgr. Markem Nemethem, advokátem, se sídlem v Praze, Opletalova 1015/55, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 47/2021, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2023, č. j. 12 Cmo 136/2023-319, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Směnečným platebním rozkazem ze dne 22. dubna 2021, č. j. 7 Cm 47/2021-21, Městský soud v Praze uložil (původním) žalovaným [1) HATO - MB, a. s., 2) Hadley Market s. r. o. a 3) P. T.], aby společně a nerozdílně zaplatit žalobci (České spořitelně, a. s.) částku 9 miliónů Kč s 6% úrokem od 4. srpna 2020 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 30.000,- Kč a na nákladech řízení částku 451.500 Kč. Rozsudkem ze dne 27. října 2022, č. j. 7 Cm 47/2021-174, Městský soud v Praze ponechal směnečný platební rozkaz ve vztahu mezi žalobcem a společností Hadley Market s. r. o. (dále jen „žalovaný“) v platnosti. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Usnesením ze dne 23. prosince 2022, č. j. 7 Cm 47/2021-185, Městský soud v Praze vyzval žalovaného, aby zaplatil soudní poplatek za odvolání ve výši 451.500,- Kč; současně ho poučil o následcích nečinnosti. Podáním ze dne 19. ledna 2023 požádal žalovaný o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 24. ledna 2023, č. j. 7 Cm 47/2021-189, Městský soud v Praze vyzval žalovaného, aby ve lhůtě, kterou současně určil, předložil vyplněný formulář (pro osvobození od soudních poplatků) a předložil (označené) listiny tak, aby bylo možno posoudit, zda jeho poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků. Podáním ze dne 16. února 2023 (č. l. 195) žalovaný (zastoupený obecným zmocněncem L. Ch.) požádal o prodloužení lhůty ke splnění (shora uvedené) výzvy, jelikož není schopen (jako obecný zmocněnec) požadované podklady zajistit; současně mu není jasné, jaké „platební výměry orgánu vykonávajícího správu daně“ má vyžádat a předložit. Přípisy ze dne 21. února 2023 (č. l. 197) a 30. března 2023 (č. l. 201) Městský soud v Praze prodloužil žalovanému lhůtu k doložení podkladů pro rozhodnutí o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků do 16. dubna 2023. Usnesením ze dne 24. dubna 2023, č. j. 7 Cm 47/2021-207, Městský soud v Praze ? odkazuje na § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ? nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků, když žalovaný úplně a pravdivě nevylíčil své majetkové poměry; Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 1. června 2023, č. j. 12 Cmo 74/2023-225, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Přípisem ze dne 14. června 2023 (č. l. 229) Městský soud v Praze sdělil žalovanému, že jeho poplatková povinnost trvá; současně mu určil dodatečnou lhůtu k jejímu splnění (do patnácti dnů od doručení přípisu) a poučil ho o následcích nečinnosti (zastavení odvolacího řízení). Podáním ze dne 5. července 2023 (č. l. 231) žalovaný uvedl, že vzhledem k úmrtí schovatele účetnictví (A. K.) nemá k dispozici všechny požadované listiny (a doložil žádosti adresované finančnímu úřadu). Jelikož žalovaný nezaplatil soudní poplatek za odvolání ani v dodatečné určené lhůtě, Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. července 2023, č. j. 7 Cm 47/2021-240, řízení o jeho odvolání proti rozsudku ze dne 27. října 2022 zastavil (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 7. listopadu 2023, č. j. 12 Cmo 136/2023-319, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. července 2023 (první výrok) a rozhodl náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud ? odkazuje na § 4 odst. 1 písm. c) a § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ? uzavřel, že v poměrech dané věci byly splněny zákonné předpoklady pro zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné k řešení právních otázek, které odvolací soud (podle jeho názoru) vyřešil odchylně od (označené) judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, týkajících se existence vad řízení a zmatečnostních vad (soud prvního stupně věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, ačkoli svou neúčast řádně omluvil a požádal o odročení jednání) a (ne)splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, jakož i právní otázky (dosud podle jeho názoru Nejvyšším soudem nezodpovězené), zda lze účastníku řízení přičítat k tíži, že nepředložil listiny potřebné k prokázání svých majetkových poměrů, ačkoli je neměl k dispozici, neboť se nacházely u orgánů veřejné moci, které mu je nevydaly. Dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož doložil své majetkové poměry „zcela bezvadně“ (prokázal svou nemajetnost), včetně toho, že v dané věci nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné bránění práva; splnil tak předpoklady určené § 138 o. s. ř. pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Současně zdůraznil, že mu nelze přičítat k tíži stav nemajetnosti. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil „k novému rozhodnutí“. V rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení vylučuje § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Ve vztahu k potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu o zastavení odvolacího řízení Nejvyšší soud dovolání, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž: 1) Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§ 170 odst. 1 o. s. ř.); nejde (totiž) o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§ 170 odst. 2 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže. Šlo by o nepřípustnou revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků, jimiž mohlo být napadeno [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, uveřejněné pod číslem 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 49/2014“)]. 2) Nezmění-li se u účastníka (žadatele) poměry, ze kterých soud vycházel v usnesení, jímž zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, nemůže účastník důvodně uplatnit obranu proti (následnému) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založenou na argumentaci, že předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků splňuje (srov. opět např. R 49/2014). 4) Postup soudu (při posuzování následné žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků) založený výlučně na hodnocení aktuálních poměrů žadatele a pomíjející závěry předchozího rozhodnutí, de facto znamená opětovné hodnocení skutečností, z nichž toto rozhodnutí vycházelo, a tedy nepřípustný přezkum jeho závěrů (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2016, sp. zn. 32 Cdo 40/2016). 5) K nezbytnosti verifikace majetkových poměrů účastníka řízení pro účely posouzení, zda jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 a ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015); v rozhodovací praxi Ústavního soudu viz např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16, a ze dne 23. března 2017, sp. zn. III. ÚS 2299/16. Ke shora uvedeným závěrům [viz body 1) až 5)] se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usneseních ze dne 30. září 2019, sp. zn. 29 Cdo 2756/2019, a ze dne 27. května 2020, sp. zn. 29 Cdo 3872/2019 (ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 14. července 2020, sp. zn. II. ÚS 1683/20). 6) Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněné pod číslem 101/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 7) K nezpůsobilosti námitek týkajících se existence vad řízení a zmatečnostních vad založit přípustnost dovolání viz výslovné znění § 241a odst. 1 o. s. ř. O tom, že: a) v poměrech dané věci žalovaný (dovolatel) věrohodně nedoložil své majetkové poměry (jejich změnu), b) po právní moci usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků soud prvního stupně poskytl žalovanému další (přiměřenou) lhůtu ke splnění poplatkové povinnosti, c) u žalovaného nedošlo ke změně poměrů, která by odůvodňovala přiznání osvobození od soudních poplatků, d) nešlo o situaci, kdy žalovaný nemohl předložit listiny, jimiž by osvědčil své majetkové poměry (viz též přípis soudu prvního stupně na č. l. 197), a e) odvolacím soudem zmíněné rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků spočívá (vedle závěru o dlouhodobé rezignaci na podnikatelskou činnost) i na závěru, podle něhož žalovaný nedoložil své majetkové poměry, nemá pochybnosti ani Nejvyšší soud. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 6. 2026 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu