29 Cdo 896/2000
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání dlužníka proti prohlášení konkurzu na jeho majetek. Soud uznal, že návrh na konkurz byl podán oprávněnou osobou, protože právní nástupce původního navrhovatele má způsobilost být účastníkem řízení. Dovolatel nesprávně zaměňoval způsobilost být účastníkem s aktivní věcnou legitimací k podání návrhu. Soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Rubrum
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Cdo 896/2000-167 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl ve věci konkursu dlužníka N. s.r.o., zast. JUDr. T. Ch., advokátem, o návrhu věřitele Č. k. a., na prohlášení konkurzu na majetek dlužníka, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 26 K 125/99, k dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.1.2000, č.j. 2 Ko 148/99-107, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14.1.2000, č.j. 2 Ko 148/99-107 potvrdil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26.10.1999, č.j. 26 K 125/99-26 ve výroku II., jímž tento soud prohlásil konkurs na dlužníka N. s.r.o. V odůvodnění svého usnesení odvolací soud zejména uvedl, že v řízení před soudem prvního stupně bylo osvědčeno, že dlužník je v úpadku ve smyslu § 1 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění tehdy platném (dále jen „ZKV“), neboť bylo osvědčeno, že má více věřitelů a není schopen plnit své splatné závazky. Dovoláním ze dne 24.2.2000 napadl dlužník výše uvedené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání podává podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., ve znění platném do 31.12.2000. V obsáhlém odůvodnění dovolatel zejména uvedl, že se domnívá, že soud prvního stupně při rozhodování o prohlášení konkurzu pochybil, neboť nedostatečně zkoumal, zda je dovolatel v úpadku dle § 1 odst. 2, 3 ZKV, zda přihlášené pohledávky jsou splatné, popř. zda nejsou promlčené, dále nedostatečně zkoumal „způsobilost navrhovatelů být účastníky řízení“, neboť navrhovatel neměl aktivní legitimaci k podání návrhu na prohlášení konkursu na dovolatele. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud podle § 243b odst. 3 o. s. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu, včetně usnesení soudu prvního stupně a řízení zastavil. Zákonem č. 239/2001 Sb., o Č. k. a. a o změně některých zákonů byla s účinností ke dni 1.9.2001 zřízena Č. k. a. Podle § 19 odst. 1 zákona je tato právnická osoba právním nástupcem původního navrhovatele K. b. P., státního peněžního ústavu, který byl ke stejnému dni zrušen. Nejvyšší soud proto jako s dovolatelkou nadále jednal s Č. k. a. Nejvyšší soud s ohledem na přechodná ustanovení v bodě 17, hlavě I., části dvanácté zák. č. 30/2000 Sb., podle něhož se mimo jiné dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem, nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1.2001) projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o. s. ř.) konstatoval, že v souladu s ust. § 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. bylo dovolání podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel byl při podání dovolání zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno. Dovolací soud se nejprve zabýval tím, zda je dovolání z důvodu, který dovolatel uvedl v dovolání, a to podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přípustné. Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení. Způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti. Právnické osoby mají podle ust. § 18 odst. 1 obč. zákoníku způsobilost mít práva a povinnosti. Je nepochybné, že původní navrhovatel byl právnickou osobou, která měla způsobilost mít práva a povinnosti, tedy způsobilost být účastníkem konkursního řízení a současný navrhovatel, který je právním nástupcem navrhovatele původního je právnickou osobou zřízenou zvláštním zákonem (§ 1 odst. 2 zák. č. 239/2001 Sb.). Z dovolání je zřejmé, že dovolatel zaměňuje způsobilost být účastníkem řízení s tzv. aktivní věcnou legitimací, tj. s tím, zda navrhovatel splňuje podmínky pro to, aby s úspěchem podal návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání není z důvodu, který uvedl dlužník v dovolání, přípustné. Vzhledem k ust. § 242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud dále nezjistil, že by dovolání bylo přípustné z důvodů uvedených v ust. § 237 odst. 1 písm. a), c) až g) o. s. ř. (tzv. zmatečnost řízení), i když tyto důvody dovolatel v dovolání neuplatnil, resp. z důvodů podle § 238a odst. 1 a § 239 o. s. ř. Dovolání je proto třeba pro jeho nepřípustnost odmítnout. Nejvyšší soud proto podle § 237 odst. 1, § 242 odst. 3 a § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání odmítl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 26. února 2002 JUDr.Ing. Jan Hušek, v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.