29 ICdo 109/2026

Rubrum

KSCB 26 INS 2236/2024 49 ICm 456/2025 29 ICdo 109/2026-176 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně Mgr. Ing. Ivony Miechové, se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 251/2, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyně dlužnice E. H., zastoupené Mgr. Michaelem Šatylovem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 251/2, PSČ 110 00, proti žalovanému Tipsport.net a. s., se sídlem v Berouně, Politických vězňů 156, PSČ 266 01, identifikační číslo osoby 28178653, zastoupenému JUDr. Petrem Kališem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Týn 639/1, PSČ 110 00, o určení neúčinnosti právního jednání dlužnice a o vydání plnění do majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 49 ICm 456/2025, jako incidenční spor ve věci dlužnice E. H., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 26 INS 2236/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. ledna 2026, č. j. 49 ICm 456/2025, 104 VSPH 1100/2025-145 (KSCB 26 INS 2236/2024), o návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí, takto:

Výrok

Návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. ledna 2026, č. j. 49 ICm 456/2025, 104 VSPH 1100/2025-145 (KSCB 26 INS 2236/2024), se zamítá.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 22. října 2025, č. j. 49 ICm 456/2025-114, ve znění (opravného) usnesení ze dne 29. října 2025, č. j. 49 ICm 456/2025-121, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“):

1. Určil, že vůči věřitelům přihlášeným do insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSCB 26 INS 2236/2024 je neúčinné právní jednání dlužnice (E. H.), které provedla (označenými) platbami, spočívající v úhradě peněžitého plnění směřujícího k nabití prostředků na sázkovém kontu za účelem čerpání služeb žalovaného (Tipsport.net a. s.) [I. výrok].

2. Uložil žalovanému vydat do majetkové podstaty dlužnice peněžitou náhradu plnění ve výši 517 729 Kč (II. výrok).

3. Zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobkyně (Mgr. Ing. Ivona Miechová jako insolvenční správkyně dlužnice) domáhala určení, že je neúčinným právním jednáním dohoda mezi dlužnicí a žalovaným, na jejímž základě bylo dlužnici umožněno po registraci zřídit u žalovaného konto pod ID klienta 13208633 a prostředky na kontu prosázet sázkami a vkládat do technických her a přijímat výhry v období od 9. února 2024 do 6. května 2024, a (dále) jednání dlužnice spočívající v provedení sázek a vkladů do technických her z uvedeného uživatelského konta v témže období (III. a IV. výrok).

4. Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalovanému uložil zaplatit soudní poplatek ve výši 5 000 Kč (V. a VI. výrok).

2. K odvolání žalobkyně i žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. ledna 2026, č. j. 49 ICm 456/2025, 104 VSPH 1100/2025-145 (KSCB 26 INS 2236/2024):

1. Změnil I., II., V. a VI. výrok rozsudku insolvenčního soudu (ve znění opravného usnesení) tak, že zamítl žalobu o určení, že je vůči věřitelům neúčinné právní jednání dlužnice spočívající v úhradě peněžitého plnění [které provedla (označenými) platbami] směřujícího k nabití prostředků na sázkovém kontu za účelem čerpání služeb žalovaného, a o uložení povinnosti žalovanému vydat do majetkové podstaty dlužnice peněžitou náhradu plnění ve výši 517 729 Kč (první výrok).

2. Potvrdil III. a IV. výrok rozsudku insolvenčního soudu (ve znění opravného usnesení) [první výrok].

3. Uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 66 786 Kč (druhý výrok).

3. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že potvrdí I., II. a VI. výrok rozsudku insolvenčního soudu, ohledně III. a IV. výroku určí, že o eventuálních návrzích dovolatelky se nerozhoduje, a přizná dovolatelce právo na náhradu nákladů řízení.

4. Současně dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost, eventuálně právní moc napadeného rozsudku. Návrh následně doplnila podáním ze dne 10. července 2026.

5. Návrh na odklad dovolatelka odůvodnila tím, že druhým výrokem rozsudku odvolací soud uložil (k tíži majetkové podstaty) povinnost nahradit náklady řízení (ve výši představující 29,39 % přihlášených pohledávek), jejichž uhrazení bude na úkor věřitelů zahrnutých do splátkového kalendáře. Stanovená výše náhrady nákladů řízení přitom není správná. Odklad právní moci by byl účelný též s ohledem na potenciálně získatelný majetek do majetkové podstaty (částky 517 729 Kč) a pomohl by předejít případným sporům o úhradu a vracení uhrazené částky. Doplnila, že částku náhrady nákladů řízení deponuje a jestliže insolvenční soud zruší schválené oddlužení, bude ji muset vyplatit žalovanému (namísto přihlášeným věřitelům, jimž by tak vznikla zásadní újma).

6. Pro dovolací řízení, a tedy i pro rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí, je rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v aktuálním znění (dále jen „o. s. ř.“).

7. Podle § 243 o. s. ř., před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a/ vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b/ právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

8. Judikatura Nejvyššího soudu týkající se odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí je ustálena (mimo jiné) v následujících závěrech:

1. Materiální právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí (či jeho výroku) je možné odložit jen tehdy, nemohou-li být negativní dopady rozhodnutí (výroku) do poměrů účastníka řízení (dovolatele) beze zbytku sistovány odkladem jeho vykonatelnosti (například proto, že jde o rozhodnutí, které není exekučním titulem).

2. Vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu lze odložit (za podmínek uvedených v § 243 písm. a/ o. s. ř.) jen ve vazbě na ty výroky napadeného rozhodnutí, proti nimž je včasné dovolání, jež nemá vady bránící pokračování v dovolacím řízení, subjektivně i objektivně přípustné. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod číslem 144/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 144/2018“), a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (z jehož závěrů R 144/2018 výslovně vychází).

3. Závažnost újmy, která ve smyslu § 243 písm. a/ o. s. ř. dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí], se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele). Je-li vykonáváno rozhodnutí, jímž se ukládá peněžité plnění povinnému (dovolateli), je pro posouzení závažnosti hrozící újmy zásadně rozhodující možný dopad vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů povinného (dovolatele), tedy poměření toho, jak závažně se (případně též s přihlédnutím k dalším okolnostem, jež se mohou týkat i osoby oprávněného) vymáhání peněžitého plnění přiznaného exekučním titulem neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí může projevit (se zřetelem k výši vymáhané částky) v majetkových poměrech povinného (dovolatele) [se zřetelem k rozsahu majetku povinného (dovolatele) a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí] (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020, sen. zn. 29 ICdo 12/2020, uveřejněné pod číslem 78/2020 Sb. rozh. obč.).

9. V poměrech projednávané věci nelze odložit vykonatelnost dovoláním napadeného prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž odvolací soud částečně změnil (vyhovující) rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobu zamítl, a zčásti potvrdil zamítnutí žaloby insolvenčním soudem. Je tomu tak proto, že rozsudek, jímž byla zamítnuta žaloba (rozsudek odvolacího soudu jej potvrzující), se nevykonává (nejde o exekuční titul), takže odložení vykonatelnosti pojmově nepřichází v úvahu (srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2006, sp. zn. 29 Odo 905/2006, uveřejněného pod číslem 83/2007 Sb. rozh. obč.).

10. V případě druhého výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení nelze návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci vyhovět již proto, že proti zmíněnému výroku není dovolání objektivně přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).

11. Jelikož důvod odložit vykonatelnost nebo právní moc napadeného rozhodnutí neshledal Nejvyšší soud ve vztahu k žádnému z výroků rozsudku odvolacího soudu, zamítl návrh dovolatelky v celém rozsahu.

Poučení

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 4. 8. 2026 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu