29 ICdo 113/2026

Rubrum

KSOS 31 INS 4184/2021 11 ICm 2751/2022 29 ICdo 113/2026-287 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce Mgr. Petra Brože, se sídlem v Praze 4, U Zátiší 545/3, PSČ 147 00, jako insolvenčního správce dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o., zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, PSČ 110 00, proti žalovanému JAR REAL TRAFFIC s. r. o., se sídlem v Ostravě, Jana Šoupala 1597/3, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 27768228, za účasti CREDITEX HOLDING, a. s., se sídlem v Praze 9, U vysočanského pivovaru 701/3, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 16193938, jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, zastoupeného JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, PSČ 120 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ICm 2751/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872117, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. ledna 2026, č. j. 11 ICm 2751/2022, 13 VSOL 189/2025-265 (KSOS 31 INS 4184/2021), takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 14. května 2025, č. j. 11 ICm 2751/2022-217, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu na určení, že pohledávka žalovaného (JAR REAL TRAFFIC s. r. o.) P24 ve výši 54 112 Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka (UNIMEX-INVEST, s. r. o.) vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021 není po právu (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (body II. a III. výroku).

2. K odvoláním žalobce (Mgr. Petra Brože jako insolvenčního správce dlužníka UNIMEX-INVEST, s. r. o.) a vedlejšího účastníka na straně žalobce (CREDITEX HOLDING, a. s.) odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek insolvenčního soudu potvrdil (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

3. Odvolací soud vyšel z toho, že:

1. Usnesením ze dne 22. prosince 2021, č. j. KSOS 31 INS 4184/2021-A-153, insolvenční soud (mj.) zjistil úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs.

2. Dne 22. února 2022 přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 54 112 Kč (přihláškou č. P24) vyplývající z vykonatelného výkazu nedoplatků Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále jen „finanční úřad“) ze dne 2. května 2019, č. j. VVN 2275966-19-3203-50524-809559, která se skládá z nedoplatku na daních ve výši 53 580 Kč a úroků z prodlení ve výši 532 Kč. Žalovaný v přihlášce uvedl, že dne 21. prosince 2021 uhradil pohledávku se souhlasem dlužníka příslušnému finančnímu úřadu a vstoupil podle § 1936 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na jeho místo. Žalovaný přihlásil pohledávku jako vykonatelnou, a to na základě výkazu nedoplatků ze dne 2. května 2019.

3. Na přezkumném jednání konaném dne 25. srpna 2022 byla pohledávka žalovaného přezkoumána jako vykonatelná a insolvenční správce ji popřel co do pravosti z důvodu neprokázání udělení souhlasu dlužníka s její úhradou třetí osobou a z důvodu neprokázání toho, že by původní věřitel byl nejpozději v okamžiku úhrady požádán o postoupení pohledávky podle § 1936 odst. 2 o. z.

4. Platba ve výši 54 112 Kč, poukázaná z účtu žalovaného dne 21. prosince 2021, byla připsána na účet finančního úřadu dne 22. prosince 2021.

5. Žalovaný přípisem ze dne 21. prosince 2021 informovala finanční úřad, že je připraven uhradit závazek dlužníka vyplývající z vykonatelného výkazu nedoplatků č. j. 2275966/19/3203-50524-809559 a v souladu s § 1936 odst. 2 o. z. žádá, aby na něj finanční úřad postoupil výše uvedené pohledávky.

6. V listině nadepsané „Souhlas společnosti UNIMEX-INVEST s úhradou dluhu“ blíže neidentifikovaná osoba vyjádřila dne 1. října 2021 jménem dlužníka souhlas, aby žalovaný uhradil za dlužníka kterýkoliv jeho závazek uplatněný kterýmkoliv věřitelem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021; listinu (souhlas) převzal žalovaný.

7. Finanční úřad již v podání doručeném insolvenčnímu soudu dne 6. dubna 2021 sdělil, že eviduje za dlužníkem mimo jiné nedoplatek na dani z příjmů právnických osob ve výši 53 580 Kč splatný 1. dubna 2019 (podle platebního výměru ze dne 23. dubna 2019, č. j. 2089530/19/3203-50524-809559) a úroky z prodlení ve výši 532 Kč. Existenci této daňové pohledávky finanční úřad doložil výkazem nedoplatků datovaným 2. května 2019, č. j. 2275966/19/3203-50524-809559, sestaveným ke dni 30. dubna 2019. Následně dne 31. ledna 2022 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka 6 pohledávek v celkové výši 4 113 251,02 Kč (P11), z toho dílčí pohledávku č. 2 (P11.2) v celkové výši 72 331 Kč z titulu daně z příjmů právnických osob za rok 2018 ve výši 53 580 Kč (podle platebního výměru ze dne 23. dubna 2019, č. j. 2089530/19/3203-50524-809559) a úroků z prodlení ve výši 18 751 Kč, jako vykonatelnou a nezajištěnou. Na přezkumném jednání insolvenční správce pohledávku P11.2 popřel co do výše 54 112 Kč z důvodu její úhrady žalovaným. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 24. listopadu 2023 vzal tento věřitel dílčí pohledávku č. 2 v částce 54 112 Kč zpět z důvodu úhrady jistiny ve výši 53 580 Kč a příslušenství ve výši 532 Kč ručitelem (žalovaným). Insolvenční soud k návrhu žalovaného usnesením ze dne 12. prosince 2023 připustil, aby do řízení na místo finančního úřadu vstoupil ohledně uvedené dílčí části pohledávky ve výši 54 112 Kč žalovaný.

8. Finanční úřad přijatou částku 54 112 Kč nepoužil na žádnou z přihlášených pohledávek, ale dne 18. října 2022 ji na žádost insolvenčního správce dlužníka poukázal na účet majetkové podstaty.

4. Na tomto základě odvolací soud – cituje § 7, § 174 odst. 2 a § 198 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), § 1908 odst. 1 a § 2991 o. z. a přiléhavou (dále uvedenou) judikaturu Nejvyššího soudu – ve shodě s insolvenčním soudem uzavřel, že skutek popsaný žalobcem (správně žalovaným) v přihlášce P24 obsahuje dostatečné vylíčení skutečností k důvodu vzniku přihlášené pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., neboť mimo specifikaci pohledávky jako neuhrazené daňové pohledávky dlužníka u příslušného finančního úřadu žalovaný v přihlášce uvedl, že tuto pohledávku (se souhlasem dlužníka) finančnímu úřadu uhradil dne 21. prosince 2021 (na blíže označený účet finančního úřadu). Přestože žalovaný tento nárok v přihlášce pohledávky kvalifikoval jako subrogační nárok podle § 1936 o. z., insolvenční soud není touto právní kvalifikací věřitele v přihlášce pohledávky vázán. Dodal, že finančním úřadem uplatněná pohledávka z důvodu své veřejnoprávní povahy ani nemohla být předmětem postoupení.

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dvou otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

6. Jako dovolacím soudem dosud neřešenou dovolatel formuluje otázku, zda může soud rozhodující o pravosti pohledávky věřitele přihlášené do insolvenčního řízení vyhovět žalobě, jestliže se ukáže, že pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení sice není po právu, ale věřitel má zcela jinou pohledávku, jejíhož uspokojení se v insolvenčním řízení nedomáhá, přičemž existence této jiné pohledávky rovněž plyne z vylíčení skutkového stavu uvedeného v přihlášce pohledávky, a dále otázku, zda je insolvenční soud při rozhodování o pravosti takové pohledávky vázán specifikací pohledávky uvedenou v jeho přihlášce, nebo ji může nahradit jinou pohledávkou, jejíž existence může rovněž vyplývat ze skutkového stavu vylíčeného věřitelem v přihlášce, přičemž však není v přihlášce požadována ani výslovně zmíněna.

7. Dovolatel namítá, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku vyplývající z vykonatelného výkazu nedoplatků, sestaveného finančním úřadem dne 2. května 2019, kterou postupem podle § 1936 o. z. od finančního úřadu nabyl. Tato pohledávka finančního úřadu za dlužníkem však zanikla úhradou (žalovaným) a již neexistuje, přičemž pro nabytí pohledávky žalovaným podle § 1936 o. z. nebyly splněny podmínky. Dovolatel připouští, že za takové situace vzniklo žalovanému právo na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se však přihláškou pohledávky nedomáhal zaplacení této pohledávky z bezdůvodného obohacení, ale jiné pohledávky z titulu nedoplatku na daních. Argumentuje, že skutkový stav vylíčený v přihlášce pohledávky může zakládat i vícero pohledávek různé podstaty a nelze automaticky akceptovat, že by v takovém případě byly přihláškou uplatněny v insolvenčním řízení všechny tyto pohledávky.

8. Vedlejší účastník ve vyjádření souhlasí s argumentací dovolatele a navrhuje dovolání vyhovět.

9. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout.

10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.

11. Dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.

12. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno (otázka vázanosti právním posouzením pohledávky uplatněné přihláškou do insolvenčního řízení), je souladné s dále označenou ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

13. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v následujících závěrech:

1. Přihláška pohledávky je podáním majícím charakter žaloby, a proto musí obsahovat, v rozsahu, ve kterém nestanoví jinak insolvenční zákon (§ 174 odst. 2), náležitosti předepsané ustanovením § 42 odst. 4 o. s. ř. (srov. např. usnesení ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 5/2010, rozsudek ze dne 30. listopadu 2017, sen. zn. 29 ICdo 79/2015, jakož i rozsudek ze dne 27. října 2022, sen. zn. 29 ICdo 142/2021).

2. K náležitému vymezení předmětu řízení Nejvyšší soud již v minulosti vysvětlil, že v tzv. sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou, tedy tím, jak žalobce vymezil předmět řízení. Předmět řízení žalobce vymezuje v žalobě vylíčením skutečností (skutkových tvrzení), jimiž uvádí skutkový děj, na jehož základě žalobním petitem uplatňuje svůj nárok, či jinak řečeno nárok uplatněný žalobou je vymezen vylíčením skutkových okolností, z nichž žalobce nárok dovozuje (právní důvod nároku), a žalobním návrhem (petitem). Právní charakteristika vylíčených skutkových tvrzení (tzv. právní důvod žaloby) není součástí vymezení předmětu řízení a žalobce ji není povinen uvádět; uvede-li ji, není pro soud závazná, neboť soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci a pro jeho rozhodnutí není významné, jak žalobce nebo jiný účastník řízení skutkový stav věci právně posuzuje. Jestliže na základě zjištěného skutkového stavu věci lze žalobci přiznat plnění, kterého se petitem své žaloby domáhal, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobce plnění domáhal z jiného právního důvodu, než ze kterého mu skutečně náleží; nepřípustným (odporujícím § 153 odst. 2 o. s. ř.) překročením návrhu by za této situace bylo jen přisouzení jiného nebo většího plnění, než kterého se žalobce podle žalobního petitu domáhal, nebo přiznání plnění na základě jiného skutkového děje, než který žalobce vylíčil v žalobě a který proto nebyl (nemohl být) předmětem dokazování před soudem. K tomu srov. v judikatuře Nejvyššího soudu např. rozsudek ze dne 31. července 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný pod číslem 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 26. srpna 2010, sp. zn. 25 Cdo 210/2008, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2012, pod číslem 76, rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 19. října 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, uveřejněný pod číslem 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudky ze dne 30. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 2716/2013, a ze dne 31. března 2021, sen. zn. 29 ICdo 21/2020.

3. Důvodem vzniku pohledávky (§ 174 odst. 2 insolvenčního zákona) se rozumí skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá, tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky, nikoli (pouhá) právní kvalifikace pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností (jež může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 ICdo 1/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2016, sen. zn. 29 ICdo 56/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněné pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2019, sen. zn. 29 ICdo 59/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 104/2018, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 118/2019, uveřejněné pod číslem 10/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

4. Vyjde-li v průběhu incidenčního sporu o určení pravosti nebo výše pohledávky, která byla při přezkumném jednání přezkoumána jako „vykonatelná pohledávka přiznaná pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu“ a jako taková popřena insolvenčním správcem, najevo, že v době konání přezkumného jednání o takovou „vykonatelnou“ pohledávku nešlo (např. proto, že rozhodnutí příslušného orgánu ještě nenabylo právní moci), není to důvodem pro zamítnutí žaloby (podané insolvenčním správcem), popírající insolvenční správce však není omezen v důvodech popření § 199 odst. 2 insolvenčního zákona ani obsahem popěrného úkonu (§ 199 odst. 3 insolvenčního zákona) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2019, sen. zn. 29 ICdo 3/2017].

5. Pro odporové spory platí, že dospěje-li insolvenční soud ve sporu o určení pravosti nevykonatelné pohledávky k závěru, že smlouva, o kterou se přihlášená pohledávka opírá, je neplatná, nebo že vůbec nevznikla, musí zvážit, zda identifikace skutku v přihlášce a v incidenční žalobě dovoluje učinit závěr, že přihlášený nárok je dán z jiného titulu (např. z titulu bezdůvodného obohacení nebo náhrady škody). Jiná právní kvalifikace téhož skutku (totiž) není změnou právního důvodu přihlášené pohledávky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2020, sen. zn. 29 ICdo 93/2019).

14. Přitom ani Nejvyšší soud nemá pochybnosti o tom, že přihláška pohledávky dovolatele je – z hlediska vymezení důvodu vzniku přihlašované pohledávky – určitá (projednatelná), když z jejího obsahu je zřejmé, jaký nárok dovolatel v insolvenčním řízení dlužníka uplatnil. To, že věřitel v přihlášce a následně i insolvenční správce při přezkumném jednání (nesprávně) právně kvalifikovali pohledávku jako vykonatelnou daňovou pohledávku, nemá vliv na (možnost) posouzení pohledávky jako nevykonatelné pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení, jestliže věřitelův nárok na vydání bezdůvodného obohacení vyplývá (tak jako v tomto případě) z konkrétních skutkových okolností uvedených věřitelem v přihlášce.

15. Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Poučení

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 8. 2026 Mgr. Milan Polášek předseda senátu