29 ICdo 187/2025

Rubrum

KSBR 53 INS 2024/2009 45 ICm 527/2010 29 ICdo 187/2025-1009 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Hany Ptáčkové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Ing. Petra Hajtmara, CSc., se sídlem v Brně, Urbánkova 8, PSČ 624 00, jako insolvenčního správce dlužníka REZIDENCE - MORAVSKÉ ZAHRADY a. s., zastoupeného Mgr. Vladanem Valou, advokátem, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, proti žalovaným 1. R. B. a 2. L. P., oběma zastoupeným Mgr. Jánem Gajdošem, LL.M, advokátem, se sídlem v Praze 5, Plaská 614/10, PSČ 150 00, o odpůrčí žalobě a neplatnosti právních jednání, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 ICm 527/2010, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka REZIDENCE - MORAVSKÉ ZAHRADY a. s., se sídlem v Omicích, Armádní 282, PSČ 664 41, identifikační číslo osoby 26228572, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 2024/2009, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. listopadu 2023, č. j. 45 ICm 527/2010, 12 VSOL 1358/2019-854 (KSBR 45 INS 2024/2009), o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. července 2025, č. j. 45 ICm 527/2010, 14 VSOL 301/2024-960 (KSBR 45 INS 2024/2009), t a k t o:

Výrok

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. července 2025, č. j. 45 ICm 527/2010, 14 VSOL 301/2024-960 (KSBR 45 INS 2024/2009), se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Usnesením ze dne 15. srpna 2024, č. j. 45 ICm 527/2010-913, ve znění (opravného) usnesení ze dne 9. ledna 2025, č. j. 45 ICm 527/2010-938, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“):

1. Zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalobcem proti výrokům I., III., IV., V. a VI. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. listopadu 2023, č. j. 45 ICm 527/2010, 12 VSOL 1358/2019-854 (KSBR 45 INS 2024/2009) [bod I. výroku].

2. Rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným [bod II. výroku] a žalobcem a druhým žalovaným [bod III. výroku].

2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že:

1. V incidenčním sporu vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. 45 ICm 527/2010 (dále též jen „původní řízení“) insolvenční soud rozsudkem ze dne 26. června 2023, č. j. 45 ICm 527/2010-792, zamítl žalobu, kterou se žalobce proti prvnímu a druhému žalovanému domáhal určení neúčinnosti označených právních jednání dlužníka (body I., II. a III. výroku), prvnímu žalovanému uložil povinnost zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 48 500 000 Kč (bod IV. výroku), v části, ve které se žalobce domáhal vůči druhému žalovanému zaplacení částky 48 500 000 Kč do majetkové podstaty dlužníka, žalobu zamítl (bod V. výroku), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (body VI. a VII. výroku).

2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, z něhož (podle jeho obsahu) plyne, že souhlasí se závěrem insolvenčního soudu, dle kterého jsou označená jednání plněním bez právního důvodu; současně dodává, že důvodem odvolání je nejistota, jak bude (s ohledem na předpokládané odvolání prvního žalovaného) na dané právní jednání nahlížet odvolací soud. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. října 2023, č. j. 45 ICm 527/2010, 12 VSOL 1358/2019-847 (KSBR 45 INS 2024/2009), odvolatele vyzval, aby odvolání ve stanovené lhůtě doplnil o odvolací důvod. Poučil ho, jak je třeba doplnění provést a též o následcích nesplnění výzvy. Usnesením ze dne 16. listopadu 2023, č. j. 45 ICm 527/2010, 12 VSOL 1358/2019-854 (KSBR 45 INS 2024/2009), odvolací soud odvolání žalobce proti bodům I. až III. výroku rozsudku odmítl (první výrok), v bodech IV. až VII. výroku rozsudek zrušil a věc v rozsahu nároku, kterým se žalobce vůči druhému žalovanému domáhá (z důvodu neplatnosti napadených právních jednání) vydání peněžitého plnění ve výši 48 500 000 Kč do majetkové podstaty, postoupil Okresnímu soudu ve Frýdku - Místku jako soudu věcně příslušnému (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (třetí až šestý výrok). Odvolací soud konstatoval, že žalobce proti výrokům zamítajícím odpůrčí nároky brojil toliko formálně, ovšem bezobsažně. Přes výzvu nevymezil, v čem konkrétně spatřuje nesprávnost bodů I. až III. výroku rozsudku nebo postupu insolvenčního soudu, tedy nevymezil konkrétní odvolací důvod. S odkazem na § 212a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), dospěl k závěru, že rozsudek v rozsahu bodů I. až III. výroku nebylo možno přezkoumat, když věcný přezkum rozhodnutí ve věci samé je možný jen za podmínky, že odvolatel kvalifikovaně vymezí odvolací důvod.

3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém bylo odvolání odmítnuto, podal žalobce dne 25. ledna 2025 žalobu pro zmatečnost, v níž se domáhal zrušení bodů I., III., IV., V. a VI. výroku. Odkázal na průběh původního řízení, který jej „omezoval v odvolací argumentaci“. Uvedl, že předmětem sporu byla neúčinnost právních jednání žalovaných a požadavek na zaplacení 48 500 000 Kč do majetkové podstaty dlužníka; důvodem zamítnutí odpůrčí žaloby byl závěr insolvenčního soudu o neplatnosti označených právních jednání. Zopakoval, že důvodem odvolání byla „možnost“, že odvolací soud nebude sdílet právní názor insolvenčního soudu o neplatnosti označených jednání. Nesprávnost rozsudku podle doplnění odvolání spočívala v nesprávném právním závěru insolvenčního soudu o neplatnosti právních jednání. Odvolací soud neměl odvolání odmítat (pro takový procesní postup nebyly splněny podmínky), ale měl je projednat věcně.

3. Insolvenční soud – vycházeje zejména z ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. a § 43 o. s. ř. – dospěl k následujícím závěrům:

1. Žaloba je přípustná. Žalobce tvrdí, že důvodem žaloby pro zmatečnost je (v rozporu se zákonem) učiněný závěr, že jím podané odvolání muselo být odmítnuto.

2. V původním řízení žalobce v odvolání vyjádřil souhlas s právními závěry insolvenčního soudu ve vztahu k odpůrčím nárokům. Výzva odvolacího soudu ze dne 31. října 2023 je jasná a určitá a obsahuje poučení o následcích jejího nesplnění. Žalobce ani následně neupřesnil argumenty svědčící pro změnu či zrušení rozsudku v bodech I. až III. výroku a nevysvětlil, z jakých důvodů je zamítavý rozsudek v tomto rozsahu nesprávný; jeho odvolání bylo tudíž zatíženo vadou.

4. K odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne 22. července 2025, č. j. 45 ICm 527/2010, 14 VSOL 301/2024-960 (KSBR 45 INS 2024/2009), usnesení insolvenčního soudu potvrdil (první výrok), rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním a druhým žalovaným změnil (druhý a třetí výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným (čtvrtý výrok) a žalobcem a druhým žalovaným (pátý výrok).

5. Odvolací soud dospěl k těmto závěrům:

1. V původním řízení žalobce v odvolání proti rozsudku proti výrokům zamítajícím jednotlivé uplatněné odpůrčí nároky brojil toliko formálně a bezobsažně, neboť se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu o neplatnosti napadených právních jednání.

2. Zamítavý rozsudek je odůvodněn nedostatkem aktivní legitimace žalobce a nedostatkem pasivní legitimace žalovaných. Tomu odpovídala i řádná výzva odvolacího soudu ze dne 31. října 2023 k doplnění odvolacího důvodu, tedy k doplnění odvolání tak, aby obsahovalo údaj o tom, v čem je spatřována nesprávnost bodů I. až III. výroku rozsudku nebo postupu insolvenčního soudu. Z obsahu výzvy bylo zcela zřejmé, jak má být doplnění odvolání provedeno a jaké jsou následky jejího nesplnění.

3. V odvolání ani v jeho „doplnění“ není ve vztahu k výrokům I. až III. rozsudku uveden odvolací návrh ani odvolací důvod, neboť žalobce proti jednotlivým závěrům, kterými insolvenční soud zamítavé výroky odůvodnil, nebrojil a nezpochybňoval je.

4. Žaloba pro zmatečnost není důvodná.

II. Dovolání a vyjádření k němu

6. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky: Je-li v případě odpůrčí žaloby podle insolvenčního zákona (a spojené s požadavkem na vydání plnění, které z neúčinného jednání ušlo z majetkové podstaty dlužníka) možno uplatněný nárok posoudit právně jinak, mohou současně (paralelně) probíhat řízení o odpůrčí žalobě a řízení o zaplacení, nebo má být řízení o odpůrčí žalobě přerušeno do doby, než bude rozhodnuto o žalobě na plnění?

7. Podle dovolatele měl odvolací soud řízení o odpůrčí žalobě přerušit do doby rozhodnutí o nároku na bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu.

8. Dovolatel má dále dovolání za přípustné k řešení otázky náležitostí výzvy k odstranění vad odvolání. Výzvu odvolacího soudu ze dne 31. října 2023 považuje za neúplnou a namítá, že jej odvolací soud dostatečně nepoučil. Potud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.) pod číslem 36/1999 (dále jen „R 36/1999“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. prosince 2011, sp. zn. 22 Cdo 609/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2019, sp. zn. 23 Cdo 1624/2019. V mezích uplatněného dovolacího důvodu pak dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že odvolání bylo projednatelné a jeho odmítnutí je výrazem přepjatého formalismu.

9. Dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Přípustnost dovolání

10. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.

11. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a to k vyřešení otázky procesního práva, zda odvolání žalobce proti rozsudku insolvenčního soudu po jeho doplnění obsahovalo odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 1 o. s. ř., jehož neexistence odůvodňovala postup podle § 43 odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř.

12. Dovolatelem formulovaná otázka týkající se souběhu řízení o odpůrčí žalobě a řízení o zaplacení přípustnost dovolání nezakládá, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá.

13. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

14. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Pro právní posouzení věci jsou rozhodující následující skutková zjištění (z nichž vyšly oba soudy):

1. V původním řízení se žalobce domáhal určení neúčinnosti označených právních jednání dlužníka a uložení povinnosti žalovaným zaplatit do majetkové podstaty peněžité plnění.

2. Insolvenční soud dospěl k závěru, že označená právní jednání jsou neplatná; žalobu na určení neúčinnosti rozsudkem zamítl, prvnímu žalovanému uložil uhradit do majetkové podstaty dlužníka peněžité plnění a požadavek na uložení shodné povinnosti druhému žalovanému zamítl.

3. Proti bodům výroku rozsudku, jimiž byla zamítnuta odpůrčí žaloba, podal žalobce odvolání, ve kterém vyjádřil souhlas se závěrem insolvenčního soudu o neplatnosti označených právních jednání. Na výzvu odvolacího soudu ze dne 31. října 2023 odvolání doplnil podáním ze dne 6. listopadu 2023 (č. l. 851), v němž namítal, že pro případ odlišného právního názoru odvolacího soudu je třeba označená právní jednání považovat za platná a posoudit jejich neúčinnost z důvodů uvedených v žalobě.

4. Odvolací soud odvolání do výroků rozsudku, týkajících se neúčinnosti označeného právního jednání (body I., II. a III. výroku), odmítl pro absenci odvolacího důvodu; ve zbývajícím rozsahu věc zrušil a ve vztahu k nároku na zaplacení peněžitého plnění (z důvodu neplatnosti napadených právních jednání) směřujícímu proti druhému žalovanému postoupil věc okresnímu soudu jako soudu věcně příslušnému; ve vztahu k nároku na zaplacení peněžitého plnění (z důvodu neplatnosti napadených právních jednání) směřujícímu proti prvnímu žalovanému byla věc postoupena okresnímu soudu již usnesením odvolacího soudu ze dne 27. října 2021 (č. l. 565).

15. Dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na závěru, že žaloba pro zmatečnost není důvodná, neboť v původním řízení bylo odvolání správně odmítnuto, když žalobce po řádné výzvě nedoplnil odvolací důvod.

16. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení občanského soudního řádu: § 205 (o. s. ř.) (1) V odvolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). (…) § 212a (o. s. ř.) (…) (2) Rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, nelze přezkoumat podle odstavce 1, neobsahuje-li odvolání přes výzvu soudu (§ 43 a 209) žádné odvolací důvody. § 229 (o. s. ř.) (…) (4) Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.

17. Ve výkladu shora citovaných ustanovení je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v následujících závěrech:

18. Při posouzení, zda odvolání obsahuje odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 1 o. s. ř., je rozhodující obsah podání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), nikoli způsob, jakým odvolatel svou procesní argumentaci označil nebo strukturoval. Není přitom rozhodné, zda odvolatelem uplatněná argumentace je věcně správná, přesvědčivá nebo vnitřně souladná s jeho dřívější procesní argumentací. Rozhodující je, zda lze z obsahu podání zjistit, v čem odvolatel spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně. Již existence takové konkrétní výtky vylučuje závěr, že odvolání neobsahuje žádný odvolací důvod ve smyslu § 212a odst. 2 o. s. ř.

19. Odvolání neobsahuje ve smyslu § 212a odst. 2 o. s. ř. „žádné odvolací důvody“ tehdy, bude-li podáno zcela bez odůvodnění (ve formě tzv. blanketního odvolání) nebo bude-li obsahovat toliko pouhý poukaz na zákonné vymezení některého z odvolacích důvodů uvedeného v § 205 odst. 2 o. s. ř. nebo s uvedením (citováním) jeho znění anebo bude-li sice obsahovat určité konkrétní okolnosti jej zdůvodňující, avšak zcela bez vztahu (souvislosti) s daným předmětem řízení. Odvolatel vyhoví požadavku § 205 odst. 1 o. s. ř. na uvedení odvolacích důvodů, i když ve svém odvolání uvede takový důvod, který je z hlediska možné věcné nesprávnosti rozhodnutí soudu prvního stupně či vadnosti jeho procesního postupu nepřípadný nebo z jehož pohledu vůbec není možné (přípustné) správnost rozhodnutí odvolacího soudu či jeho procesního postupu posoudit; postačuje zde, že takový, konkrétně vymezený důvod, má (vůbec) vztah k předmětu řízení, o němž se vyslovuje odvoláním napadené rozhodnutí ve věci samé. V takovém případě je splněna podmínka, že "odůvodnění" odvolání současně představuje uvedení odvolacího důvodu podle § 205 odst. 1, 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2011, sp. zn. 21 Cdo 3967/2010, uveřejněné pod číslem 65/2012 v časopise Soudní judikatura).

20. K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil například v usnesení ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 3651/2015, a v usnesení ze dne 10. února 2026, sp. zn. 26 Cdo 3341/2025.

21. Neuvedl-li odvolatel v odvolání přes výzvu soudu, vydanou podle § 209 a § 43 o. s. ř., žádné odvolací důvody, brání to podle právní úpravy účinné od 1. ledna 2001 odvolacímu soudu, aby mohl ve věcech neuvedených v § 120 odst. 2 o. s. ř. přezkoumat věcnou správnost rozsudku soudu prvního stupně nebo jeho usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Odvolání proto musí být podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2004, sp. zn. 21 Cdo 13/2004).

22. Ze shora citovaných rozhodnutí vyplývá, že v poměrech projednávané věci se soudy při posouzení náležitostí odvolání odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Přehlédly totiž obsah podání žalobce ze dne 6. listopadu 2023 (č. l. 851), jímž bylo odvolání doplněno. Z jeho obsahu je zřejmé, že žalobce zpochybňuje správnost právního posouzení věci pro případ, že by odvolací soud nesdílel závěr insolvenčního soudu o neplatnosti označených právních jednání, a požaduje, aby se odvolací soud zabýval jejich případnou neúčinností z důvodů uplatněných v žalobě. Rozhodné přitom není, zda takto formulovaná argumentace byla věcně důvodná, přesvědčivá nebo zcela souladná s ostatními tvrzeními žalobce. Pro posouzení splnění požadavku § 205 odst. 1 o. s. ř. je podstatné pouze to, zda bylo z obsahu odvolání objektivně seznatelné, v čem odvolatel spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně. Takový požadavek byl v projednávané věci splněn. Odvolání proto nebylo možné považovat za podání, které přes výzvu soudu neobsahuje žádný odvolací důvod. Odvolací soud tudíž pochybil, jestliže uzavřel opak a z tohoto důvodu odvolání odmítl podle § 43 odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř.

23. Za popsané situace nebylo třeba zabývat se námitkou dovolatele, podle níž výzva odvolacího soudu ze dne 31. října 2023 nesplňovala požadavky formulované judikaturou dovolacího soudu k odstraňování vad odvolání. Nejvyšší soud totiž dospěl k závěru, že žalobce na výzvu reagoval způsobem, jímž vytýkanou vadu odstranil. Posouzení správnosti či úplnosti samotné výzvy proto nemůže mít na výsledek dovolacího řízení vliv.

24. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil (včetně závislých výroků o nákladech řízení) a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

Poučení

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 7. 2026 JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu