29 ICdo 3/2025

Rubrum

Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto pro nedodržení lhůty<br/>odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost Datum rozhodnutí US: 30. 4. 2025 KSUL 43 INS 17010/2022 18 ICm 1262/2023 29 ICdo 3/2025-166 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Air Bank a. s., se sídlem v Praze 6, Evropská 2690/17, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 29 04 53 71, proti žalovanému Ing. Ivo Schneiderkovi, se sídlem v Hradci Králové, Nerudova 37/32, PSČ 500 02, jako insolvenčnímu správci dlužníka K. E., zastoupenému Mgr. Jiřím Šlencem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 148/11, PSČ 500 03, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 ICm 1262/2023, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka K. E., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 43 INS 17010/2022, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2024, č. j. 18 ICm 1262/2023, 103 VSPH 486/2024-139 (KSUL 43 INS 17010/2022), takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice soudní poplatek za dovolání ve výši 4.000,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Odůvodnění

Rozsudkem ze dne 29. dubna 2024, č. j. 18 ICm 1262/2023-125, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu o určení, že pohledávka č. P1 věřitele Air Bank a. s. (žalobce) za dlužníkem (K. E.) z titulu smlouvy o hotovostním úvěru č. 10022496621 ze dne 8. prosince 2017 ve výši 132.058,- Kč, uplatněná v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSUL 43 INS 17010/2022 přihláškou pohledávky ze dne 14. listopadu 2022 pod pořadovým číslem P1, byla přihlášena po právu (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.]. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 30. září 2024, č. j. 18 ICm 1262/2023, 103 VSPH 486/2024-139 (KSUL 43 INS 17010/2022), změnil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobci uložil zaplatit žalovanému na náhradě těchto nákladů částku 900,- Kč (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Současně účastníky řízení poučil o nepřípustnosti dovolání. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle § 237 zákona č, 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že mu odvolací soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (nesprávně) bez daně z přidané hodnoty. Žalobce ve vyjádření k dovolání považuje napadené rozhodnutí za správné. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, když přípustnost dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení vylučuje § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 202 odst. 1 větou první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), podle něhož nemá ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Výrok o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek za dovolání se opírá o § 4 odst. 1 písm. i), § 11 odst. 2 písm. n) a odst. 9 a § 11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v aktuálním znění. Dovolatel [jehož osobní osvobození od soudního poplatku za dovolání plyne z § 11 odst. 2 písm. n/) zákona o soudních poplatcích] totiž podal dovolání proti rozhodnutí, u něhož takovou možnost vylučuje § 238 o. s. ř., ač se mu dostalo v napadeném rozhodnutí přiléhavého poučení o nepřípustnosti dovolání. Jelikož dobrodiní zákona spočívající v tom, že určitým osobám je ze zákona přiznáno osvobození od soudních poplatků, nesmí být zneužíváno k podávání opravných prostředků tam, kde to zákon vylučuje, vznikla dovolateli odmítnutím dovolání poplatková povinnost [§ 4 odst. 1 písm. i) zákona o soudních poplatcích]. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2019, sen. zn. 29 ICdo 119/2018. Soudní poplatek za dovolání činí (v souladu s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu zákona o soudních poplatcích) 4.000,- Kč. Ke splatnosti soudního poplatku srov. § 7 odst. 1 větu druhou zákona o soudních poplatcích.

Poučení

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí). V Brně dne 30. 1. 2025 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu