29 ICdo 32/2025

Rubrum

KSPA 60 INS 17270/2023 60 ICm 743/2024 29 ICdo 32/2025-58 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Yolanda Property s. r. o., se sídlem v Praze 1, Petrská 1426/1, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 29002044, zastoupeného JUDr. Martinem Uzsákem, LL.M. advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, proti žalovanému Slezská insolvenční v. o. s., se sídlem v Havířově, Elišky Krásnohorské 1305/18, PSČ 736 01, identifikační číslo osoby 08239428, jako insolvenčnímu správci dlužnice A. Ž., o určení pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 60 ICm 743/2024, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice A. Ž., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 60 INS 17270/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. září 2024, č. j. 60 ICm 743/2024, 101 VSPH 485/2024-41 (KSPA 60 INS 17270/2023), takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 23. května 2024, č. j. 60 ICm 743/2024-23, zamítl žalobu, jíž se žalobce (Yolanda Property s. r. o.) domáhal určení, že má vůči dlužnici (A. Ž.) pohledávku P18 ve výši 3 865 872,46 Kč (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Ze zjištění odvolacího soudu ve vazbě na obsah insolvenčního rejstříku zejména plyne, že:

1. Insolvenční řízení dlužnice bylo zahájeno 1. listopadu 2023. Usnesením ze dne 9. listopadu 2023, č. j. KSPA 60 INS 17270/2023-A-6, insolvenční soud mimo jiné zjistil úpadek dlužnice, povolil jeho řešení oddlužením a insolvenčním správcem dlužnice ustanovil žalovaného (Slezská insolvenční v. o. s.). Usnesením ze dne 20. března 2024, č. j. KSPA 60 INS 17270/2023-B-6, insolvenční soud schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

2. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice nevykonatelnou pohledávku v celkové výši 3 865 872,46 Kč. Jako důvod vzniku pohledávky uvedl, že J. Ž. (dále též jen „J. Ž.“) byl manželem dlužnice a jediným společníkem a jednatelem společnosti ZJ Design s. r. o. (dále jen „společnost ZJ“ nebo „dlužník ZJ“), která provedla platby v souhrnné výši 3 976 966 Kč na účet J. Ž. Usnesením ze dne 3. března 2020 insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka ZJ, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil LIQUIDATORS v. o. s. Rozsudkem ze dne 15. září 2021, č. j. 65 ICm 9/2021-124, který nabyl právní moci 14. října 2021, insolvenční soud určil, že právní jednání dlužníka ZJ, spočívající v provedení předmětných plateb ve prospěch J. Ž., je vůči věřitelům neúčinné a J. Ž. uložil zaplatit na účet majetkové podstaty dlužníka ZJ částku 3 976 966 Kč.

3. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3. května 2023 postoupil LIQUIDATORS v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka ZJ, pohledávku za J. Ž. (přiznanou rozsudkem insolvenčního soudu ze dne 15. září 2021) na žalobce. Na pohledávku J. Ž. částečně plnil (v částce 111 093,54 Kč).

4. Žalovaný popřel pohledávku žalobce co do pravosti. Namítal, že žalobci vůči dlužnici žádný nárok nevznikl a dlužnice není ve věci pasivně legitimována.

5. Manželství dlužnice a J. Ž. bylo (pravomocně) rozvedeno 5. října 2022.

4. Odvolací soud – cituje § 708, § 710 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), dále § 7, § 235 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na označenou judikaturu Nejvyššího soudu – konstatoval, že při řešení otázky, zda žalobci svědčí právo na uspokojení pohledávky i ve vztahu k dlužnici z důvodu, že pohledávka tvoří součást společného jmění manželů, je třeba vycházet z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, když právní režim společného jmění manželů a jeho výklad se ohledně sporné otázky zásadně neodlišuje od úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku (dále též jen „obč. zák.“). Zdůraznil, že povinnost k úhradě pohledávky byla uložena výhradně J. Ž. (bývalému manželovi dlužnice). Dlužnice nebyla účastníkem řízení, které bylo vedeno u insolvenčního soudu pod sp. zn. 65 ICm 9/2021. Okolnost, že pohledávka by byla uspokojitelná ze společného jmění manželů, neznamená, že pohledávka žalobci svědčí vůči dlužnici z důvodu solidární odpovědnosti obou manželů za závazky náležející do společného jmění manželů. Žalobce nemá za dlužnicí „v jejím insolvenčním řízení uplatnitelnou“ pohledávku.

5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení [§ 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

6. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena, případně otázky, která by měla být řešena rozdílně.

7. Konkrétně dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu otázku, jakým způsobem může věřitel uplatnit svou „pohledávku za dlužníkem“, proti kterému je vedeno insolvenční řízení, když pohledávka vznikla jednáním manžela dlužníka a je součástí společného jmění manželů.

8. Dovolatel je přesvědčen, že má vůči dlužnici nárok na uspokojení pohledávky z majetku dlužnice (náležejícího do společného jmění manželů); tento nárok přitom nemůže vůči dlužnici uplatnit jinak než přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení dlužnice, když jiný postup insolvenční zákon nepřipouští.

9. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, neboť rozsudek odvolacího soudu je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.

11. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

12. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovolatelem zpochybněno (řešení otázky, zda lze v insolvenčním řízení uplatnit pohledávku za manželem dlužníka), je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Jde především o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. 29 ICdo 32/2013, uveřejněný pod číslem 60/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 60/2016“), na který přiléhavě odkázal rovněž odvolací soud.

13. V něm Nejvyšší soud (navazuje potud na závěry, jež k výkladu § 143 odst. 1 písm. b/ a § 145 odst. 3 obč. zák. zformuloval již v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. září 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, uveřejněném pod číslem 24/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 24/2008“) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož tím, že uzavřel s dlužníkem smlouvu, nevzniká věřiteli podle právní úpravy institutu společného jmění manželů v občanském zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2013 za trvání dlužníkova manželství žádná pohledávka vůči manželu dlužníka, i když závazek, který na sebe dlužník takovou smlouvou převzal, je závazkem, který tvoří společné jmění manželů ve smyslu § 143 odst. 1 písm. b/ obč. zák. To platí bez zřetele k tomu, zda vůči (obligačnímu) dlužníku byla pohledávka z takové smlouvy věřiteli již přiznána pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím. Z titulu takto uzavřené smlouvy nemá věřitel žádnou pohledávku, kterou by mohl přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek manžela obligačního dlužníka.

14. V důvodech R 60/2016 dále Nejvyšší soud vysvětlil, že v poměrech upravených insolvenčním zákonem by důvod přijmout jiný (od závěru formulovaného pro mimoinsolvenční poměry v R 24/2008 odlišný) závěr (že věřitel má jen proto pohledávku i vůči manželu obligačního dlužníka), byl dán, jen kdyby určoval jinak insolvenční zákon. Žádné ustanovení insolvenčního zákona však důvod vykládat uvedenou problematiku jinak (než v R 24/2008) pro insolvenční poměry nezakládá.

15. K výše řečenému Nejvyšší soud (tamtéž) dodal, že neměl-li věřitel (ve světle závěrů plynoucích z R 24/2008) žádnou pohledávku vůči manželce obligačního dlužníka před zahájením insolvenčního řízení vedeného na její majetek, nestal se majitelem pohledávky, kterou by mohl (v době od zahájení insolvenčního řízení do uplynutí propadné lhůty určené rozhodnutím o úpadku) přihlásit do insolvenčního řízení vedeného na majetek manželky obligačního dlužníka, ani dnem zahájení takového insolvenčního řízení.

16. K závěrům vysloveným v R 60/2016 se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 27. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 2055/2016, v rozsudku ze dne 29. září 2022, sen. zn. 29 ICdo 2/2021, uveřejněném pod číslem 70/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

17. S ohledem na obdobný účel a obdobnou právní úpravu (143 odst. 1 písm. b/ obč. zák. a § 710 o. z.) lze uvedené závěry nepochybně vztáhnout i na poměry této věci. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze 25. května 2022, sp. zn. 33 Cdo 494/2022.

18. Závěry obsažené ve výše citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu jsou závěry judikatorně ustálenými, na nichž nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace předestřené dovolatelem v projednávané věci.

19. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z paušální náhrady ve výši 450 Kč (§ 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, uveřejněném pod číslem 50/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) za vyjádření k dovolání ze dne 6. února 2025.

Poučení

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí). V Brně dne 31. 8. 2026 JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu