29 ICdo 45/2019

Rubrum

MSPH 78 INS 8504/2014 178 ICm 4556/2014 29 ICdo 45/2019-154 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně JUDr. Sylvy Rychtalíkové, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 521/57, PSČ 101 00, jako insolvenční správkyně dlužníka ECO-SUN s. r. o., zastoupené Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, proti žalovanému PT-SERVIS Velkoobchod s. r. o., se sídlem v Praze 9, Náchodská 708/79, PSČ 193 00, identifikační číslo osoby 01502239, zastoupenému Mgr. Ing. Václavem Králem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Mánesova 808/22, PSČ 500 02, o odpůrčí žalobě, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 178 ICm 4556/2014, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ECO-SUN s. r. o., se sídlem v Praze 5, Paroplavební 50/10, PSČ 159 00, identifikační číslo osoby 26723611, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 8504/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2018, č. j. 178 ICm 4556/2014, 102 VSPH 413/2018-134 (MSPH 78 INS 8504/2014), takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 2.238,50 Kč, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 7. února 2018, č. j. 78 ICm 4556 /2014-101, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl o odpůrčí žalobě podané JUDr. Sylvou Rychtalíkovou, jako insolvenční správkyní dlužníka ECO-SUN s. r. o., tak, že: 1/ Určil, že „právní úkony“, kterými dlužník převáděl na žalovaného (PT-SERVIS Velkoobchod s. r. o.) ve výroku označený osobní automobil, jsou „vůči žalobkyni“ neúčinné (bod I. výroku). 2/ Uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 28.798 Kč (bod II. výroku).

2. Proti rozsudku insolvenčního soudu podal žalovaný dne 5. března 2018 odvolání.

3. Usnesením ze dne 27. dubna 2018, č. j. 178 ICm 4556/2014-126, zastavil insolvenční soud odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku za podané odvolání.

4. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. října 2018, č. j. 178 ICm 4556/2014, 102 VSPH 413/2018-134 (MSPH 78 INS 8504/2014): 1/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok). 2/ Uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč (druhý výrok).

5. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky zda, je civilní řízení jednotné a nedílné v celé své délce.

6. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel ve prospěch závěru, že vzhledem k době zahájení sporu (19. prosince 2014) nebylo pro řešení jeho poplatkové povinnosti určující, že odvolací řízení bylo zahájeno po účinnosti novely zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, provedené zákonem č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (po 29. září 2017). Kdyby tomu mělo být tak, jak uzavřel odvolací soud, pak by poučení dovolatele o následcích zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku za odvolání bylo neúplné (nebylo v něm uvedeno, že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží).

8. Žalobkyně ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, majíc za to, že soudy aplikovaly správně ustanovení zákona o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 296/2017 Sb.

9. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (31. října 2018) je pro dovolací řízení rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v aktuálním znění (srov. bod 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb.).

10. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

11. Učinil tak proto, že v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené usnesení souladné s níže označenou (ustálenou) judikaturou Nejvyššího soudu, jejíž závěry lze shrnout takto:

12. Poplatková povinnost založená odvoláním (§ 4 odst. 1 písm. b/ zákona o soudních poplatcích) podaným za účinnosti zákona č. 296/2017 Sb. se řídí zákonem o soudních poplatcích ve znění zákona č. 296/2017 Sb. Srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2018, sen. zn. 29 ICdo 158/2018 (vydané v jiném incidenčním sporu v insolvenční věci téhož dlužníka), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. března 2019, sp. zn. 26 Cdo 4200/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sp. zn. 33 Cdo 4422/2018.

13. Poučením o následcích nezaplacení soudního poplatku za odvolání je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích (ve znění zákona č. 296/2017 Sb.) poučení o tom, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno; srov. (opět) usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 158/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2019, sen. zn. 29 ICdo 156/2018, uveřejněné pod číslem 30/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo (opět) usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 4422/2018.

14. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto, čímž žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 15. března 2019), která podle ustanovení § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c/ a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném v době, kdy byl tento úkon učiněn, činí 3.100 Kč. Dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím ve věci samé, takže dle § 11 odst. 2 písm. c/, odst. 3 advokátního tarifu odpovídá polovině mimosmluvní odměny částka 1.550 Kč. S připočtením paušální částky ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a částky odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 388,50 Kč jde celkem o částku 2 238,50 Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal žalobkyni k tíži žalovaného.

Poučení

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí). V Brně 1. září 2020 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu