29 ICdo 61/2022
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci je objektivně nepřípustné, a proto jej odmítl. Dovolání bylo nepřípustné z důvodu, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, je přípustná žaloba pro zmatečnost, a ve vztahu k nákladům řízení je dovolání rovněž nepřípustné. Žalovaná je povinna zaplatit soudní poplatek za dovolání, neboť zneužila osvobození od soudních poplatků podáním nepřípustného opravného prostředku.
Citované zákony (6)
Rubrum
KSOS 12 INS XY 26 ICm XY 29 ICdo 61/2022-53 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce QI investiční společnosti, a. s., se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 05, identifikační číslo osoby 27911497, zastoupeného Mgr. Lucií Dufkovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Legionářská 1319/10, PSČ 779 00, proti žalované Mgr. Evě Plačkové, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 966/22, PSČ 702 00, jako insolvenční správkyni dlužníka J. C., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 ICm XY jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. C., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 12 INS XY, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. prosince 2021, č. j. 26 ICm XY, 14 VSOL XY (KSOS 12 INS XY), takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, na účet Krajského soudu v Ostravě.
Odůvodnění
1. Usnesením ze dne 14. října 2021, č. j. 26 ICm XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) odmítl žalobu jako podanou osobou neoprávněnou (bod I. výroku), rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku) a vrátil žalobci zaplacený soudní poplatek (bod III. výroku).
2. V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci odmítl odvolání žalované proti bodům I. a III. výroku usnesení insolvenčního soudu jako podané osobou neoprávněnou (první výrok), potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, a to výslovně proti všem jeho výrokům. Nejvyšší soud dovolání [jež může být přípustné jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“)], odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné. Ve vztahu k prvnímu výroku napadeného usnesení tak učinil proto, že přípustnost dovolání vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. (neboť proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.). Ve vztahu k druhému a třetímu výroku napadeného usnesení (o nákladech řízení) není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
4. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 202 odst. 1 větou první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), podle něhož nemá ve sporu o pravost přihlášených pohledávek žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.
5. Výrok o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek z dovolání se opírá o § 4 odst. 1 písm. i/, § 11 odst. 2 písm. n/ a odst. 9 a § 11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v aktuálním znění. Dovolatelka (jejíž osobní osvobození od soudního poplatku z dovolání vyplývá z § 11 odst. 2 písm. n/ zákona o soudních poplatcích) totiž podala dovolání proti rozhodnutí, u něhož takovou možnost vylučuje ustanovení § 238 o. s. ř.; učinila tak přesto, že se jí v napadeném rozhodnutí dostalo přiléhavého poučení o nepřípustnosti dovolání. Jelikož dobrodiní zákona spočívající v tom, že určitým osobám je ze zákona přiznáno osvobození od soudních poplatků, nesmí být zneužíváno k podávání opravných prostředků tam, kde to zákon vylučuje, vznikla dovolatelce odmítnutím dovolání poplatková povinnost (§ 4 odst. 1 písm. i/ zákona o soudních poplatcích). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2019, sen. zn. 29 ICdo 119/2018.
6. Soudní poplatek za dovolání činí (v souladu s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu zákona o soudních poplatcích) 4 000 Kč. Ke splatnosti soudního poplatku srov. § 7 odst. 1 větu druhou zákona o soudních poplatcích.
7. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 5. 2022 Mgr. Hynek Zoubek předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.