29 ICdo 75/2019

Rubrum

KSOS 34 INS 6150/2014 34 ICm 3988/2015 29 ICdo 75/2019-151 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Zrůstek a partneři v. o. s., se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 25589644, jako insolvenčního správce dlužníka CCG a. s. "v likvidaci", zastoupeného JUDr. Ing. Michaelem Šefčíkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Pardubicích, Jungmannova 881, PSČ 530 02, proti žalovanému International Aerospace Coatings Czech Republic a. s., se sídlem v Mošnově, Gen. Fajtla 371, PSČ 742 51, identifikační číslo osoby 28601084, zastoupenému Mgr. Ing. Martinem Kofroňem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Lidická 66/43, PSČ 150 00, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 ICm 3988/2015, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka CCG a. s. "v likvidaci", se sídlem Mezinárodní letiště Ostrava - Mošnov 407, PSČ 742 51, identifikační číslo osoby 26822369, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 6150/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. ledna 2019, č. j. 34 ICm 3988/2015, 11 VSOL 404/2018-122 (KSOS 34 INS 6150/2014), takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 19. ledna 2018, č. j. 34 ICm 3988/2015-76, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“):

1. Zamítl žalobu, kterou se žalobce (Zrůstek a partneři v. o. s., jako insolvenční správce dlužníka CCG a. s. "v likvidaci") domáhal vůči žalovanému (International Aerospace Coatings Czech Republic a. s.) určení, že dohoda o započtení pohledávek ze dne 11. ledna 2012, uzavřená mezi dlužníkem a žalovaným, je vůči věřitelům dlužníka pro účely insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 6150/2014 neúčinným právním úkonem (bod I. výroku).

2. Zamítl žalobu, aby žalovaný vydal do majetkové podstaty dlužníka částku 19.326.669,62 Kč (bod II. výroku).

3. Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 32.266,50 Kč (bod III. výroku).

2. Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

4. Otázkami souvisejícími s posouzením důvodnosti odpůrčí žaloby podle § 235 a násl. zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), jíž se insolvenční správce domáhá vyslovení neúčinnosti dohody o započtení uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným, se Nejvyšší soud zabýval již v rozsudku ze dne 28. února 2017, sen. zn. 29 ICdo 12/2015, uveřejněném pod číslem 92/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm na dané téma formuloval a odůvodnil závěry, podle kterých:

1. Započtení pohledávek nelze považovat za „nějaký jiný“ způsob či formu plnění dluhu; jde o způsob zániku nesplněného závazku, při němž naopak dvojí plnění odpadá (povinnost plnit zaniká) [srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2006, sp. zn. 32 Odo 1143/2004, uveřejněného pod číslem 90/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Započtením se tak stranám zápočtu nedostává žádného plnění, natož takového plnění, které by mohlo být využitelné k (byť jen částečnému) uspokojení přihlášených pohledávek jiných věřitelů dlužníka; nelze však přehlédnout, že započtením dlužník „ztrácí“ majetek (pohledávku), který by mohl být využitelný ke shora zmíněnému účelu. Z povahy započtení přitom současně plyne, že jde vždy o úkon „ekvivalentní“ (vzájemné pohledávky zanikají jen v rozsahu, v němž se kryjí). Není-li započtení plněním dluhu, je zároveň pojmově vyloučeno, aby šlo o neúčinný právní úkon (právní jednání) podle § 240 insolvenčního zákona (tj. bez přiměřeného protiplnění).

2. Vzhledem k odlišnostem v právní úpravě institutu započtení v insolvenčním zákoně (oproti úpravě obsažené v zákoně č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) je nezbytné judikaturní výstupy, k nimž dospěla soudní praxe při posuzování odporovatelnosti a neúčinnosti započtení v konkursním právu, pro poměry té které věci vždy poměřovat úpravou, která v insolvenčním zákonu započtení (za určitých podmínek a nikoli v každé fázi insolvenčního řízení) připouští.

3. Korektivem by zde měla být úvaha, že započtení nebude neúčinným právním úkonem (právním jednáním), kdyby se stejným výsledkem mohlo být provedeno i v průběhu insolvenčního řízení. Přitom i v poměrech zákona o konkursu a vyrovnání se judikatura vyslovovala k neúčinnosti započtení vždy ve vazbě na (ne)účinnost smlouvy, z níž vzešla započítávaná pohledávka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4886/2007, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2011, pod číslem 10, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Cdo 992/2007).

4. Jinými slovy, na „neúčinnost“ započtení lze zásadně usuzovat jen na základě posouzení právního úkonu (právního jednání), z nějž vzešla pohledávka, kterou věřitel dlužníka, ohledně kterého je vedeno insolvenční řízení, použil k započtení, jako neúčinného. Jestliže žalobce odpůrčí žalobou neodporoval také tomuto úkonu (odporoval pouze zápočtu), nemůže být žaloba již z tohoto důvodu úspěšná.

5. K výše uvedeným závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil v celé řadě svých rozhodnutí. Za všechny srov. například usnesení ze dne 28. května 2020, sen. zn. 29 ICdo 10/2019 (včetně judikatury v něm dále uvedené), nebo rozsudek ze dne 31. srpna 2020, sen. zn. 29 ICdo 139/2017.

6. Právní posouzení věci odvolacím soudem (ústící v závěr o nedůvodnosti podané odpůrčí žaloby) výše uvedeným judikatorním závěrům nijak neodporuje. Odpověď na další dovolatelem položené otázky za dané situace (kdy je zřejmé, že dovolatel nemůže uspět s odpůrčí žalobou, jíž se domáhá „jen“ vyslovení neúčinnosti dohody o započtení, aniž by odporoval rovněž právnímu jednání, ze kterého vznikly pohledávky následně k započtení použité) považuje Nejvyšší soud za nadbytečné. I kdyby totiž byla dovolatelem uplatněná argumentace opodstatněná, nemohla by mít tato okolnost vliv na věcnou správnost dovoláním napadeného rozhodnutí.

7. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání Nejvyšší soud odmítl a žalobci tak vznikla povinnost nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 13. června 2019), která podle ustanovení § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném v době, kdy byl úkon právní služby poskytnut, činí (z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč) částku 3.100 Kč, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu); celkem s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) činí částku 4.114 Kč.

8. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí). V Brně dne 25. 2. 2021 JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu