29 ICdo 78/2026

Rubrum

MSPH 57 INS 12424/2023 205 ICm 1782/2025 29 ICdo 78/2026-40 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobkyně K. B., zastoupené Mgr. Janem Eisenreichem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Újezd 452/42, PSČ 118 00, proti žalovanému Langmeier & Co., insolvenční správci v. o. s., se sídlem v Praze 5, Na bělidle 997/15, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 07860498, jako insolvenčnímu správci dlužníka Diversity Capital a. s., o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 205 ICm 1782/2025, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Diversity Capital a. s., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 832/19, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 05099374, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 57 INS 12424/2023, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2025, č. j. 205 ICm 1782/2025, 101 VSPH 1038/2025-24 (MSPH 57 INS 12424/2023), takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 27. května 2025 se žalobkyně jako věřitelka č. 1493 domáhala určení, že nevykonatelná a nezajištěná pohledávka č. P1498, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. MSPH 57 INS 12424/2023, je po právu ve výši 1 192 093,11 Kč.

2. Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 25. července 2025, č. j. 205 ICm 1782/2025?9, zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení a vrácení soudního poplatku (body II. a III. výroku).

3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

4. Odvolací soud – cituje § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jakož i blíže označenou judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu – uzavřel, že insolvenční soud postupoval správně, když řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku za podanou žalobu. Přitom vyšel z toho, že usnesením ze dne 1. července 2025, č. j. 205 ICm 1782/2025-7, insolvenční soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč do 15 dnů od doručení usnesení. V určené lhůtě nicméně soudní poplatek nebyl uhrazen. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla zástupci žalobkyně doručena do datové schránky dne 7. července 2025. Lhůta k zaplacení soudního poplatku tak uplynula v úterý 22. července 2025. Soudní poplatek však byl uhrazen na účet soudu teprve ve středu 23. července 2025. Posléze insolvenční soud zamítl návrh žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku usnesením ze dne 20. srpna 2025, č. j. 205 ICm 1782/2025-13, přičemž toto usnesení k odvolání žalobkyně potvrdil odvolací soud usnesením ze dne 22. října 2025, „č.j. 101 VSPH 747/2025-19“.

5. K námitce žalobkyně odvolací soud konstatoval, že za datum úhrady soudního poplatku je při bezhotovostní platbě považován den, kdy došlo k jeho připsání na účet soudu, nikoli den, kdy dal plátce peněžnímu ústavu pokyn k provedení platby. Je tak zřejmé, že žalobkyně soudní poplatek neuhradila dne 22. července 2025, kdy byl zadán příkaz k úhradě (datum zpracování bankovního příkazu), ale až dne 23. července 2025, kdy byla daná částka připsána na účet soudu. Závěr insolvenčního soudu o pozdní úhradě soudního poplatku je proto věcně správný.

6. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázek, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny. Tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu, příp. i usnesení insolvenčního soudu, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

7. Dovolatelka namítá, že odvolací soud postupoval způsobem, který zasáhl do jejího ústavně zaručeného práva na přístup k soudu a spravedlivý proces. Nesprávnost právního posouzení věci spatřuje v závěru o opožděném zaplacení soudního poplatku a zastavení řízení. Namítá přepjatě formalistický výklad vedoucí k odepření přístupu k soudu, rozpor s judikaturou Ústavního soudu, jakož i to, že poplatek uhradila zadáním platebního příkazu posledního dne lhůty, přičemž prodlení s připsáním částky na účet soudu bylo způsobeno okolnostmi mimo sféru jejího vlivu. Současně poukazuje na nezohlednění individuálních okolností věci, které měly odůvodňovat mírnější posouzení důsledků opožděné úhrady. Její procesní pochybení v dané věci bylo totiž způsobeno kombinací objektivních okolností – nemocí právního zástupce na konci lhůty a legitimním očekáváním procesního úkonu insolvenčního správce, který přislíbil zpětvzetí popření.

8. Konečně dovolatelka zpochybňuje použitelnost ustálené judikatury o přísném posuzování lhůty k zaplacení soudního poplatku na incidenční spory v insolvenčním řízení a namítá nesprávné posouzení povahy této lhůty jako soudcovské bez možnosti zohlednění omluvitelných důvodů jejího zmeškání.

9. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.

10. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.

11. Učinil tak proto, že dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.

12. Judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu je při výkladu dovoláním předestřených otázek (týkajících se důsledků nesplnění poplatkové povinnosti účastníka řízení) ustálena v následujících závěrech: 1/ Samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníku v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání poplatného úkonu. Srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. března 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, nebo odstavec 15 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2025, sp. zn. 21 Cdo 372/2024. 2/ Povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a je proto na poplatníkovi, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržel a svou povinnost zaplacení soudního poplatku za podaný návrh řádně splnil (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. listopadu 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07). Základním východiskem je přitom okolnost, že poplatková povinnost zásadně vzniká již podáním návrhu na zahájení řízení soudu (§ 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) a jeho uhrazení teprve k výzvě soudu je sice možnost zákonem aprobovaná, nikoliv však předpokládaná jako prvotní. Srov. opět nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/20. 3/ Podle zákona o soudních poplatcích (ve znění účinném od 30. září 2017, tj. ode dne nabytí účinnosti zákona č. 296/2017 Sb.) poplatník má dvě možnosti (dva „pokusy“) k zaplacení soudního poplatku. Nesplní-li poplatník řádně svou poplatkovou povinnost již při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (srov. § 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), má možnost poplatkovou povinnost splnit ještě v dodatečné lhůtě, kterou mu soud stanovil ve výzvě k zaplacení poplatku (srov. § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích). Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemůže mít jakýkoli význam. Důvodem pro zrušení usnesení o zastavení řízení by měla být [jak se také uvádí v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona č. 296/2017 Sb., K bodu č. 3 až 5 (§ 9)] pouze skutečnost, že byl poplatek zaplacen ve lhůtě určené ve výzvě (např. nebyla-li včasně provedená platba ztotožněna s určitým řízením). V podmínkách této právní úpravy jsou tedy účastníci vedeni k aktivitě a k vyšší míře odpovědnosti za svůj před soudem uplatněný nárok [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, uveřejněné pod číslem 76/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 76/2022“)]. 4/ Poplatník by se obecně neměl spoléhat na to, že poskytne-li soud druhou příležitost zaplatit soudní poplatek, nenastanou žádné, byť i pochopitelné komplikace, popřípadě že je bude možno vždy nějakou cestou odstranit a opožděné zaplacení soudního poplatku napravit. Srov. opět R 76/2022. 5/ Lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích je propadnou soudcovskou lhůtou podle § 55 o. s. ř. procesní povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. dubna 2020, sp. zn. I. ÚS 2025/19, odstavec 32). Takovou lhůtu může předseda senátu prodloužit jen před jejím uplynutím, a to na návrh účastníka (podaný ve lhůtě) či bez návrhu (§ 55 věta druhá o. s. ř., § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích), případně lze negativnímu následku zastavení řízení zabránit postupem podle § 9 odst. 4 písm. c/ zákona o soudních poplatcích včasným (ve lhůtě podaným) sdělením okolností, které osvědčují nebezpečí z prodlení, a doložením, že bez své viny nemohl účastník poplatek dosud zaplatit (srov. znovu důvody nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/20, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2020, sp. zn. 27 Cdo 483/2020, nebo ze dne 18. prosince 2024, sp. zn. 23 Cdo 2559/2024, jakož i judikaturu v těchto rozhodnutích dále označenou). 6/ Za datum úhrady soudního poplatku je při bezhotovostní platbě považován den, kdy došlo k jeho připsání na účet soudu, a nikoli den, kdy dal plátce peněžnímu ústavu pokyn k provedení platby. Povinnost uhradit soudní poplatek je tak splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu, neboť tímto okamžikem se dostane do faktické dispozice soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2019, sen. zn. 29 ICdo 156/2018, uveřejněné pod číslem 30/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

13. Důvod přikročit ke změně takto ustavených judikaturních závěrů, s nimiž je napadené rozhodnutí v souladu, Nejvyšší soud neshledává ani v argumentech obsažených v podaném dovolání. Jak správně uzavřely soudy nižších stupňů, soudní poplatek je splatný při podání žaloby (již k tomuto dni, tj. ke dni 27. května 2025, tak měla dovolatelka soudní poplatek uhradit). Výzvu k zaplacení soudního poplatku doručil insolvenční soud dovolatelce (jejímu zástupci prostřednictvím datové schránky) dne 7. července 2025, touto výzvou poskytl dovolatelce dalších 15 dnů pro zaplacení soudního poplatku (lhůta marně uplynula dne 22. července 2025). Jestliže dovolatelka ani v dodatečné lhůtě splatný soudní poplatek neuhradila, nemohl insolvenční soud postupovat jinak, než řízení zastavit podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

14. Námitky uvedené v dovolání (a to ani tvrzení, že dovolatelka poplatek uhradila zadáním platebního příkazu poslední den lhůty a prodlení s připsáním částky na účet soudu bylo způsobeno okolnostmi mimo sféru jejího vlivu) přitom tento závěr nejsou způsobilé zpochybnit. Každý poplatník si totiž nese vlastní odpovědnost za to, že se soudní poplatek dostane do dispozice soudu řádně a včas, bez ohledu na to, jaký způsob k jeho úhradě zvolí (srov. opět nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 9/20, či R 76/2022).

15. Pro úplnost lze dodat, že právně bez významu je i poukaz dovolatelky na jiné určení okamžiku úhrady soudního poplatku při platbě kolkovými známkami. Zákon o soudních poplatcích ve znění rozhodném pro tuto věc totiž úpravu obsahující úhradu soudního poplatku kolkovými známkami již neobsahuje (po novele provedené zákonem č. 349/2023 Sb.).

16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 6. 2026 Mgr. Milan Polášek předseda senátu