29 Nd 266/2019
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že soudci JUDr. Jan Eliáš, Ph. D., Mgr. Petr Kraus a Mgr. Zdeněk Sajdl nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování dovolací věci. Námitka podjatosti žalobce byla zamítnuta, jelikož nebyly shledány objektivní důvody pro pochybnosti o jejich nepodjatosti, a to ani ve vztahu k předchozímu rozhodování v obdobné věci, ani k domnělému příbuzenskému vztahu jednoho ze soudců k žalované.
Citované zákony (2)
Rubrum
29 Nd 266/2019-342 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Pavlem Holubem, advokátem, se sídlem v Brně, Kopečná 940/14, PSČ 602 00, proti žalované S. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Heinzem Eflerem, advokátem, se sídlem v Žacléři, Boberská 442, PSČ 542 01, o zaplacení částky 945.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 C 115/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. února 2019, č. j. 26 Co 14/2019-306, o návrhu žalobce na vyloučení soudců Nejvyššího soudu, takto:
Výrok
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Jan Eliáš, Ph. D., Mgr. Petr Kraus a Mgr. Zdeněk Sajdl nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování dovolací věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 28 Cdo 1870/2019.
Odůvodnění
1. Žalobce podal (podáním datovaným 15. března 2019) dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 28 Cdo 1870/2019.
2. Podáním z 30. května 2019 (č. l. 333-335) namítl dovolatel podjatost soudců soudního oddělení Nejvyššího soudu č. 28 JUDr. Jana Eliáše, Ph. D., Mgr. Petra Krause (dále jen „P. K.“) a Mgr. Zdeňka Sajdla, kteří mají rozhodovat o jeho dovolání ve výše označené dovolací věci.
3. Ve vztahu ke všem těmto soudcům poukazuje dovolatel na to, že ve stejném složení odmítli usnesením ze dne 16. května 2018, č. j. 28 Cdo 1337/2018-272, jeho dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. listopadu 2017, č. j. 21 Co 182/2017-242, vydanému ve sporu týchž účastníků ve skutkově obdobné věci. Jelikož v dovolání v této věci argumentuje proti závěrům obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1337/2018 a senát č. 28 je ovlivněn svým předchozím právním názorem, má dovolatel pochybnosti o tom, zda se tento senát řádně vypořádá s jeho dovolací argumentací.
4. Ve vztahu k P. K. spatřuje dovolatel důvod pochybovat o jeho nepodjatosti i v tom, že má stejné příjmení jako žalovaná, přičemž oba pocházejí z Hradce Králové nebo v tomto městě dlouho působili. Dovolatel „se domnívá“, že může jít o vzdálené příbuzné („či možná blízké příbuzné“), takže je (podle něj) zřejmé, že u P. K. „může nastat pochybnost o jeho nezaujatosti ve vztahu k projednávané věci“, s ohledem na jeho „potenciální příbuzenský vztah k žalované“.
5. Označení soudci ve vyjádřeních k námitce podjatosti (ze 4. června 2019) shodně uvedli, že k účastníkům, k jejich zástupcům ani k projednávané věci nemají žádný vztah, ani nemají žádný zájem na výsledku sporu. Důvod spočívající v tom, že rozhodovali ve věci sp. zn. 28 Cdo 1337/2018, nemají za způsobilý k jejich vyloučení se zřetelem k ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
6. P. K. ve vyjádření dále uvedl, že žalovaná není jeho příbuznou či známou (žádnou osobu toho jména a příjmení osobně nezná) a jde očividně jen o shodu příjmení.
7. Podle ustanovení § 14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
8. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
9. Ke kriteriím, z nichž může vyplývat soudcův poměr k věci, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 85/2012“) [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu]. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
10. V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců. Ve vztahu k P. K. má námitka dovolatele povahu pouhé spekulativní domněnky; z jeho podání je patrno, že sám o příbuzenském vztahu P. K. k žalované žádné poznatky nemá a o jeho existenci pouze spekuluje. P. K. pak existenci takového vztahu jednoznačně popřel. Důvod vyloučení založený na tom, že označení soudci odmítli dovolání žalobce ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 28 Cdo 1337/2018, vylučuje jako způsobilou námitku přímo dikce § 14 odst. 4 o. s. ř.; rozhodování sporů či jiných právních věcí je totiž podstatou soudcovské činnosti a důvodem jeho ústavně garantované nezávislosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2018, sen. zn. 29 NSČR 30/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018).
11. Příslušný senát Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Nejvyššího soudu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování označené dovolací věci. Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 12. června 2019 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu