29 Nd 275/2019
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 se nepřikazuje Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti. Důvody pro přikázání věci jinému soudu musí být natolik významné, aby odůvodňovaly průlom do ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
Citované zákony (1)
Rubrum
29 Nd 275/2019-68 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně System4u a. s., se sídlem v Brně, Lidická 1879/48, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26 94 52 31, zastoupené JUDr. Romanem Vaňkem, PhD., advokátem, se sídlem v Brně, Houbalova 2553/4, PSČ 628 00, proti žalované C.M.B. CZ Facility s. r. o., se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 03 58 75 92, o zaplacení částky 129.323,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 41 C 183/2017, o návrhu žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Výrok
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění
Návrhem na vydání platebního rozkazu došlým Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „obvodní soud“) dne 2. listopadu 2017 se žalobkyně (System4u a. s.) domáhala vůči žalované (C.M.B. CZ Facility s. r. o.) zaplacení částky 129.323,- Kč s příslušenstvím. Obvodní soud platebním rozkazem ze dne 18. prosince 2017, č. j. 41 C 183/2017-12, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 129.323,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 19. května 2017 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 26.613,50 Kč. Proti tomuto platebnímu rozkazu podala žalovaná odpor a následným podáním vznesla námitku místní a věcné nepříslušnosti obvodního soudu. Usnesením ze dne 14. května 2018, č. j. Ncp 305/2018-27, Vrchní soud v Praze určil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy. Usnesením ze dne 22. listopadu 2018, č. j. 72 Co 364/2018-48, Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 11. června 2018, č. j. 41 C 183/2017-31, jímž obvodní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Podáním došlým obvodnímu soudu dne 20. května 2019 žalovaná navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Městskému soudu v Brně, s tím, že „hlavní podnikatelské zájmy a činnost žalované jsou momentálně soustředěny v Brně“, přičemž žalovaná řízení sama „neiniciovala“. Žalobkyně se k návrhu na postoupení věci jinému soudu z důvodu vhodnosti nevyjádřila. Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3). Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přitom obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště nebo sídlo v obvodu věcně a místně příslušného soudu, musí překonat mezi místem bydliště nebo sídlem a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost a cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Argumenty uváděné žalovanou tak bez dalšího nelze pokládat za důvody, které by opodstatnily delegaci věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti. Nejsou totiž způsobilé prolomit zásadu vyjádřenou v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 1, u nějž je věc vedena, a Městskému soudu v Brně, jemuž by měla být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), proto po zvážení rozhodných skutečností dospěl závěru, že důvod vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. naplněn není. K tomu srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. 29 Nd 418/2016, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 3. května 2017, sp. zn. IV. ÚS 1171/17.
Poučení
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 7. 2019 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.