29 Nd 276/2019

Rubrum

29 Nd 276/2019-224 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Lehečkou, advokátem, se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Plzeňská 232/4, PSČ 150 00, proti žalované Z. B., narozené XY, bytem XY, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 3 C 14/2019, o návrhu žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu prvního stupně, takto:

Výrok

Věc vedená u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 3 C 14/2019 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kroměříži.

Odůvodnění

1. Ve shora označené věci je u Okresního soudu v Berouně (dále též jen „okresní soud“) pod sp. zn. 3 C 14/2019, vedeno řízení o vypořádání společného jmění žalobce (J. B.) a žalované (Z. B.).

2. Podáním doručeným okresnímu soudu dne 8. dubna 2019 (č. l. 115) navrhla žalovaná, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kroměříži. Návrh odůvodnila tím, že: 1/ Většina nemovitostí patřících do společného jmění manželů se nachází v okrese Kroměříž. 2/ Coby samoživitelka pečuje o dvě nezletilé dcery. 3/ Projednání věci u okresního soudu jí zvýší náklady na dojíždění, vyvolá potřebu zajištění hlídání dětí; dojíždění k okresnímu soudu je časové náročné.

3. K návrhu na přikázání věci se žalobce vyjádřil nesouhlasně (č. l. 156).

4. Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).

5. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Berouně, u nějž je věc vedena, i Okresnímu soudu v Kroměříži, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř.

6. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.

7. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].

8. Důvody uváděné žalovanou přitom Nejvyšší soud neshledal natolik závažnými, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.

9. Obecně platí, že situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).

10. Argumenty uváděné žalovanou proto nelze bez dalšího pokládat za důvod, který by sám o sobě opodstatnil delegaci věci k navrhovanému soudu. Uvedené přitom platí tím spíše v případě, kdy žalobce s navrhovaným přikázáním věci nesouhlasí a kdy rozhodným kriteriem pro založení výlučné místní příslušnosti okresního soudu nebylo (není) bydliště žalované nebo místo, kde se nacházejí nemovitosti účastníků, nýbrž to, že šlo o soud, který rozhodoval o rozvodu účastníků (§ 88 písm. a/ o. s. ř.). Jinak řečeno, pravidlem vyjádřeným v ustanovení § 88 písm. a/ o. s. ř. dal zákonodárce najevo, že skutečnosti, jichž se žalovaná dovolává, nepokládá za rozhodné pro založení místní příslušnosti soudu ve sporu o vypořádání společného jmění rozvedených manželů

11. Za této situace nelze usuzovat, že hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání věci jiným než příslušným okresním soudem.

12. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Kroměříži z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. června 2019 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu