29 Nd 291/2013
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci, protože nebyly zjištěny okolnosti, které by mohly vyvolat pochybnosti o jejich nepodjatosti. Soud se opřel o § 14 o. s. ř., podle něhož je vyloučení možné jen v případě přímého právního zájmu, příbuzenského vztahu nebo jiného zásadního ovlivnění názoru soudce. Žalobcův návrh vyloučení byl založen na jiných věcech, ve kterých byly soudci označeni za nepodjaté, což však nemá vliv na aktuální případ. Soud uvedl, že výsledky jiných řízení nejsou důvodem k vyloučení, pokud nejsou přímo spojené s projednávanou věcí.
Rubrum
29 Nd 291/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J. H., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, PSČ 128 10, o zaplacení částky 31.744,- Kč s příslušenstvím a o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 10 C 182/2012, o námitce podjatosti, takto:
Výrok
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ivan Kobliha, JUDr. Marta Tůmová, JUDr. Ivana Petrová, JUDr. Jiří Hess, JUDr. Radomír Křivánek a JUDr. Michal Krenk, Ph.D., nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. Nco 80/2013.
Odůvodnění
: Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. února 2013, č. j. 10 C 182/2012-14, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání a současně „předložil návrh na vyloučení Krajského soudu v Ústí nad Labem s pobočkou v Liberci“. Následně „doplnil“ námitku vyloučení tak, že se týká i „Vrchního soudu v Praze“, a to z důvodu „soudních sporů vedených s uvedeným soudem pro protiprávní postup jeho soudců při vyřizování věcí s účastí žalobce“. Přitom poukázal na rozhodnutí k výkladu ustanovení § 14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ? usnesení sp. zn. 4 Nd 60/2008, sp. zn. 4 Nd 64/2010, sp. zn. 4 Nd 88/2010 a sp. zn. 20 Nd 295/2012] – ve kterých Nejvyšší soud dovodil, že soudci Vrchního soudu v Praze jsou vyloučeni z projednání tam označených věcí, a to z týchž důvodů, jež žalobce uplatňuje v projednávané věci. Podle ustanovení § 14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4). Ustanovení § 16 odst. 1 o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněném pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. O žádný ze shora uvedených případů však v projednávané věci nejde. Podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze má věc vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. Nco 80/2013 projednat a rozhodnout senát 4 Cmo, v němž působí soudci JUDr. Ivan Kobliha, JUDr. Marta Tůmová a JUDr. Ivana Petrová, popřípadě zastupující senát 1 Cmo složený ze soudců JUDr. Jiřího Hesse, JUDr. Radomíra Křivánka a JUDr. Michala Krenka, Ph.D. Všichni jmenovaní soudci ve vyjádření k námitce podjatosti (§ 15b odst. 1 o. s. ř.) shodně uvedli, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci a že nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k projednávané věci. V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze vyjmenovaných ve výroku. Důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti pak nemohou být ani úvahy žalobce založené na skutečnosti, že proti Vrchnímu soudu v Praze podal v jiné věci žalobu, neboť tato skutečnost sama o sobě nic nevypovídá o vztahu soudců k účastníkům řízení (k jejich zástupcům) a k projednávané věci, a nelze z ní dovodit, že by byla způsobilá ovlivnit jejich nestranné rozhodování. K tomu srov. závěry usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009, uveřejněného pod číslem 65/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jímž byla korigována dosavadní rozhodovací praxe, vycházející z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2002, sp. zn. 22 Nd 138/2002 a ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. 4 Nd 60/2008, ze které Nejvyšší soud vycházel i v žalobcem odkazovaných rozhodnutích. Nejvyšší soud proto rozhodl, že označení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí dané věci. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 28. listopadu 2013 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.