29 Nd 313/2007
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl návrh žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti. Soud uvedl, že základní příslušnost soudu je zásadou, a delegace jinému soudu je výjimkou, kterou je třeba vykládat restriktivně. Skutečnost, že žalobkyně pobírá sociální dávky a pečuje o dítě, nestačí k odůvodnění přikázání věci jinému soudu. Soud se opřel o § 12 odst. 2 o. s. ř. a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Rubrum
29 Nd 313/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a Mgr. Petra Šuka ve věci žalobkyně PhDr. H. P., proti žalovanému N. p. ú., o náhradu nemajetkové újmy z důvodu diskriminace v pracovněprávních vztazích, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 33/2007, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Výrok
Věc, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 33/2007, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění
Obvodní soud pro Prahu 1 předložil dne 8. října 2007 Nejvyššímu soudu shora uvedenou věc s návrhem žalobkyně na delegaci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Olomouci. Žalobkyně návrh odůvodňuje svými majetkovými poměry (nemá jiný příjem než sociální dávky, sama pečuje o dítě), které vedly k jejímu osvobození od soudních poplatků a které jí, v porovnání s poměry žalovaného, „výrazně omezují možnost přístupu k soudu značně vzdálenému od jejího bydliště a znesnadňují uplatňování jejích procesních práv“. Žalovaný vyjádřil podáním ze dne 4. září 2007 nesouhlas s přikázáním věci z důvodu vhodnosti. Zdůrazňuje, že základním předpokladem pro delegaci vhodnou je závěr, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji, což v projednávané věci není splněno. Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) je typicky existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně. Přikázáním věci jinému soudu, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny uvedené podmínky, by došlo k porušení ústavně zaručeného práva zakotveného v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 222/1996 a I. ÚS 144/2000). Sama skutečnost, že žalobkyně nemá příjem ze zaměstnání, pobírá pouze sociální dávky a pečuje o dítě, nezakládá důvod pro přikázání věci soudu, v jehož obvodu má své bydliště. Z návrhu ani z obsahu spisu nelze totiž dovodit, že by věc mohla být Okresním soudem v Olomouci projednána hospodárněji a rychleji. V neposlední řadě je třeba přihlédnout i k nesouhlasnému stanovisku žalovaného, který trvá na projednání věci u jeho obecného soudu. Odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 5 Nd 74/2001 je pak zcela nepřípadný, neboť v uvedené věci, narozdíl od věci projednávané, byla založena příslušnost procesního soudu dohodou o prorogaci dle § 89a o. s. ř. (žalovaná se domáhala přikázání věci jejímu obecnému soudu, jenž by, nebýt dohody o prorogaci, byl jinak příslušným), její návrh byl odůvodněn závažnými změnami v jejích osobních, sociálních a majetkových poměrech, nastalými po uzavření prorogační dohody, přičemž bylo možno přijmout závěr, že u obecného soudu žalované bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Obdobné mimořádné okolnosti, jež by odůvodňovaly delegaci vhodnou, Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal. Proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. ledna 2008 JUDr. Ivana Š t e n g l o v á předsedkyně senátu