29 Nd 316/2026

Rubrum

29 Nd 316/2026-194 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Ředitelství silnic a dálnic s. p., se sídlem v Praze 4, Čerčanská 2023/12, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 65993390, zastoupeného Mgr. Petrem Kuchařem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 404/30a, PSČ 140 00, za účasti V. S., zastoupeného JUDr. Sylvou Rychtalíkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 521/57, PSČ 101 00, o výši náhrady za vyvlastnění, v řízení o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2025, č. j. 79 C 27/2024-167, vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Co 53/2026, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze a o návrhu na přikázání věci jinému soudu, takto:

Výrok

I. Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Švehla, JUDr. Jana Sedlářová a JUDr. Michal Mědílek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 4 Co 53/2026.

II. Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Co 53/2026 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.

Odůvodnění

1. Žalobce (Ředitelství silnic a dálnic s. p.) podal odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze (dále též jen „soud prvního stupně“) ze dne 9. prosince 2025, č. j. 79 C 27/2024-167, jímž tento soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby soud změnil rozhodnutí Městského úřadu Mělník ze dne 11. června 2024, č. j. MUME-7596/VYVS/23/PAPR, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 20. srpna 2024, č. j. 109417/2024/KUSK, a stanovil náhradu za vyvlastnění ve výši 651 000 Kč ve věci odnětí vlastnického práva k (označeným) pozemkům v katastrálním území XY. (I. výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. a III. výrok). Odvolací řízení je vedeno u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Co 53/2026.

2. V odvolání žalobce namítl (mimo jiné) podjatost všech soudců Vrchního soudu v Praze a navrhl, aby věc byla podle § 12 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), eventuálně podle § 12 odst. 2 o. s. ř., přikázána Vrchnímu soudu v Olomouci. Návrh odůvodnil tím, že předseda senátu JUDr. Michal Mědílek vyhověl žádosti místopředsedy Vrchního soudu v Praze JUDr. Františka Kučery o nahlédnutí do spisu ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 24/2025. V této žádosti přitom JUDr. František Kučera uvedl, že jako první místopředseda Vrchního soudu v Praze podal vyjádření k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2024, sp. zn. 24 Cdo 2813/2024, ohledně vhodnosti jeho publikace ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „Sb. rozh. obč.“). V tomto vyjádření (které přiložil k žádosti o nahlížení do spisu) JUDr. František Kučera odkázal na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu, nesouhlasil s uvedeným rozsudkem a s jeho publikací ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a zároveň prezentoval svůj názor na řízení o vyvlastnění, zejména na oceňování pozemků pro účely vyvlastnění a přiznal též osobní zkušenosti s touto problematikou (čímž měl na mysli dva soudní spory, které vede proti žalobci). Podle žalobce může žádost JUDr. Františka Kučery a k ní přiložené vyjádření ohrozit nezávislost soudce, jemuž je věc přidělena. Prostřednictvím žádosti s vyjádřením se totiž do soudního spisu dostal podrobný právní názor místopředsedy soudu, nadto nesouhlasný s vyšším soudem. Rozhodujícímu soudu tak byl představen právní názor profesního nadřízeného, což zakládá důvodnou pochybnost o tlaku na soudce ohledně způsobu rozhodnutí. Je tudíž dána obava z ovlivnění nestrannosti a nezávislosti všech soudců (všech senátů) Vrchního soudu v Praze.

3. Účastník řízení (V. S.) považuje námitku podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze i návrh na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci za nedůvodné a obstrukční. Nemá pochybnosti o nepodjatosti rozhodujícího senátu a nevidí souvislost mezi projednávanou věcí a žádostí s vyjádřením JUDr. Františka Kučery ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 24/2025. Namítá, že navrhovaná delegace věci by byla nehospodárná a vedla by k porušení práva na zákonného soudce.

4. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu spolu s vyjádřením k námitce podjatosti soudců senátu 4 Co Vrchního soudu v Praze (jenž má podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze o věci rozhodnout) JUDr. Jiřího Švehly, JUDr. Jany Sedlářové a JUDr. Michala Mědílka, kteří shodně uvedli, že s JUDr. Františkem Kučerou je pojí kolegiální vztahy, jež probíhají výlučně na pracovišti a nedosahují takové intenzity, že by je bylo možno označit za vyloženě přátelské. JUDr. František Kučera z pozice místopředsedy Vrchního soudu v Praze nijak neovlivňoval rozhodování příslušného senátu. K tomu poukazovali na skutečnost, že JUDr. František Kučera opakovaně nebyl zčásti úspěšný se svou žalobou v řízení vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Co 62/2023. Nemají žádný vztah k projednávané věci, ani k účastníkům řízení a nepovažují se za vyloučené z projednávání a rozhodnutí dané věci.

5. Pro řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.

6. Podle § 12 o. s. ř., nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).

7. Podle § 14 o. s. ř., soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

8. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený (§ 16 odst. 1 o. s. ř.) Vrchnímu soudu v Praze (příslušnému soudu, u něhož je odvolací řízení dosud vedeno) a Vrchnímu soudu v Olomouci (jemuž má být věc přikázána) projednal návrh žalobce na přikázání věci z důvodu nutnosti, s poukazem na námitku podjatosti vůči soudcům senátu 4 Co Vrchního soudu v Praze, resp. vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze, případně i z důvodu vhodnosti, aniž by za tím účelem nařizoval jednání (srov. § 16 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná a že v posuzovaném případě nejsou (již proto) splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána (formou tzv. delegace nutné či vhodné) jinému vrchnímu soudu.

9. Nejvyšší soud nejprve podotýká, že obsahově obdobnými námitkami žalobce se již opakovaně zabýval, a to v usnesení ze dne 28. dubna 2026, sp. zn. 25 Nd 167/2026, a v usnesení ze dne 13. května 2026, sp. zn. 24 Nd 165/2026, na jejichž závěry proto též pro stručnost odkazuje.

10. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. 11. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat. Srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sb. rozh. obč.

12. Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sb. rozh. obč.), soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

13. Poměr k účastníkům řízení nelze bez dalšího založit na skutečnosti, že účastník je rovněž soudcem stejného soudu. Vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř., jestliže by tyto vztahy spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě. Jestliže by totiž byl na uvedeném základě dovozován opačný závěr, tj. pochybnosti o tom, že takoví soudci budou schopni nepodjatě a spravedlivě rozhodovat, znamenalo by to de facto i v obecné rovině přijmout presumpci o porušování soudcovských povinností a zásad soudcovské etiky, založenou výlučně na pracovně kolegiálním vztahu mezi soudci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001, jakož i například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 29 Nd 318/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 35/2016, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 24. března 2009, sp. zn. I. ÚS 274/09).

14. Žalobce námitku podjatosti odůvodnil výše popsaným jednáním místopředsedy Vrchního soudu v Praze JUDr. Františka Kučery. Z vyjádření členů senátu 4 Co Vrchního soudu v Praze plyne, že se ve věci necítí být podjatí. Jak vyplývá z výše citované ustálené judikatury Nejvyššího soudu, běžné pracovní kolegiální vztahy mezi soudci samy o sobě nepostačují k závěru o jejich podjatosti. Musely by k nim přistoupit další okolnosti vyvolávající oprávněné pochybnosti o nepodjatosti, přičemž ta by se primárně posuzovala ve vztahu k námitkou dotčeným soudcům (a nikoliv ve vztahu k JUDr. Františku Kučerovi, který není rozvrhem práce povolán danou věc projednávat a rozhodovat). Vzhledem k ústavně zakotvené zásadě nezávislosti soudců při výkonu funkce (srov. čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky) přitom nelze (bez konkrétního důvodu) předjímat, že by soudní funkcionář z titulu své funkce zasahoval do nezávislého rozhodování soudců.

15. Lze tudíž shrnout, že ve vztahu k soudcům odvolacího senátu, kteří podle rozvrhu práce mají v odvolacím řízení posuzovanou věc projednávat, nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti. Nejvyšší soud proto neshledal důvody pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodování dané věci.

16. Zbývá doplnit, že jestliže soud, který rozhoduje o námitce podjatosti směřující vůči všem soudcům příslušného soudu, dospěje k závěru, že soudci daného soudu, kteří byli rozvrhem práce určeni k rozhodnutí o dané věci, vyloučeni nejsou, není již třeba zabývat se namítanými důvody vyloučení též u dalších soudců téhož soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2001, sp. zn. 3 Nd 264/2001).

17. Dále se Nejvyšší soud zabýval návrhem žalobce na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci.

18. Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu nutnosti podle § 12 odst. 1 o. s. ř. je skutečnost, že příslušný soud nemůže ve věci jednat, protože jeho soudci jsou z projednávání a rozhodování věci vyloučeni. Jelikož soudci senátu 4 Co Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, nejsou ani splněny podmínky přikázání věci podle § 12 odst. 1 o. s. ř.

19. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. K tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sb. rozh. obč.

20. Z návrhu žalobce ani z obsahu spisu však nevyplývají žádné skutečnosti svědčící pro závěr, že by přikázáním věci Vrchnímu soudu v Olomouci bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Vrchního soudu v Praze.

21. Jelikož nebyly splněny podmínky podle § 12 odst. 1, 2 o. s. ř., Nejvyšší soud věc k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci nepřikázal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 7. 7. 2026 JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu