29 NSCR 12/2010
Sbírka: R 40/2011
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání dlužníka proti usnesení, kterým bylo zastaveno insolvenční řízení kvůli neuhrazení zálohy na náklady řízení ve výši 15 000 Kč. Soud uvedl, že rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy není rozhodnutím ve věci samé, a proto není přípustné dovolání. Opřel se o § 238a odst. 2 o. s. ř., podle něhož je přípustnost dovolání podmíněna, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo rozhodnutím ve věci samé. Soud doložil, že žádné jiné ustanovení občanského soudního řádu přípustnost dovolání v tomto případě nezakládá.
Právní věta
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení insolvenčního řízení pro neuhrazení zálohy na náklady tohoto řízení insolvenčním navrhovatelem, není přípustné.
Rubrum
KSPH 55 INS XY 29 NSČR 12/2010-A-29 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka V. S., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 55 INS XY, o insolvenčním návrhu dlužníka, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2009, č. j. KSPH 55 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Usnesením ze dne 14. září 2009, č. j. KSPH 55 INS XY, Krajský soud v Praze - odkazuje na ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - zastavil insolvenční řízení zahájené k insolvenčnímu návrhu dlužníka ze dne 1. července 2009, pro neuhrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,- Kč, k jejímuž zaplacení vyzval dlužníka (insolvenčního navrhovatele) usnesením ze dne 29. července 2009, č. j. KSPH 55 INS XY. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení insolvenčního řízení pro neuhrazení zálohy na náklady tohoto řízení insolvenčním navrhovatelem, není objektivně přípustné. Nejvyšší soud je proto odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení (§ 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř), je ve smyslu § 238a odst. 2 o. s. ř. (zakotvujícího pro tyto případy obdobné použití § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř.) podmíněna tím, aby šlo o rozhodnutí ve věci samé (srov. dikci § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o. s. ř.). Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení (usnesení odvolacího soudu je potvrzující) je sice usnesením, jímž se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není (srov. mutatis mutandis v poměrech podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, např. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 58/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jiná ustanovení občanského soudního řádu přípustnost dovolání v této věci rovněž založit nemohou. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 8. července 2010 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.