29 NSCR 144/2019

Rubrum

MSPH 79 INS XY 29 NSČR 144/2019-B-186 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Hynka Zoubka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka M. P., narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS XY, o schválení konečné zprávy a o vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Vojtěchem Teslíkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. srpna 2019, č. j. MSPH 79 INS XY, 4 VSPH XY, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 7. června 2019, č. j. MSPH 79 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): 1/ Schválil konečnou zprávu ze dne 30. dubna 2018, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 18. května 2018 [B-106], podle níž činí: - příjmy majetkové podstaty 705 000 Kč, - výdaje majetkové podstaty 705 000 Kč, - zůstatek k rozdělení pro věřitele v rozvrhu 0 Kč (bod I. výroku). 2/ Určil odměnu insolvenčních správců tak, že z celkové částky 73 471,41 Kč připadne správci Mgr. Karlu Kutálkovi částka 0 Kč a správkyni Ing. Heleně Štětinové, LL.M. (dále jen „správkyně H. Š.“) částka 73 471,41 Kč (bod II. výroku). 3/ Schválil hotové výdaje správkyně H. Š. ve výši 474 Kč (bod III. výroku). 4/ Uložil správkyni H. Š., aby po právní moci usnesení vrátila insolvenčnímu navrhovateli (České spořitelně, a. s.) zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč (bod IV. výroku).

2. Přitom šlo o v pořadí druhé rozhodnutí insolvenčního soudu o věci samé. První usnesení insolvenčního soudu ze dne 12. února 2019, č. j. MSPH 79 INS XY zrušil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. května 2019, č. j. MSPH 79 INS XY, 3 VSPH XY, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

3. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. srpna 2019, č. j. MSPH 79 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, jež byly vyřešeny v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, popř. mají být dovolacím soudem posouzeny jinak, než je tomu v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 NSČR 7/2015, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2018, pod číslem 66. Konkrétně dovolatel klade otázku, zda jeho nepříznivá majetková situace může vést ke snížení odměny správkyně H. Š. podle § 38 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

5. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v otázce určení jiné výše odměny insolvenčního správce v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které dovolací soud neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

6. Již v usnesení ze dne 24. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 53/2012, uveřejněném pod číslem 10/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud k otázce určení jiné výše odměny insolvenčního správce uvedl, že zákonným podkladem pro přiměřené snížení nebo zvýšení odměny je úprava obsažená v ustanovení § 38 odst. 3 insolvenčního zákona. K „okolnostem případu“, jež mohou podle tohoto ustanovení odůvodňovat přiměřené zvýšení nebo snížení odměny insolvenčního správce, pak zjevně nepatří majetkové poměry dlužníka (to, zda z majetkové podstaty dlužníka lze uspokojit odměnu insolvenčního správce ve větším nebo menším rozsahu). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu, sen. zn. 29 NSČR 7/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2018, sen. zn. 29 NSČR 27/2017, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2020, pod číslem 52.

7. Se závěry uvedenými v odstavci [6] je napadené rozhodnutí v souladu.

8. Nejvyšší soud nemá důvod připustit dovolání ani ve vztahu k doplňující otázce, zda správkyně H. Š. porušila své povinnosti tím, že nevymáhala tvrzenou pohledávku dlužníka. Odvolací soud při zkoumání uvedené skutečnosti dospěl k závěru, že správkyně H. Š. své povinnosti neporušila a potud je napadené rozhodnutí rovněž plně souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, na níž je odkazováno v odstavci [6]. K tomu dále srov. mutatis mutandis závěry ohledně plnění povinností insolvenčního správce obsažené v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014, uveřejněném pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněném pod číslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

9. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. 12. 2020 Mgr. Milan Polášek předseda senátu