29 NSCR 165/2018

Rubrum

Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost Datum rozhodnutí US: 4. 6. 2019 MSPH 94 INS XY 29 NSČR XY USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice T. M., narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele Českomoravské stavební spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 10, Vinohradská 3218/169, identifikační číslo osoby 49241397, zastoupeného Mgr. Peterem Olejárem, advokátem, se sídlem v Brně, Vinohrady 794/45, PSČ 639 00, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Karlem Jandusem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Křižíkova 185/35, PSČ 186 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. září 2018, č. j. MSPH 94 INS XY, 4 VSPH XY, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 16. května 2018, č. j. MSPH 94 INS XY, rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) o insolvenčním návrhu věřitele Českomoravské stavební spořitelny, a. s., mimo jiné tak, že: 1/ Zjistil úpadek dlužnice T. M. (bod I. výroku). 2/ Prohlásil konkurs na majetek dlužnice (bod II. výroku). 3/ Insolvenční správkyní dlužnice ustanovil JUDr. Dagmar Říhovou (bod IV. výroku).

2. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. září 2018, č. j. MSPH 94 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I., II. a IV. výroku.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice „v celém rozsahu“ dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, případně tak, že se (odvolací) soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

4. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

5. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

6. Dovolatelka napadá usnesení odvolacího soudu dovoláním „v celém rozsahu“, tedy i v té části, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu IV. výroku o ustanovení insolvenčního správce. V tomto rozsahu Nejvyšší soud odmítl dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., jelikož potud dovolatelka způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. nevymezila důvod přípustnosti dovolání a ohledně výroku o ustanovení insolvenčního správce dovolání žádnou argumentaci ani neobsahuje. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.

7. Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud dovolání, jež nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že potud je napadené rozhodnutí souladné s níže uvedenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

8. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zjištění jejího úpadku, je napadené rozhodnutí souladné se závěry obsaženými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněném pod číslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud (vycházeje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněného pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sen. zn. 29 NSČR 24/2009) ozřejmil, že zkoumání toho, zda insolvenční navrhovatel má proti dlužníku splatnou pohledávku, má při rozhodování o insolvenčním návrhu význam jen do rozhodnutí o dlužníkově úpadku. V řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku je skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, právně bez významu (určující je, zda je dlužník i tak v úpadku). Jinak řečeno, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel (případně) nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku [§ 141 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)].

9. Důvod připustit dovolání neshledal Nejvyšší soud ani ve vztahu k té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Již v usnesení ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněném pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 110/2011“), z nějž ve své rozhodovací praxi ustáleně vychází, Nejvyšší soud uzavřel, že: „Opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu § 4 odst. 2 insolvenčního zákona) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§ 158 insolvenčního zákona).“

10. Poměřováno závěry obsaženými v R 110/2011 je právně bezvýznamnou jak námitka dovolatelky, že insolvenční soud měl zrušit konkurs s ohledem na nedostatek majetku určeného k uspokojení věřitelů (§ 308 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona), tak námitka dovolatelky, že jsou-li splněny podmínky pro zrušení konkursu, insolvenční soud úpadek dlužníka nezjišťuje a řízení zastaví.

11. Účelem ustanovení § 308 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona je postihnout ty situace, kdy skutečnost, že se v majetkové podstatě nenachází dostatek prostředků, vyjde najevo po prohlášení konkursu. Jinými slovy, prostřednictvím námitek opírajících se o argument nedostatku majetku podle § 308 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona nelze zpochybnit předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu (jež případnému zrušení konkursu podle uvedeného ustanovení musí předcházet). Srov. k tomu dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2015, sen. zn. 29 NSČR 8/2013, uveřejněné pod číslem 73/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

12. Názor dovolatelky, že jsou-li splněny podmínky pro zrušení konkursu, insolvenční soud úpadek dlužníka nezjišťuje a řízení zastaví, vyvrací jednoznačná (dalšího výkladu nevyžadující) dikce § 144 insolvenčního zákona. Přiléhavý poukaz odvolacího soudu na toto ustanovení (v odstavci 43. napadeného usnesení) dovolání argumentačně ignoruje. Srov. dále (ve vazbě na § 158 insolvenčního zákona) opět R 110/2011.

13. Důvod připustit dovolání nemá Nejvyšší soud (v procesní rovině) ani pro námitky týkající se - doručování písemností dovolatelce (srov. články III., IV. dovolání), - tvrzených vad souvisejících se zastoupením dovolatelky v insolvenčním řízení (srov. články V., VI. a VIII. dovolání), a - námitky „systémové podjatosti“ (srov. článek IX. dovolání). Z obsahového hlediska jimi totiž dovolatelka vystihuje tzv. zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 3 o. s. ř., respektive (u poslední námitky) podle § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. Taková vada ale není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V době od 29. září 2017 plyne řečené výslovně též z § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř.

14. Pro úplnost budiž dodáno, že v dané věci bylo vyloučeno uvažovat o dovolatelkou navrženém odkladu právní moci usnesení odvolacího soudu. Aplikaci ustanovení § 243 písm. b/ o. s. ř. na rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení zapovídá ustanovení § 90 insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dovolání v přiměřené lhůtě odmítl, nebylo zapotřebí zamítat návrh na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí samostatným výrokem rozhodnutí (odmítnutím dovolání se stal bezpředmětným).

Poučení

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 1. 2019 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu