29 NSCR 198/2016

Rubrum

KSUL 44 INS XY 29 NSČR 198/2016-B-59 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka K. R., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 44 INS XY, o přeměně oddlužení v konkurs, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Pavlem Marečkem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1070/29, PSČ 400 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. června 2016, č. j. KSUL 44 INS XY, 3 VSPH XY, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 15. dubna 2016, č. j. KSUL 44 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“): 1/ Zrušil oddlužení dlužníka K. R. (bod I. výroku). 2/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku) s tím, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku). 3/ Konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku). 4/ Uložil insolvenčnímu správci, aby mu do 30 dnů předložil aktuální soupis majetkové podstaty a stanovil předpokládaný termín předložení konečné zprávy (bod V. výroku).

2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. června 2016, č. j. KSUL 44 INS XY, 3 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník, posléze zastoupen advokátem (B-54), dovolání (B-52, B-54), jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v posouzení otázky, zda byly splněny předpoklady pro zrušení schváleného oddlužení dle § 418 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. prosince 2016 (pro věc rozhodném), je napadené usnesení souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

5. K dovolatelem položené otázce (Zda insolvenční soud může za situace, kdy dlužník, jehož insolvence je řešena oddlužením splátkovým kalendářem, nenaplňuje podmínku uspokojení alespoň 30 % pohledávek oprávněných věřitelů rozhodnout o tom, že je dlužník oprávněn uspokojit v přiměřené lhůtě soudem k tomu výslovně stanovené zbývající části pohledávek věřitelů prodejem nově nabytého majetku?), podpořené argumentem, že právě o to dlužník v řízení žádal, budiž uvedeno, že napadené rozhodnutí vychází z dovoláním nezpochybněného zjištění, že po 57 měsících trvání oddlužení (plněním splátkového kalendáře) uhradil dlužník pohledávky nezajištěných věřitelů pouze v rozsahu 13,5 %, a má dluh ve výši 1.089 Kč na pohledávce za majetkovou podstatou tvořené odměnou insolvenčního správce a dluh ve výši 6.445 Kč na pohledávce postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou tvořené výživným ze zákona. Závěr, že tyto skutečnosti jsou způsobilé k vydání rozhodnutí podle § 418 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona má oporu v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněné pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 77/2013“) [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].

6. S otázkou, zda dlužníku má být poskytnut čas k doplacení pohledávek z toho jeho majetku, který v důsledku schváleného způsobu oddlužení zůstal v dispozici dlužníka, se odvolací soud rovněž přiléhavě vypořádal. Jeho závěr (podložený poukazem na to, že dlužník se nachází v šedesátém měsíci trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře), že dobu 60 měsíců nelze u způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře překročit, odpovídá tomu, jak tuto otázku vyřešil Nejvyšší soud v již zmíněném R 77/2013. Ostatně, z dovoláním nezpochybněných zjištění soudů se podává, že v době 7 měsíců před 24. únorem 2016 (kdy insolvenční správce svým podáním inicioval přeměnu oddlužení v konkurs) dlužník zaslal insolvenčnímu soudu pouze 4 splátky, jež nepostačovaly ani na úhradu odměny insolvenčního správce a výživného ze zákona, což dokládá, že již v této (dostatečně dlouhé) době dlužník mohl a měl (chtěl-li se vyhnout negativním účinkům spojeným s nedostatečným splácením) podniknout kroky k zajištění dalších zdrojů pro uspokojení zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů.

7. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. dubna 2018 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu