29 NSCR 20/2018

Rubrum

KSOS 36 INS XY 29 NSČR 20/2018-B-103 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka V. S., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS XY, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání dlužníka a M. S., narozené XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. března 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, 3 VSOL XY, takto:

Výrok

I. Dovolání M. S. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. března 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, 3 VSOL XY, se odmítá.

II. Dovolání dlužníka proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu se odmítá.

III. Řízení o dovolání dlužníka proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu se zastavuje.

Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 22. srpna 2016, č. j. KSOS 36 INS XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“): 1/ Zamítl návrh dlužníka V. S., aby insolvenční správce dlužníka (FOLTAN a spol. v. o. s.) byl zproštěn funkce (bod I. výroku). 2/ Uložil dlužníku, aby mu do 10 dnů předložil přehled svých příjmů za posledních 12 měsíců (bod II. výroku) a doplňující vyjádření k podání z 12. ledna 2015 co do údaje o hodnotě nemovitostí sepsaných do majetkové podstaty dlužníka (bod III. výroku). 3/ Uložil insolvenčnímu správci dlužníka, aby mu do 10 dnů předložil aktualizovaný soupis majetkové podstaty (bod IV. výroku).

2. O odvolání dlužníka a M. S. (dále jen „M. S.“) proti usnesení insolvenčního soudu rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. března 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, 3 VSOL XY, tak, že: 1/ Odmítl odvolání M. S. (první výrok). 2/ Potvrdil (na základě odvolání dlužníka) usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku (druhý výrok).

3. Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání M. S. a dlužník (B-80), a to výslovně proti všem jeho výrokům.

4. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].

5. Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním M. S., přičemž dospěl k závěru, že je důvod je zcela odmítnout podle § 243c o. s. ř., a to proto, že zčásti je nepřípustné objektivně a zčásti je nepřípustné subjektivně.

6. V rozsahu, v němž dovolání M. S. směřuje proti prvnímu výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud odmítl její odvolání proti usnesení insolvenčního soudu jako podané někým, kdo k němu není oprávněn [§ 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], vylučuje přípustnost dovolání (objektivně) ustanovení § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.; jde totiž o výrok usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.

7. Osoba, jejíž odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odmítnuto podle § 218 písm. b/ o. s. ř., jako podané někým, kdo k němu není oprávněn (M. S.), pak není subjektivně oprávněna (§ 243c odst. 3, § 240 odst. 1, § 218 písm. b/ o. s. ř.) k podání dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo meritorně rozhodnuto o odvolání jiných účastníků řízení proti témuž rozhodnutí soudu prvního stupně (zde k podání odvolání proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu); srov. shodně např. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1583/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2007, pod číslem 177, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 10/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sen. zn. 29 NSČR 132/2016.

8. Nejvyšší soud se dále zabýval dovoláním dlužníka.

9. V rozsahu, v němž dovolání dlužníka směřuje proti prvnímu výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání M. S. proti usnesení insolvenčního soudu jako podané někým, kdo k němu není oprávněn, opět (srov. odstavec [6]) vylučuje přípustnost dovolání (objektivně) ustanovení § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.; jde totiž o výrok usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.

10. V rozsahu, v němž dovolání dlužníka směřuje proti druhému výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zamítnutí návrhu, aby insolvenční správce dlužníka byl zproštěn funkce, nelze dovolání věcně projednat pro neodstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.).

11. Při podání dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (§ 241 o. s. ř.), požádal však o ustanovení advokáta soud. Tuto žádost dlužníka zamítl insolvenční soud usnesením ze dne 1. června 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, které ve spojení s potvrzujícím (ve druhém výroku) usnesením odvolacího soudu ze dne 22. září 2017, č. j. KSOS 36 XY, 3 VSOL XY, nabylo právní moci dne 22. září 2017.

12. Insolvenční soud následně dovolatele usnesením ze dne 20. října 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, doručeným dovolateli zvlášť dne 1. listopadu 2017 (srov. doručenku u B-90), vyzval, aby nedostatek povinného zastoupení odstranil do 15 dnů od doručení usnesení. Na tuto výzvu reagoval dovolatel podáním datovaným 2. listopadu 2017 (B-91), v němž požádal o prodloužení lhůty (aniž specifikoval dobu prodloužení), přičemž podle sdělení České advokátní komory z 13. listopadu 2017 (B-95) vyžádaného insolvenčním soudem, mělo být o žádosti dovolatele z 6. listopadu 2017 o určení advokáta k poskytnutí právní služby rozhodováno do 30 dnů od doručení žádosti.

13. Nedostatek povinného zastoupení dovolatel neodstranil (přes poučení o následcích nečinnosti) do současné doby. Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 241b odst. 2 o. s. ř. a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil řízení o dovolání dovolatele proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolatelům, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 22. února 2018 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu