29 NSCR 20/2026

Rubrum

MSPH 98 INS 723/2021 29 NSČR 20/2026-B-1306 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Arca Investments, a. s., se sídlem v Bratislavě, Plynárenská 7/A, PSČ 821 09, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 35975041, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS 723/2021, o schválení reorganizačního plánu, o dovolání věřitele Tetera a spol., se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 04029178, jako insolvenčního správce R. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. srpna 2025, č. j. MSPH 98 INS 723/2021, 5 VSPH 626/2025-B-1229, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 31. března 2025, č. j. MSPH 98 INS 723/2021-B-1173, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) schválil reorganizační plán předložený věřitelem IFIS investiční fond, a. s., ze dne 30. září 2024, zveřejněný dne 2. října 2024, č. j. MSPH 98 INS 723/2021-B-1055 až B-1068, v aktualizovaném znění ze dne 30. prosince 2024, zveřejněném dne 2. ledna 2025 pod č. j. MSPH 98 INS 723/2021-B-1105 až B-1110.

2. Vrchní soud v Praze k odvoláním věřitele R. V. (dále též jen „R. V.“) věřitele Wiener Privatbank SE (dále jen věřitel „W“) a dalších v usnesení označených věřitelů (skupiny věřitelů v čele s AVEA – Spolek pro ochranu práv věřitelů, z. s.; dále jen „skupina věřitelů AVEA“), v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a odvolací řízení o odvolání podaném věřitelem R. V. zastavil (druhý výrok).

3. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání podaná věřitelem W a skupinou věřitelů AVEA nejsou důvodná, neboť zákonné podmínky pro schválení reorganizace jsou dány, insolvenční soud se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí v zásadě vypořádal a ani po posouzení argumentů vznesených těmito odvolateli neshledal důvody pro revizi usnesení insolvenčního soudu, který schválil reorganizační plán na základě hlasování schůze věřitelů ze dne 25. ledna 2025.

4. Ve vztahu k druhému výroku (o zastavení řízení o odvolaní podaném R. V.) odvolací soud – cituje § 9 odst. 2 a § 11 odst. 2 písm. n/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích – uvedl, že:

1. Usnesením ze dne 2. července 2025, č. j. MSPH 98 INS 723/2021, 5 VSPH 626/2025-B-1213, zveřejněným téhož dne v insolvenčním rejstříku a doručeným tehdejšímu zástupci R. V. zvláštním způsobem dne 4. července 2025, odvolací soud vyzval R. V., aby zaplatil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení a poučil jej, že jinak bude odvolací řízení zastaveno.

2. Dne 18. července 2025 předal R. V. k poštovní přepravě podání (B-1219), v němž uvedl, že je podle § 11 odst. 2 písm. n/ zákona o soudních poplatcích osvobozen od placení soudního poplatku, a pro případ, že by s tím odvolací soud nesouhlasil, požádal o osvobození od soudního poplatku s odkazem na jeho probíhající insolvenční řízení a zjištěný úpadek.

3. Poplatek nebyl uhrazen ve stanovené lhůtě ani po jejím uplynutí.

5. Odvolací soud uzavřel, že na R. V., který v projednávané věci vystupuje jako věřitel, nedopadá osvobození podle § 11 odst. 2 písm. n/ zákona o soudních poplatcích. Usnesení o schválení reorganizačního plánu nepředstavuje rozhodnutí, kterým by bylo rozhodováno o majetku náležícím do majetkové podstaty R. V. (o akciích dlužníka Arca Investments a. s.). R. V. měl proto ve lhůtě stanovené ve výzvě zaplatit soudní poplatek. Lhůta 15 dnů byla počítána od právní moci výzvy (od zveřejnění v insolvenčním rejstříku). Ustanovení § 74 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), se neuplatní. Usnesení obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 2. července 2025, poslední den lhůty připadl na 17. července 2025, v této lhůtě poplatek nebyl uhrazen ani nebyl podán návrh na osvobození od soudního poplatku. Ten byl podán až dne 18. července 2025, tedy opožděně, odvolací soud k němu proto nepřihlížel.

6. Proti usnesení odvolacího soudu podal R. V. dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené usnesení závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo závisí na vyřešení právních otázek, které dosud nebyly dovolacím soudem řešeny. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

7. Dovolatel především tvrdí, že je osvobozen od placení soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. n/ zákona o soudních poplatcích, neboť akcie dlužníka Arca Investments, a. s., které náleží do majetkové podstaty dovolatele v jeho insolvenčním řízení (vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. MSPH 98 INS 22345/2020), mají podle reorganizačního plánu zaniknout. Jde tak o řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty dovolatele. Zároveň odvolací soud pochybil, když „právní moc usnesení o uložení povinnosti hradit poplatek zahraničnímu věřiteli při rozhodování o jeho odvolání nespojil se zvláštním doručením usnesení v souladu s § 75 odst. 2 insolvenčního zákona, ale s jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku“.

8. Kromě toho dovolatel namítá, že reorganizační plán zahrnuje práva zajištěného věřitele (přihláška č. P34), která nebyla v insolvenčním řízení řádně uplatněna. V důsledku toho tak bude uspokojení dovolatele i dalších věřitelů menší než v případě prodeje majetku dlužníka v konkursu. Odvolacímu soudu vytýká, že se těmito námitkami věcně nezabýval.

9. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.

10. V průběhu tohoto dovolacího řízení insolvenční soud usnesením ze dne 16. února 2026, č. j. MSPH 98 INS 22345/2020-B-148, mimo jiné neschválil oddlužení R. V. pro nepoctivý záměr (bod I. výroku), na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku) a konstatoval, že insolvenčním správcem R. V. zůstává Tetera a spol. (bod IV. výroku).

11. Jestliže k okamžiku, kdy bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem, se takový dlužník účastní jako (insolvenční) věřitel insolvenčního řízení vedeného na majetek jiného dlužníka, vstupuje tímto okamžikem na jeho místo jako (insolvenční) věřitel insolvenční správce jeho majetkové podstaty. Srov. např. důvody usnesení Nevyššího soudu ze dne 22. února 2017, sen. zn. 29 NSČR 21/2015. Nejvyšší soud proto bez dalšího jako s dovolatelem jednal s insolvenčním správcem R. V., což se projevilo i v záhlaví tohoto usnesení.

12. V rozsahu, v němž směřovalo proti druhému výroku napadeného usnesení, kterým odvolací soud zastavil řízení o odvolání R. V., Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

13. Učinil tak proto, že dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud odmítl odvolání nebo zastavil odvolací řízení, není podle § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. objektivně přípustné, když mimořádným opravným prostředkem, jenž v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Přitom dovolání nesměřuje ani proti některému z usnesení označených v § 238a o. s. ř.

14. Ve zbývající rozsahu, tj. ve vztahu k prvnímu (potvrzujícímu) výroku usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud dovolání, které mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

15. Učinil tak proto, že dovolatel nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení žádnou otázku hmotného či procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Veškerou dovolatelovu argumentaci (ve vztahu k prvnímu výroku napadeného usnesení) představují jeho odvolací námitky, jimiž se však odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení (z důvodu zastavení odvolacího řízení) věcně nezabýval.

16. Z uvedeného plyne, že rozhodnutí odvolacího soudu na dovolatelem vymezené otázce (směřující proti důvodům pro schválení reorganizačního plánu) nespočívá. Přitom jak Nejvyšší soud zdůraznil již v rozsudku ze dne 29. září 2022, sen. zn. 29 ICdo 29/2021, dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (a záviset nemá).

17. Pro úplnost zbývá dodat, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a 229 odst. 3 o. s. ř., dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takové vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají (u zmatečnostních vad řízení srov. i § 241a odst. 1 větu druhou o. s. ř., která je vylučuje jako dovolací důvod).

Poučení

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 6. 2026 Mgr. Milan Polášek předseda senátu