29 NSCR 32/2010
Sbírka: R 52/2011
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání insolvenčního správce proti usnesení odvolacího soudu, které zrušilo prohlášení konkursu na majetek dlužnice. Soud uvedl, že dovolání není ani objektivně, ani subjektivně přípustné, protože správce není oprávněn podat dovolání proti rozhodnutí o prohlášení konkursu. Podle § 218 písm. b) a c) o. s. ř. je oprávněn pouze ten účastník, jehož právní poměry byly dotčeny rozhodnutím odvolacího soudu. Insolvenční zákon neumožňuje správci podat odvolání ani jiný opravný prostředek proti prohlášení konkursu.
Právní věta
Insolvenční správce není osobou oprávněnou podat odvolání nebo jiný opravný prostředek proti usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Proti usnesení, kterým odvolací soud zrušil usnesení insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, není dovolání přípustné.
Rubrum
KSPA 48 INS XY 29 NSČR 32/2010-B-178 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužnice PROMA CZ s. r. o., se sídlem v Sezemicích, Veská 35, PSČ 533 04, identifikační číslo 25250671, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 48 INS XY, o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, o dovolání insolvenčního správce dlužnice D. J., se sídlem XY, zastoupeného JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. června 2010, č. j. KSPA 48 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Usnesením ze dne 3. března 2010, č. j. KSPA 48 INS XY, Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále též jen „insolvenční soud“) podle § 149 ve spojení s § 152 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), prohlásil konkurs na majetek dlužnice. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením usnesení insolvenčního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání insolvenčního správce dlužnice proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. b/ a c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že proti usnesení, kterým odvolací soud zrušil usnesení insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, dovolání objektivně přípustné není. Přípustnost dovolání proti takovému usnesení neplyne z žádného ustanovení občanského soudního řádu a dovolatel se mýlí, usuzuje-li opak s odkazem na ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; ve vztahu k tomuto ustanovení není splněna podmínka, aby šlo o usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně „potvrzeno“ nebo „změněno“ (srov. mutatis mutandis – ve vztahu ke konkursu prohlášenému podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2008, sp. zn. 29 Odo 1026/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2008, pod číslem 99). Dovolání nadto není ani subjektivně přípustné. Insolvenční správce totiž není osobou oprávněnou podat opravný prostředek (odvolání) proti usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a tudíž ani osobou oprávněnou podat opravný prostředek (dovolání) proti rozhodnutí, jímž odvolací soud usnesení insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka potvrdil, změnil či zrušil. Insolvenční správce je zvláštním procesním subjektem (srov. § 9 písm. d/ insolvenčního zákona), který se pokládá za účastníka insolvenčního řízení tam, kde je rozhodováno o jeho právech a povinnostech. Legitimace k podávání příslušných návrhů a opravných prostředků proti rozhodnutím insolvenčního soudu mu jinak přísluší jen v rozsahu, ve kterém mu ji insolvenční zákon (ať již výslovně, nebo ve vazbě na povahu věci) přiznává. Insolvenční zákon (v ustanoveních § 244 a násl.) nepřiznává insolvenčnímu správci možnost podat odvolání nebo jiný opravný prostředek proti usnesení o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Přitom nejde o rozhodnutí, jímž by bylo rozhodováno o subjektivních právech a povinnostech insolvenčního správce (ustanoveného již rozhodnutím o úpadku). V intencích § 240 odst. 1, § 243b odst. 5 a § 218 písm. b/ o. s. ř. přitom platí, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník řízení, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 45/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na uvedeném ničeho nemění ani dovolatelovo tvrzení, že jej k podání dovolání zavázal svým rozhodnutím věřitelský výbor. Zbývá dodat, že ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání jsou pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení přiměřeně aplikovatelná dle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužnici a věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 29. září 2010 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.