29 NSCR 36/2013

Rubrum

KSUL 70 INS XY 29 NSČR 36/2013- P45-16 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka K. K., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 70 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 45 Raiffeisenbank a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 78, identifikační číslo osoby 49240901, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Pavlem Jiřičkou, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, V Jirchářích 60/6, PSČ 400 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2013, č. j. KSUL 70 INS XY, 1 VSPH XY, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl jako nepřípustné [§ 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] odvolání dlužníka proti usnesení ze dne 14. prosince 2012, č. j. KSUL 70 INS XY, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl o návrhu dlužníka na odmítnutí přihlášky věřitele č. 45 Raiffeisenbank a. s. tak, že přihláška věřitele se neodmítá jako opožděná. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním - jakožto mimořádným opravným prostředkem - napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, připouští-li to zákon. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 238a o. s. ř. Jelikož dovolání v dané věci nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v ustanovení § 238a o. s. ř., zbývá posoudit, zda může být přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání za stanovených podmínek přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. Dovolání podle § 237 o. s. ř. však ani při splnění v něm vymezených předpokladů není přípustné v případech, které jsou vypočteny v § 238. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není dovolání přípustné podle ustanovení § 237 proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst.

4. Právě o tento případ jde v posuzované věci. Usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání dlužníka, je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, ale podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost též pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (k tomu srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, které je veřejnosti přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Nejvyšší soud proto dovolání dlužníka odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. května 2013 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu