29 NSCR 36/2026

Rubrum

KSOL 16 INS 14749/2025 29 NSČR 36/2026-A-61 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka M. L., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze, Na Strži 2102/61a, PSČ 140 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 14749/2025, o návrhu dlužníka na povolení oddlužení, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. listopadu 2025, č. j. KSOL 16 INS 14749/2025, 2 VSOL 534/2025-A-50, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 25. září 2025, č. j. KSOL 16 INS 14749/2025-A-37, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné zjistil úpadek dlužníka M. L. (bod I. výroku), insolvenčním správcem dlužníka ustanovil ALFA insolvenční v. o. s. (bod II. výroku), zamítl návrh dlužníka na povolení oddlužení pro nepoctivý záměr (bod III. výroku) a prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod IV. výroku).

2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech III. a IV. výroku.

3. Odvolací soud - cituje § 395 odst. 1 písm. a/ a § 396 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na závěry označených rozhodnutí Nejvyššího soudu - dospěl k následujícím závěrům:

4. Dlužník v seznamu majetku, o kterém prohlásil, že je správný a úplný, neuvedl pravdivé údaje. Prohlásil, že nevlastní žádný majetek mimo věci osobní potřeby, ačkoli ke dni podpisu seznamu majetku (k 27. květnu 2025) vlastnil nepochybně alespoň zůstatek na účtu stavebního spoření ve výši 183,74 Kč, osobní automobil AUDI Q7 v odhadované hodnotě 250 000 Kč až 500 000 Kč a zůstatek na účtu penzijního připojištění ve výši 126 603,70 Kč.

5. Dlužník má povinnost uvést v seznamu majetku veškerý svůj známý majetek. Námitky dlužníka, že na část majetku (zůstatek na účtu penzijního připojištění) zapomněl, jsou liché, neboť na základě notářského zápisu ze dne 30. června 2023 (přiloženého k insolvenčnímu návrhu) se stal výlučným vlastníkem mimo jiné účtu penzijního připojištění; k tomuto dni si tedy musel být vědom jeho existence. Neuvedení osobního automobilu v seznamu majetku dlužník nevysvětlil vůbec, přestože jde o vozidlo, které má potenciálně značnou hodnotu a jeho prodejem by mohlo dojít k významnému uspokojení věřitelů. Neobstojí ani argument, že dlužník nezatajil majetek, když k insolvenčnímu návrhu doložil zmíněný notářský zápis. Povinností dlužníka je uvést majetek v insolvenčním návrhu a zejména ve správném a úplném seznamu majetku. Tuto povinnost dlužník nesplnil; z notářského zápisu není patrno, že v něm uváděný majetek dlužník „držel“ v době podání insolvenčního návrhu.

6. Jestliže dlužník v seznamu majetku, v němž potvrdí jeho úplnost a správnost, neuvede veškerý svůj známý majetek, a současně tvrdí, že nemá žádný majetek, je dán důvodný předpoklad, že oddlužením sleduje nepoctivý záměr. Tyto skutečnosti jsou důvodem pro závěr o nepoctivém záměru ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona.

7. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

8. Konkrétně dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu otázku, zda lze v poměrech § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona dovodit nepoctivý záměr dlužníka jen ze skutečnosti, že dlužník v seznamu majetku (opatřeném doložkou správnosti a úplnosti dle § 104 odst. 4 insolvenčního zákona) neuvedl více majetkových položek, aniž by byl prokázán jeho úmysl zatajit majetek.

9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že ve shodě s insolvenčním soudem dovodil existenci jeho nepoctivého záměru výlučně z věřitelem tvrzeného úmyslného zatajení majetku, aniž by takový závěr měl oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Takový právní závěr je podle dovolatele výsledkem přepjatě formalistického hodnocení obsahu insolvenčního návrhu, což je v rozporu se zásadou spravedlivého procesu.

10. Dovolatel argumentuje tak, že byť v seznamu majetku neuvedl veškerý svůj majetek, byl návrh na povolení oddlužení „opatřen“ přílohou v podobě notářského zápisu, z něhož jednoznačně plyne, že dovolatel je mimo jiné vlastníkem penzijního připojištění se zůstatkem ve výši 126 603,70 Kč a osobního automobilu AUDI Q7. Insolvenční soud (stejně jako soud odvolací) měl tedy již v okamžiku zahájení insolvenčního řízení k dispozici veškeré informace o majetkové situaci dovolatele, které byly podstatné pro posouzení splnění podmínek oddlužení.

11. Dovolatel je přesvědčen, že nelze dovozovat jeho úmysl zatajit svůj majetek, když údaje o existenci uvedených majetkových hodnot vyplývaly z přílohy návrhu na povolení oddlužení. Samotná skutečnost, že tyto položky nebyly výslovně zopakovány v seznamu majetku, může být nanejvýš hodnocena jako pochybení formální povahy, případně jako projev nedbalosti (§ 395 odst. 2 insolvenčního zákona), nikoliv však jako úmyslné jednání vykazující znaky nepoctivého záměru ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona. Tento jeho názor koresponduje se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2015, sen. zn. 29 NSČR 47/2013, uveřejněným pod číslem 24/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 24/2016“), a ze dne 17. prosince 2025, sen. zn. 29 NSČR 76/2025. Z nich plyne, že neuvede-li dlužník v seznamu svého majetku podstatnou část svého majetku, lze takové pochybení považovat za podklad pro závěr o lehkomyslném či nedbalém přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (§ 395 odst. 2 insolvenčního zákona), přičemž závěr o nepoctivém záměru lze učinit teprve tehdy, je-li prokázáno, že k neuvedení majetku došlo úmyslně.

12. Dovolatel poukazuje též na to, že pochybení spočívající v neúplnosti seznamu majetku nelze bez dalšího přičítat k jeho tíži, ani z něj dovozovat závěr o nepoctivém záměru, natož pak jeho úmyslné jednání. Odpovědnost za případné vady insolvenčního návrhu totiž nese jeho sepisovatel (jako odborná osoba) a nikoli dlužník, který není oprávněn sám sepsat a podat insolvenční návrh.

13. Insolvenční správce ve vyjádření uvádí, že posouzení nepoctivého záměru dovolatele mu nepřísluší, neboť je věcí soudu. Dodává, že s ohledem na soupis majetkové podstaty, do nějž sepsal většinu pohledávek (v mnohamiliónové výši), které mu dovolatel uvedl (a „uvádí další nemalé“ pohledávky), nelze pochybovat o nepoctivém záměru dovolatele a jeho úmyslné snaze zatajit majetek.

14. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.

15. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.

16. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v otázce posouzení nepoctivého závěru dlužníka při podání návrhu na povolení oddlužení podle § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona souladné s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

17. Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Tomuto závěru je nutno přizpůsobit i míru přezkumné činnosti dovolacího soudu při posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009, uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

18. Ve všech situacích, v nichž se insolvenční soud zabývá (má zabývat) tím, zda oddlužením je sledován nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/, § 405 odst. 1, § 414 odst. 1, § 418 odst. 3 insolvenčního zákona), vychází z „okolností“ (skutečností), na jejichž základě lze závěr, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr „důvodně předpokládat“. „Důvodným předpokladem“ není „jistota“ o tom, že dlužník oddlužením sleduje nepoctivý záměr. Nejde o to nepoctivý „záměr“ dlužníku prokázat, nýbrž o to, že zjištěné (v řízení najevo vyšlé) okolnosti (skutečnosti) odůvodňují „předpoklad“, že dlužník takový (nepoctivý) záměr má (v rozhodné době měl). Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 41/2017.

19. Souhrnné hodnocení jednotlivých „nedbalostí“ dlužníka může založit (i ve spojení s dalším chováním dlužníka v průběhu insolvenčního řízení) „důvodný předpoklad“ insolvenčního soudu, že oddlužením je sledován nepoctivý „záměr“. Viz opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 41/2017.

20. Závěr odvolacího soudu, že jsou v projednávané věci dány okolnosti odůvodňující důvodný předpoklad, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr, z mezí shora označené judikatury Nejvyššího soudu nijak nevybočuje. Odvolací soud tento závěr nezaložil pouze na zjištění, že seznam majetku nebyl úplný, nýbrž na souhrnném hodnocení všech okolností věci. Přihlédl zejména k tomu, že dlužník v seznamu majetku, opatřeném doložkou správnosti a úplnosti, uvedl, že nevlastní žádný majetek s výjimkou věcí osobní potřeby, ačkoli ke dni jeho vyhotovení vlastnil zůstatek na účtu penzijního připojištění ve výši 126 603,70 Kč a osobní automobil AUDI Q7 v odhadované hodnotě 250 000 Kč až 500 000 Kč. Nejde přitom o opomenutí majetkové položky marginálního významu ani o nepřesnost ve vymezení majetku.

21. Odvolací soud poukázal též na nevěrohodné vysvětlení dlužníka, podle něhož na existenci penzijního připojištění „zapomněl“ (byť na základě notářského zápisu ze dne 30. června 2023 se stal jeho výlučným vlastníkem), a současně uspokojivě nevysvětlil, proč v seznamu majetku neuvedl osobní automobil AUDI Q7. K námitce, že existence majetku dlužníka vyplývala z notářského zápisu, odvolací soud zdůraznil, že dlužník má povinnost uvést majetek v seznamu majetku, navíc z notářského zápisu není zřejmé, zda uvedený majetek dlužník vlastnil v době podání insolvenčního návrhu. Potud úvahy odvolacího soudu odpovídají zjištěným skutečnostem, jsou konzistentní a logické.

22. K námitce dovolatele, že návrh na povolení oddlužení byl sepsán a podán (dle § 390a odst. 1 insolvenčního zákona) osobou nadanou odbornou kvalifikací (nikoliv dovolatelem), lze dodat, že sepisovatel insolvenčního návrhu jej bezpochyby vyhotovil na podkladě informací, údajů a dokladů, které mu poskytl dovolatel. Především však seznam majetku obsahuje doložku o jeho správnosti a úplnosti opatřenou podpisem dovolatele.

23. Argumentuje-li dovolatel tak, že nezatajil úmyslně majetek, pomíjí, že odvolací soud dospěl k závěru o jeho nepoctivém záměru nejen na základě zjištění učiněných ze seznamu majetku, ale ve svých úvahách posuzoval okolnosti dané věci ve svém souhrnu. Tyto úvahy přitom Nejvyšší soud neshledává zjevně nepřiměřenými.

24. Na závěru o nepoctivém záměru dlužníka nemůže nic změnit ani skutečnost, že k návrhu na povolení oddlužení přiložil notářský zápis, z něhož mimo jiné vyplývá, že dva roky před podáním návrhu vlastnil majetkové hodnoty, které neuvedl v seznamu majetku. Z notářského zápisu není patrno, že v něm označený majetek dlužník vlastnil i ke dni podání insolvenčního návrhu. Ani připojení listiny obsahující údaje o majetkových poměrech dlužníka k jinému časovému okamžiku nemůže (samo o sobě) zhojit skutečnost, že dlužník v seznamu majetku výslovně uvedl, že nevlastní žádný majetek s výjimkou věcí osobní potřeby. Povinností dlužníka totiž není pouze předložit listiny, z nichž lze dovodit jeho majetkové poměry, ale i řádně a pravdivě označit svůj majetek v seznamu majetku (§ 104 insolvenčního zákona).

25. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě IV. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu. Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužníka má povahu výroku závislého na výroku o neschválení oddlužení. V režimu § 242 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení pro nepoctivý záměr. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, se. zn. 29 NSČR 45/2010, uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 7. 2026 JUDr. Helena Myšková předsedkyně senátu