29 NSCR 41/2018
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že odmítá dovolání věřitele proti usnesení Vrchního soudu v Praze, které potvrdilo osvobození dlužníků od placení zbytku pohledávek po splnění oddlužení. Dovolatel namítal porušení ústavně zaručeného práva věřitele, avšak Nejvyšší soud neshledal důvod pro předložení věci Ústavnímu soudu.
Citované zákony (6)
Rubrum
KSUL 70 INS XY KSUL 70 INS XY 29 NSČR 41/2018-B-67 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníků manželů M. P., narozeného XY, a J. P., narozené XY, oba bytem XY, o osvobození dlužníků od placení pohledávek, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 70 INS XY a KSUL 70 INS XY, o dovolání věřitele Ing. Viléma Baráka, bytem XY, jako správce konkursní podstaty úpadce Moravská leasingová a obchodní společnost s. r. o. v likvidaci, identifikační číslo osoby 46965165, zastoupeného Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem, se sídlem v Brně, Kotlářská 989/51, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. srpna 2017, č. j. KSUL 70 INS XY, KSUL 70 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Usnesením ze dne 16. listopadu 2016, č. j. KSUL 70 INS XY, KSUL 70 INS XY, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníků (M. a J. P.) [bod I. výroku], určil odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce (bod II. výroku), zprostil insolvenčního správce funkce (bod III. výroku) a přiznal dlužníkům osvobození od placení zbytku pohledávek (bod IV. výroku). K odvolání věřitele Ing. Viléma Baráka, jako správce konkursní podstaty úpadce Moravská leasingová a obchodní společnost s. r. o. v likvidaci (dále jen „V. B.“), Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. srpna 2017, č. j. KSUL 70 INS XY, KSUL 70 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v odvoláním napadeném bodu IV. výroku. Proti usnesení odvolacího soudu podal V. B. dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky: Je osvobození dlužníka po splnění oddlužení dle § 414 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), porušením ústavně zaručeného práva věřitele, jemuž není poskytnuta odpovídající náhrada za zbavení, popřípadě omezení jeho vlastnického práva k pohledávce? Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), snášeje argumenty ve prospěch závěru, že přiznáním osvobození od placení pohledávek jsou porušena jeho ústavní práva, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se usnesení insolvenčního soudu v bodu IV. výroku zrušuje, a aby podle § 109 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. řízení přerušil a k Ústavnímu soudu podal návrh na zrušení § 414 insolvenčního zákona. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Srov. k tomu dále (ve vazbě na skutečnost, že insolvenční řízení bylo zahájeno před 1. lednem 2014) i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že důvod předložit věc Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení § 414 insolvenčního zákona nemá, neboť dovolatelův názor, že jde o ustanovení odporující českému ústavnímu pořádku, nesdílí; srov. k tomu ostatně i usnesení ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. II. ÚS 3241/16, jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost spojenou s návrhem na zrušení ustanovení § 414 insolvenčního zákona, podanou dovolatelem ve věci jiného jeho dlužníka (povinného).
Poučení
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli a dlužníkům se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 11. 2019 Mgr. Milan Polášek předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.