29 NSCR 46/2019

Rubrum

KSBR 38 INS XY 29 NSČR 46/2019-A-140 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka P. B., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 38 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele AFIA PROINVEST s. r. o., se sídlem v Olomouci, Purkyňova 278/15, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 28581032, zastoupeného JUDr. Evou Cahovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Horní lán 1196/9, PSČ 779 00, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, se sídlem ve Veselí nad Moravou, Svatoplukova 519, PSČ 698 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2018, č. j. KSBR 38 INS XY, 2 VSOL XY, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 31. července 2015, č. j. KSBR 38 INS XY, rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) o insolvenčním návrhu věřitele (AFIA PROINVEST s. r. o.) mimo jiné tak, že: 1/ Zjistil úpadek dlužníka P. B. (bod I. výroku). 2/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku). 3/ Insolvenčním správcem dlužníka ustanovil Mgr. Pavla Scholle (bod III. výroku).

2. K odvolání dlužníka (jež směřovalo proti bodům I. až III. výroku usnesení insolvenčního soudu) Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 7. ledna 2016, č. j. KSBR 38 INS XY, 2 VSOL XY: 1/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a III. výroku (první výrok). 2/ Zrušil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku a věc potud vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (druhý výrok).

3. K dovolání dlužníka Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. května 2018, č. j. KSBR 38 INS XY, 29 NSČR 107/2016-A-98: 1/ Odmítl dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti té části prvního výroku usnesení odvolacího soudu ze dne 7. ledna 2016, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o ustanovení insolvenčního správce (první výrok). 2/ Zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 7. ledna 2016 v prvním výroku a věc potud vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

4. Usnesením ze dne 25. října 2018, č. j. KSBR 38 INS XY, 2 VSOL XY, odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku.

5. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí jednak na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, jednak na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně jde o tyto otázky: 1/ Jsou podstatné procesní vady insolvenčního návrhu a insolvenčního řízení, které zkracují práva insolvenčního dlužníka, důvodem zamítnutí věřitelského insolvenčního návrhu, případně zrušení rozhodnutí o úpadku? 2/ K jakým skutečnostem je soud povinen přihlížet při rozhodování o úpadku dlužníka na základě věřitelského insolvenčního návrhu?

6. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu pak dovolatel ve vztahu k otázce č. 1 poukazuje na to, že insolvenční návrh byl vadný co do jeho identifikace a že mu nebyl nikdy osobně doručen. Ve vztahu k otázce č. 2 pak argumentuje ve prospěch závěru, že vyvrátil domněnku své platební neschopnosti, jelikož doložil, že disponuje postižitelným majetkem, jehož hodnota minimálně dvojnásobně převyšuje tvrzené pohledávky. Dále uvádí, že v průběhu insolvenčního řízení namítl, že insolvenční navrhovatel nebyl věcně legitimován k podání insolvenčního návrhu a dovolává se „rozhodovací praxe insolvenčního soudu“ k tomu, že k osvědčení dlužníkova úpadku nelze přihlížet, nastal-li především následkem porušení povinností třetí osobou (dovozuje, že tak je tomu i v jeho věci).

8. Insolvenční navrhovatel ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, s tím, že dovolatel pouze zopakoval argumentaci z prvního dovolání a odvolací soud po doplnění dokazování správně uzavřel, že dlužník neprokázal schopnost uhradit všechny splatné osvědčené závazky věřitelů a nevyvrátil domněnku své platební neschopnosti.

9. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

10. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že oproti mínění dovolatele je napadené rozhodnutí souladné s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

11. Dovolatel klade Nejvyššímu soudu stejné otázky jako ty, jež položil v dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 7. ledna 2016. Odpovědi na první část otázky č. 1 (k vadám insolvenčního návrhu) se dovolateli dostalo (při současném poukazu na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, uveřejněném pod číslem 83/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) již v odstavci [36] zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2018. Nejvyšší soud nepokládá za potřebné se k této otázce dále vyslovovat jen proto, že dovolatel v nynějším dovolání tuto odpověď ignoruje (argumentačně ji přehlíží). Námitkou, že mu nikdy nebyl doručen insolvenční návrh, vystihuje dovolatel z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu řízení dle § 229 odst. 3 o. s. ř. Tuto zmatečnostní vadu řízení však jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje ustanovení § 241a odst. 1 věty druhé o. s. ř., takže pro její projednání nelze připustit dovolání.

12. Ve vztahu k řešení otázky č. 2 je napadené rozhodnutí souladné s judikaturou Nejvyššího soudu shrnutou v odstavci [39] zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2018 (ze které odvolací soud při novém projednání věci vycházel), takže ani potud není dán důvod dovolání připustit.

Poučení

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. září 2020 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu