29 NSCR 51/2026

Rubrum

KSHK 35 INS 12405/2013 29 NSČR 51/2026-B-331 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka P. K., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS 12405/2013, o vydání rozvrhového usnesení, o dovolání dlužníka zastoupeného Mgr. Petrem Švadlenou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2025, č. j. KSHK 35 INS 12405/2013, 1 VSPH 867/2025-B-302, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 15. dubna 2025, č. j. KSHK 35 INS 12405/2013-B-289, Krajský soud v Hradci Králové (dále též jen „insolvenční soud“) rozhodl o rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty dlužníka P. K. tak, že:

1. Určil, že každá zjištěná pohledávka bude uspokojena do výše 65,94 %, přičemž k uspokojení pohledávek bude použita částka 3 245 771,73 Kč, a u každého věřitele uvedl částku, která mu má být vyplacena na jeho zjištěnou pohledávku (bod I. výroku).

2. Uložil insolvenčnímu správci, aby rozvrhové usnesení splnil do 30 dnů od právní moci usnesení a aby o tom podal soudu písemnou zprávu do 15 dnů od splnění rozvrhového usnesení (body II. a IV. výroku).

3. Uložil věřitelům, jejichž pohledávka bude uspokojena, aby sdělili insolvenčnímu správci bankovní spojení, příp. adresu, na kterou jim má být příslušná částka poukázána (bod III. výroku).

2. V odůvodnění insolvenční soud uvedl, že usnesením ze dne 24. října 2016, č. j. KSHK 35 INS 12405/2013-A-98, zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a do funkce insolvenčního správce ustanovil 1. správcovskou a konkurzní v. o. s. Usnesením ze dne 11. prosince 2024, č. j. KSHK 35 INS 12405/2013-B-281, schválil konečnou zprávu včetně vyúčtování odměny a hotových výdajů správce s tím, že podle schválené konečné zprávy činily příjmy majetkové podstaty 7 213 492,40 Kč, výdaje z majetkové podstaty činily 3 967 720,67 Kč a k rozdělení mezi nezajištěné věřitele tak zbývá částka 3 245 771,73 Kč. Podáním ze dne 20. března 2025 předložil insolvenční správce návrh na vydání rozvrhového usnesení (B-288).

3. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.

4. Odvolací soud vyšel z toho, že pravomocně schválená konečná zpráva stanovila celkové příjmy majetkové podstaty, výdaje i částku určenou k rozvrhu mezi nezajištěné věřitele, přičemž proti konečné zprávě nebyly podány námitky ani odvolání. Rozvrhové usnesení těmto údajům obsaženým v konečné zprávě odpovídalo. Dále zdůraznil, že schválením konečné zprávy se uzavírá fáze zjišťování a zpeněžování majetkové podstaty. Pravomocným schválením konečné zprávy a vyúčtování se zakládá definitivní závěr jak o celkových příjmech majetkové podstaty, tak o výdajích souvisejících se správou majetkové podstaty i všech ostatních pohledávkách, které již správce uspokojil a které ještě uspokojit zbývá. Při vydávání rozvrhového usnesení již proto nelze přezkoumávat námitky směřující proti správnosti konečné zprávy nebo údajům v ní obsaženým, včetně údaje o výši dosaženého výtěžku zpeněžení.

5. Námitky dlužníka, že insolvenční správce nezařadil do majetkové podstaty dědický podíl nabytý v pozůstalostním řízení po jeho matce, odvolací soud shledal opožděnými. Dlužník mohl tyto výhrady uplatnit před schválením konečné zprávy, případně v odvolání proti rozhodnutí o jejím schválení, neboť dědický podíl nabyl již na základě usnesení ze dne 12. ledna 2022. Po právní moci usnesení o schválení konečné zprávy se soud touto otázkou již nemůže zabývat. Nadto na základě vyjádření insolvenčního správce a vzhledem k výši dědického podílu odvolací soud konstatoval, že náklady spojené s prodejem by zkonzumovaly celý výtěžek zpeněžení a věřitelům by se nedostalo vyššího uspokojení, než je uvedeno v konečné zprávě.

6. Protože částka určená k rozvrhu odpovídala pravomocně schválené konečné zprávě a dlužník nezpochybnil žádnou ze skutečností rozhodných pro rozvrh výtěžku, odvolací soud uzavřel, že insolvenční soud postupoval při rozdělení výtěžku správně.

7. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené usnesení závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

8. Dovolatel namítá, že insolvenční správce v rozporu se svými zákonnými povinnostmi nezařadil do soupisu majetkové podstaty majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení děděním, a nezahrnul jej ani do konečné zprávy. Má za to, že insolvenční správce nemohl od soupisu a zpeněžení tohoto majetku upustit pouze na základě vlastní úvahy o neekonomičnosti jeho prodeje, aniž by postupoval podle § 227 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).

9. Dovolatel dále tvrdí, že konečná zpráva byla schválena předčasně, jelikož proces zjišťování a zpeněžování majetkové podstaty nebyl řádně ukončen. K tomu konstatuje, že objeví?li se po schválení konečné zprávy nový majetek dlužníka, musí jej insolvenční správce bezodkladně zařadit do soupisu majetkové podstaty, neboť je povinen majetkovou podstatu průběžně zjišťovat a doplňovat po celou dobu insolvenčního řízení. Proto podle jeho názoru nemůže ani rozvrhové usnesení vycházející z takové konečné zprávy obstát. Současně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jeho výhrady představují opožděné námitky proti konečné zprávě, a namítá, že z obsahu spisu je patrný rozpor mezi konečnou zprávou a skutečným rozsahem majetkové podstaty.

10. Konečně dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že bez dalšího převzal tvrzení insolvenčního správce o neekonomičnosti zpeněžení dotčeného majetku, aniž by bylo podloženo konkrétními zjištěními. Tím měl odvolací soud řízení zatížit vadou a vydal nepřezkoumatelné rozhodnutí zasahující do práva dovolatele na spravedlivý proces.

11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.

12. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, která vychází z usnesení ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 5/2014, uveřejněného pod číslem 61/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm Nejvyšší soud přijal a odůvodnil následující závěry:

1. Insolvenční řízení se člení na několik relativně samostatných částí.

2. První, přípravná, fáze insolvenčního řízení (jež začíná podáním insolvenčního návrhu) končí rozhodnutím o úpadku (není-li řízení skončeno takzvaným jiným rozhodnutím o insolvenčním návrhu).

3. Druhou fází insolvenčního řízení je fáze, která začíná rozhodnutím o úpadku. Je určena k tomu, aby v ní bylo rozhodnuto o způsobu řešení úpadku u dlužníka, u něhož byl zjištěn úpadek, a končí právě rozhodnutím o způsobu řešení úpadku [prohlášením konkursu, povolením reorganizace nebo povolením oddlužení (srov. § 4 odst. 2 insolvenčního zákona)]. Druhá fáze insolvenčního řízení nemusí probíhat samostatně až po skončení fáze první (přípravné), ale při splnění zákonem stanovených podmínek může být rozhodnuto o způsobu řešení úpadku současně s rozhodnutím, jímž insolvenční soud rozhodne o úpadku dlužníka.

4. Třetí (realizační) fází insolvenčního řízení je fáze, která začíná rozhodnutím o způsobu řešení úpadku a v jejím rámci se provádí přijatý způsob řešení úpadku.

5. Čtvrtou (závěrečnou) fází insolvenčního řízení je fáze vedoucí k vlastnímu rozvržení výtěžku zpeněžení majetkové podstaty mezi věřitele a ukončení insolvenčního řízení. K této fázi budiž dodáno, že samostatného charakteru je především při řešení úpadku konkursem. Při reorganizaci a oddlužení v některých situacích splývá se třetí (realizační) fází insolvenčního řízení.

6. Jednotlivé fáze řízení se zpravidla uzavírají rozhodnutími, jež činí některé (byť chybné) kroky a postupy (v dalším průběhu řízení) nevratnými. I uvnitř jednotlivých fází řízení pak lze nalézt procesní situace a procesní úkony, jejichž zmeškání (nebo i jen prosté opakování) je uskutečnitelné a zhojitelné jen s obtížemi nebo vůbec.

13. Nejvyšší soud dále v usnesení ze dne 28. července 2016, sen. zn. 29 NSČR 118/2016, uveřejněném pod číslem 134/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětlil, že námitkami, které měly zaznít při projednání a schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, se soud v rozvrhovém usnesení již nezabývá. K uvedenému závěru se Nejvyšší soud dále přihlásil např. v usnesení ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 NSČR 84/2018, či v usnesení ze dne 31. března 2021, sen. zn. 29 NSČR 103/2020, uveřejněném pod číslem 10/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

14. Uzavřel-li odvolací soud, že argumentace dovolatele (spočívající v polemice se závěry konečné zprávy) není způsobilá zpochybnit předpoklady pro vydání rozvrhového usnesení, které vychází z pravomocného usnesení o schválení konečné zprávy, odpovídá jeho závěr shora citované judikatuře Nejvyššího soudu. Jestliže dovolatel nesouhlasil se závěry konečné zprávy a věděl o dalším majetku, který nebyl zahrnut do majetkové podstaty a (následně) zpeněžen, mohl a měl svou argumentaci uplatnit nejpozději v rámci námitek proti konečné zprávě dle § 304 odst. 2 insolvenčního zákona, příp. v rámci opravných prostředků proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud schválil konečnou zprávu. Pouze tímto způsobem mohl zvrátit insolvenčním soudem přijatý závěr o výši příjmů a výdajů majetkové podstaty; jelikož tak neučinil (k opožděné námitce dovolatele insolvenční soud nepřihlížel – srov. č. l. B-280), je rozhodnutí o schválení konečné zprávy nezvratné.

15. Konečně vytýká-li dovolatel napadenému rozhodnutí nepřezkoumatelnost, potud je napadené rozhodnutí souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu na téma (ne)přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí, konkrétně se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (tvrzeným nedostatkem podle této judikatury netrpí).

Poučení

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 7. 2026 Mgr. Milan Polášek předseda senátu