29 NSCR 52/2017

Rubrum

KSOS 39 INS XY 29 NSČR 52/2017-A-77 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka L. K., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 39 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele Reticulum Recovery, a. s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 27923568, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. října 2015, č. j. KSOS 39 INS XY, 1 VSOL XY, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 17. dubna 2015, č. j. KSOS 39 INS XY, ustanovil Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zástupcem dlužníka L. K. podle § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), advokáta Mgr. Radima Ševčíka (dále jen „R. Š.“). Insolvenční soud poukázal na to, že rozhodnutí vydal k žádosti dlužníka, který ve smyslu § 30 odst. 2 o. s. ř. prokázal existenci podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků.

2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. října 2015, č. j. KSOS 39 INS XY, 1 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

3. K odvolací námitce dlužníka, že mu nebyl ustanoven „nezávislý, nepodjatý, spravedlivý a poctivý“ advokát [se zdůrazněním, že R. Š. jej dosud písemně nekontaktoval, že sídlí a dokonce spolupracuje s Hypoteční bankou, a. s. (dále jen „banka“), pracuje v „realitách“, tj. zabývá se pronájmy a prodejem nemovitostí, a že na jeho straně je střet zájmů], poukázal odvolací soud na vyjádření R. Š., o tom, že se vůči dlužníku necítí jakkoli podjatý a není v žádném střetu zájmů, který by mu znemožňoval zastupovat dlužníka v insolvenčním řízení. Jeho sídlo se sice nachází ve stejné budově, ve které má pobočku banka, pro tu ale nevykonává žádné právní služby.

4. Odvolací soud následně uzavřel, že vůči osobě ustanoveného advokáta vznesl dlužník toliko obecné výhrady, bez jakýchkoli konkrétních tvrzení či skutečných poznatků. Pouze z toho, že R. Š. má sídlo v budově, kde zároveň sídlí pobočka banky, jež dlužníku v minulosti poskytla úvěr (a která ani není účastníkem insolvenčního řízení), nelze dovodit podjatost R. Š., stejně jako z obecných tvrzení, že R. Š. pracuje „v realitách“, a že je ve střetu zájmů. V dosavadním průběhu insolvenčního řízení rovněž nevyšlo najevo, že by R. Š. v minulosti poskytoval právní služby někomu, jehož zájmy jsou v rozporu (ve střetu) se zájmy dlužníka, nebo že by spolupracoval s jiným advokátem (advokátní kanceláří), který v minulosti poskytoval právní služby někomu, jehož zájmy jsou v rozporu (ve střetu) se zájmy dlužníka, anebo že by v řízení vystupovala jako účastník osoba R. Š. blízká, případně, že by zájmy dlužníka byly v rozporu se zájmy R. Š. nebo osob jemu blízkých (§ 19 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů).

5. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání (podání datované 10. ledna 2016, A-50), posléze doplněné advokátem ustanoveným pro dovolací řízení (podání datované 21. října 2016, A-62), jehož přípustnost vymezuje na základě ustanovení § 237 o. s. ř. tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil v tom duchu, že mu bude ustanoven jiný zástupce.

6. Na základě reprodukce námitek, které vznesl proti osobě R. Š. v předchozích fázích řízení, dovolatel míní, že není podstatné, zda se mu podařilo prokázat, že R. Š. je nějak zainteresován na podnikání v realitách (a že tedy má zájem na výsledku insolvenčního řízení) nebo zda spolupracuje s bankou (coby právním předchůdcem insolvenčního navrhovatele). Podstatné je již to, že došlo k absolutní ztrátě důvěry dlužníka k jemu ustanovenému advokátu a že „důvody, které dlužník ve svých podáních uvádí“, jsou objektivně způsobilé narušení důvěry vyvolat. K tomu dovolatel odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. 7 Azs 214/2005, a 30. ledna 2008, sp. zn. 8 As 43/2007, (dostupné na webových stránkách Nejvyššího správního soudu) obsahující závěr, že vzájemná oboustranná důvěra je základním předpokladem pro poskytování právních služeb advokátem.

7. Dlužník dále dovolání doplňoval vlastnoručně sepsanými a podepsanými podáními (podání z 19. března 2017, A-67, podání z 23. dubna 2017, A-68, podání datované 27. července 2017). K obsahu těchto podání však Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť nebyla sepsána advokátem (§ 241a odst. 5 o. s. ř.).

8. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

9. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že kdyby dovolání vyhověl [kdyby dospěl k závěru, že rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokáta má být změněno v důsledku toho, že k narušení důvěry mezi zastoupeným (dlužníkem) a zástupcem (R. Š.) vede již to, co zastoupený (dlužník) o tomto zástupci tvrdí (bez nutnosti ověřit pravdivost tvrzení)], pak by ve světle závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2016, sp. zn. 32 Cdo 1342/2016, uveřejněném pod číslem 34/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 34/2018“) [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], muselo rozhodnutí Nejvyššího soudu vyústit v zamítnutí dlužníkovy žádosti o ustanovení zástupce.

10. Z R 34/2018 se totiž podává, že účastník, jemuž byl soudem ustanoven advokát a jenž svým následným chováním vůči tomuto zástupci způsobil, že došlo k narušení nezbytné důvěry ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o advokacii, nemá právo na ustanovení dalšího zástupce soudem.

11. Jinak řečeno, mají-li k narušení důvěry mezi zastoupeným a ustanoveným zástupcem (advokátem) vést difamační (co do pravdivosti neověřená) tvrzení, která zastoupený snáší na osobu zástupce (advokáta), pak zastoupenému po ukončení takového zastoupení nenáleží právo na ustanovení dalšího zástupce soudem.

12. Ještě jinak řečeno, kdyby Nejvyšší soud přijal argumentaci obsaženou v dovolání (o tom, že zastoupení má být ukončeno již proto, že zastoupený vůči zástupci vznesl nedoložené námitky), vedlo by to nutně k závěru, že dlužník již nebude mít právo na ustanovení dalšího zástupce soudem (R 34/2018). Dovolatel by se v důsledku toho ocitl v horším postavení než před podáním dovolání, což opodstatňuje odmítnutí dovolání.

13. Zbývá dodat, že (poměřováno dovolací terminologií) ohledně tvrzené „podjatosti“ ustanoveného zástupce jsou mutatis mutandis uplatnitelné závěry, jež Nejvyšší soud (k otázkám podjatosti soudce) zformuloval (vycházeje též z nálezu Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněného pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupného i na webových stránkách Ústavního soudu) v důvodech usnesení ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tyto závěry lze pro potřeby této věci shrnout tak, že „důvod“ pochybovat o „nepodjatosti“ ustanoveného zástupce z řad advokátů je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti takového zástupce.

Poučení

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. ledna 2019 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu