29 NSCR 61/2017

Rubrum

MSPH 88 INS 17030/2016 29 NSČR 61/2017-A-39 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka International Wellness Center, s. r. o., se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, U studánky 13/620, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 45271917, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 88 INS 17030/2016, o insolvenčním návrhu dlužníka, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Petrem Řehákem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Domažlická 1256/1, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2016, č. j. MSPH 88 INS 17030/2016, 3 VSPH 1802/2016-A-29, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 7. září 2016, č. j. MSPH 88 INS 17030/2016-A-19, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné: 1/ Zjistil úpadek dlužníka International Wellness Center, s. r. o. (bod I. výroku). 2/ Zamítl návrh dlužníka na povolení reorganizace (bod II. výroku). 3/ Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod III. výroku). 4/ Insolvenčním správcem dlužníka ustanovil Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s. (bod IV. výroku).

2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. prosince 2016, č. j. MSPH 88 INS 17030/2016, 3 VSPH 1802/2016-A-29: 1/ Zrušil usnesení insolvenčního soudu v bodech II. a III. výroku (první výrok). 2/ Potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě IV. výroku (druhý výrok).

3. Závěr insolvenčního soudu o nepřípustnosti reorganizace dlužníka [pro který insolvenční soud nepostupoval podle § 148 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), který mu umožňuje spojit za uvedených podmínek rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o způsobu řešení úpadku reorganizací] a o nutnosti řešit úpadek dlužníka konkursem, pokládal odvolací soud za předčasný a nesrozumitelný, dospěl-li insolvenční soud k závěru, že hlasovací lístky nesplňují náležitosti stanovené v § 346 odst. 1 insolvenčního zákona upravujícím postup při hlasování po zahájení insolvenčního řízení. Proto v bodech II. a III. výroku napadené rozhodnutí zrušil a věc potud vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce odpovídá podle odvolacího soudu § 136 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona a dlužník nevznáší námitky ve smyslu § 26 insolvenčního zákona.

5. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně otázek: 1/ Musí být souhlas věřitelů s reorganizačním plánem dlužníka ve smyslu ustanovení § 148 odst. 2 insolvenčního zákona učiněn způsobem dle ustanovení § 346 insolvenčního zákona? 2/ Lze tam, kde zákon takovou formu podpisu vyžaduje, nahradit úředně ověřený podpis uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákona o elektronickém podpisu), ve znění účinném do 18. září 2016? 3/ Jsou odvolací soudy v insolvenčních věcech povinny vyhovět návrhu insolvenčního dlužníka na ustanovení insolvenčního správce v případech, kdy zrušují zamítavé či odmítavé rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu na povolení reorganizace dlužníka ve smyslu ustanovení § 25 odst. 1 insolvenčního zákona?

6. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené změnil v tom duchu, že: 1/ povolí reorganizaci dlužníka, 2/ insolvenčním správcem dlužníka ustanoví Mgr. Ing. Petru Hýskovou (dále jen „P. H.“), 3/ znalcem pro účely vyhotovení posudku dle § 155 insolvenčního zákona ustanoví Ing. Rastislava Machů.

7. K otázce č. 3 argumentuje dovolatel následovně:

8. V reorganizačním plánu předloženém s návrhem na povolení reorganizace navrhl dovolatel osobu insolvenčního správce (P. H.). Insolvenční soud návrh na povolení reorganizace zamítl a z logiky věci také nevyhověl návrhu na ustanovení insolvenčního správce a postupoval dle ustanovení § 25 odst. 2 insolvenčního zákona. Argumentaci, kterou odvolací soud odůvodnil potvrzující výrok ohledně ustanovení insolvenčního správce, nemá dovolatel za správnou.

9. V případě vymezeném ustanovením § 25 odst. 1 insolvenčního zákona nemá insolvenční soudu prostor pro volbu jiné osoby insolvenčního správce a věřitelé mají právo tuto osobu změnit v dalším průběhu insolvenčního řízení dle § 29 insolvenčního zákona. V tomto případě však insolvenčním soudem ustanovený insolvenční správce systematicky odňal majoritnímu věřiteli (myšleni společně věřitelé A. a I. O.) hlasovací práva, když předpokládal, že ten bude usilovat o změnu osoby insolvenčního správce právě dle ustanovení § 29 insolvenčního zákona.

10. Insolvenční soud tak nesprávným postupem (respektive rozdělením logicky spojených rozhodnutí soudu) zapříčinil situaci, kdy insolvenční správce ve snaze udržet si svůj post systematicky poškozuje řádně přihlášeného majoritního věřitele i dovolatele jako takového.

11. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

12. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti prvnímu (zrušujícímu) výroku usnesení odvolacího soudu, je Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., jako bezpředmětné. Učinil tak proto, že po vydání rozhodnutí odvolacího soudu insolvenční soud usnesením ze dne 22. února 2017, č. j. MSPH 88 INS 17030/2016-B-31, uveřejněným v insolvenčním rejstříku 24. února 2017 v 9.06 hodin, které nabylo právní moci 24. února 2017 (mimo jiné): 1/ Povolil reorganizaci dlužníka (bod I. výroku). 2/ Vyzval dlužníka, aby do 120 dnů předložil aktualizovaný reorganizační plán (bod III. výroku). 3/ Ustanovil znalce za účelem ocenění majetkové podstaty dlužníka (bod IV. výroku).

14. Insolvenční soud tedy následně přijal právě to rozhodnutí, jehož vydání mělo být docíleno v důsledku podaného dovolání. Za popsaného stavu se opravný prostředek (dovolání) dlužníka stal bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí a je namístě jeho odmítnutí. K postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2013, sen. zn. 29 NSČR 8/2011 [usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže) dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu]. Na bezpředmětnosti dovolání ničeho nemění ani to, že po povolení reorganizace insolvenční soud následně usnesením ze dne 17. ledna 2018, č. j. MSPH 88 INS 17030/2016-B-80, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 16.26 hodin, které nabylo právní moci 9. dubna 2018, reorganizační plán dlužníka „zamítl“ (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku).

15. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému (potvrzujícímu) výroku usnesení odvolacího soudu, týkajícímu se ustanovení insolvenčního správce, má pro posouzení přípustnosti dovolání význam jen otázka č. 3 (řešení otázek č. 1 a č. 2 mohlo mít význam jen ve vztahu k prvnímu výroku napadeného usnesení). Ve smyslu otázky č. 3 však dovolatel (kromě položení otázky samotné) v dovolání žádnou právně významnou argumentaci nerozvíjí. Poukazuje toliko na skutečnosti, jež měly (podle jeho mínění) v době po vydání napadeného rozhodnutí znemožnit „majoritnímu věřiteli“ postup podle § 29 insolvenčního zákona. Nejvyšší soud nicméně ve vazbě na jednoznačně formulované ustanovení § 26 věty třetí insolvenčního zákona např. již v usnesení ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 NSČR 130/2014, uveřejněném pod číslem 47/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, zopakoval, že toto ustanovení vylučuje z odvolací argumentace skutečnosti, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně. Odpovídat na položenou otázku na základě takto pojaté argumentace tedy smysl nemá.

Poučení

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. ledna 2019 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu