29 NSCR 67/2021
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze, které potvrdilo zamítnutí návrhu na zproštění funkce insolvenční správkyně. Soud konstatoval, že právní posouzení věci odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu ohledně důvodů pro zproštění insolvenčního správce funkce.
Citované zákony (2)
Rubrum
MSPH 89 INS XY 29 NSČR 67/2021-B-99 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice I. L., narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS XY, o zproštění funkce insolvenční správkyně, o dovolání dlužnice, zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem, se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2021, č. j. MSPH 89 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 4. března 2021, č. j. MSPH 89 INS XY, zamítl návrhy dlužnice (I. L.) ze dne 7. prosince 2020 a 16. prosince 2020, aby její insolvenční správkyně JUDr. Milena Bódiová byla zproštěna funkce (výrok I.) a dlužnici uložil, aby předala insolvenční správkyni ve výroku specifikované obrazy (výrok II.). Vrchní soud v Praze k odvolání dlužnice usnesením ze dne 3. května 2021, č. j. MSPH 89 INS XY, 3 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v odvoláním dotčeném výroku I. Odvolací soud – cituje ustanovení § 7, § 32 odst. 1 a § 36 odst. 1 zákona 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. května 2019, a odkazuje na obsah (insolvenčního) spisu – shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že není naplněn žádný „z naznačených důvodů pro zproštění správkyně její funkce“. V této souvislosti předeslal, že jakkoli dlužnice ve svých návrzích žádá o odvolání insolvenční správkyně z funkce (což může navrhnout jen insolvenční správce a věřitelský orgán), je z podaných návrhů patrné, že se ve skutečnosti domáhá zproštění insolvenční správkyně funkce pro porušení jejích povinností. Potud „rozporuje rozhodnutí o úpadku“ a k samotnému pochybení insolvenční správkyně při výkonu funkce toliko namítá, že má sídlo v Ostravě a v Praze se nachází pouze její pobočka. Přitom odvolací soud se vyjádřil k podmínkám pro ustanovení insolvenční správkyně již v usnesení ze dne 17. září 2019 (A-228) a dospěl k závěru, podle něhož insolvenční soud postupoval v souladu se zákonem, když insolvenční správkyní ustanovil osobu, kterou pro dané řízení (v souladu s ustanovením § 25 odst. 1 věty první insolvenčního zákona) určil opatřením ze dne 7. září 2018 (A-212) předseda insolvenčního soudu, a která má vedle sídla v Ostravě zapsánu v seznamu správců též pobočku v Praze 8, ve které je povinna svoji činnost vykonávat (§ 5a zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích). K dlužnici tvrzené (ne)spolupráci insolvenční správkyně (nepodávání informací o nakládání s majetkovou podstatou) odvolací soud poukázal na zprávy o činnosti zveřejněné v insolvenčním rejstříku. Konečně odvolací soud dodal, že postup insolvenční správkyně spočívající v podání žaloby o určení neúčinnosti právních úkonů dlužnice a vydání plnění do majetkové podstaty dlužnice (viz řízení vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. 189 ICm XY) je v souladu s ustanovením § 36 insolvenčního zákona, podle něhož je insolvenční správkyně při výkonu funkce postupovat svědomitě a s plnou péčí a mimo jiné vyvinout veškeré úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Jinými slovy, mezi povinnosti insolvenční správkyně patří i prověřovat možnou neplatnost či neúčinnost právních úkonů dlužnice a případně odporovat jejím neúčinným právním úkonům. Proto odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož dlužnice ničím nedoložila, že správkyně porušila své povinnosti způsobem odůvodňujícím její zproštění funkce ve smyslu § 32 odst. 1 insolvenčního zákona; naopak z obsahu insolvenčního spisu je zřejmé, že „insolvenční správkyně vykonává své povinnosti řádně, podává insolvenčnímu soudu pravidelně zprávu o své činnosti a informuje ho o dalším postupu v řízení“. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), a to k řešení právních otázek, zda je ústavně konformní s právy dovolatelky (zaručenými Listinou základních práv a svobod) postup odvolacího soudu, který: a) Neposoudil námitku na ustanovení insolvenční správkyně a její oprávnění konat funkci ve smyslu ustanovení zákona č. 312/2006 Sb. „v obvodu nové, podle tvrzení dovolatelky, fiktivní provozovny“. b) Věcně neprojednal námitku proti postupu insolvenční správkyně v souvislosti s podáním žaloby projednávané u insolvenčního soudu pod sp. zn. 189 ICm XY, kdy insolvenční správkyně (jako třetí osoba) zpochybnila „zákonem nezpochybnitelný“ projev vůle dovolatelky ve smlouvě, která je svou povahou obdobnou smlouvě pracovní, a domáhala se vydání rozsudku ve prospěch třetích osob, které nejsou účastníky insolvenčního řízení. Dovolatelka považuje postup odvolacího soudu za nesprávný a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil. Dovolání dlužnice, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž ustanovení § 32 odst. 1 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 insolvenčního zákona je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení § 36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením § 225 odst. 4 nebo s ustanovením § 226 odst. 5 insolvenčního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem. O tom, zda insolvenční správce má být zproštěn funkce (podle § 32 insolvenčního zákona), rozhoduje insolvenční soud „po slyšení insolvenčního správce“ (tedy na základě vysvětlení, jež insolvenční správce podal k tvrzením osoby, jež žádá jeho zproštění) a na základě obsahu insolvenčního spisu, jenž by měl příslušná tvrzení potvrzovat nebo vyvracet. Hodnotící skutkové soudy o (ne)opodstatněnosti návrhu, aby insolvenční správce byl zproštěn funkce, pak insolvenční soud zásadně přijímá na základě obsahu spisu, aniž by formálně prováděl dokazování listinami tvořícími obsah insolvenčního spisu. Je tomu tak i proto, že postupuje-li insolvenční správce při výkonu funkce svědomitě a s odbornou péčí (§ 36 odst. 1 insolvenčního zákona), projevuje se to zpravidla i dokumentací jeho postupu (lhostejno, zda na vyžádání insolvenčního soudu při výkonu dohlédací činnosti nebo prostřednictvím insolvenčního spisu) a neděje-li se tak, jsou případné nedostatky postupu insolvenčního správce patrny právě již z insolvenčního spisu. Tomu ostatně odpovídá též zákonem předepsaný požadavek, aby insolvenční soud rozhodl o podaném návrhu „neprodleně“ (§ 32 odst. 1 poslední věta insolvenčního zákona). Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněné pod číslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně předchozí judikatury Nejvyššího soudu shrnuté v jeho důvodech. Napadené usnesení svými úvahami (v mezích skutkového stavu věci, jenž dovolací argumentací již nelze doplňovat či měnit) z mezí této judikatury nevybočilo. Nad rámec shora uvedeného (a bez vazby na výsledek dovolacího řízení) Nejvyšší soud dodává, že: 1/ postup insolvenčního soudu při ustanovení insolvenční správkyně nelze přičítat k tíži (ustanovené) insolvenční správkyni a 2/ úvaha o (případném) podání odpůrčí žaloby podle ustanovení § 239 insolvenčního zákona je součástí povinností insolvenční správkyně postupovat při výkonu funkce svědomitě a s odbornou péčí (§ 36 insolvenčního zákona).
Poučení
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. 9. 2021 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.