29 NSCR 69/2018

Rubrum

MSPH 99 INS 15247/2017 29 NSČR 69/2018-B-51 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka NET MEDIA GROUP a. s., se sídlem v Praze – Novém Městě, Palackého 717/11, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28290569, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS 15247/2017, o návrhu věřitele č. 3 GRAMBRIENS s. r. o., se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28989597, na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému insolvenčnímu soudu, takto:

Výrok

Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS 15247/2017, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci.

Odůvodnění

1. Ve výše označené věci je u Městského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) vedeno insolvenční řízení na majetek dlužníka NET MEDIA GROUP a. s.

2. Podáním došlým insolvenčnímu soudu dne 4. dubna 2018 (B-28) navrhl věřitel č. 3 GRAMBRIENS s. r. o. (dále též jen „věřitel G“), aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti jinému insolvenčnímu soudu (Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci). Návrh odůvodnil tím, že: 1/ Veškerý zpeněžitelný majetek dlužníka se nachází v Olomouci. 2/ Sídlo zajištěného věřitele GALLANZARO a. s. a sídlo insolvenčního správce se rovněž nachází v Olomouci. 3/ Dlužník v insolvenčním návrhu i insolvenční soud v žádosti o určení osoby insolvenčního správce mimo pořadí si byli vědomi důležitosti místa, kde je soustředěn majetek dlužníka a kde je sídlo soudu navrhovaného pro přikázání věci z důvodu vhodnosti.

3. K výzvě insolvenčního soudu (provedené usnesením ze dne 6. dubna 2018, č. j. MSPH 99 INS 15247/2017-B-35, a usnesením ze dne 6. dubna 2018, č. j. MSPH 99 INS 15247/2017-B-36) se k návrhu na přikázání věci vyjádřili: dlužník (B-45), insolvenční správce (B-46) a věřitel Campeche s. r. o. (B-47).

4. Dlužník s návrhem na přikázání věci nesouhlasí, namítaje, že po rozhodnutí o úpadku již uváděné důvody přikázání nejsou dostatečné pro prolomení zásady zákonného soudce a v daném případě by přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu bylo nehospodárné.

5. Insolvenční správce s návrhem na přikázání věci rovněž nesouhlasí, poukazuje na minimální přínos blízkosti sídla insolvenčního soudu majetku dlužníka či sídla správce oproti předpokládaným průtahům, jež by v insolvenčním řízení pravděpodobně nastaly, kdyby návrhu bylo vyhověno.

6. Věřitel Campeche s. r. o. s návrhem na přikázání věci souhlasí.

7. Podle ustanovení § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).

8. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Praze, u nějž je věc vedena, i Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. splněny.

9. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně.

10. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

11. V usnesení ze dne 26. září 2012, sen. zn. 29 NSČR 28/2012, Nejvyšší soud vysvětlil, že v insolvenčním řízení by se měly okolnosti významné pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti týkat především dlužníka samotného (případně jeho majetku), nikoli věřitelů.

12. V usnesení ze dne 18. října 2012, sen. zn. 29 NSČR 69/2012, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2013, pod číslem 142, pak Nejvyšší soud uvedl, že v první fázi insolvenčního řízení o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení reorganizace může důvod pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti spočívat v tom, že dlužníkovo podnikání i jeho majetek jsou soustředěny v územním obvodu jiného insolvenčního soudu.

13. A konečně, v usnesení ze dne 18. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 115/2013, Nejvyšší soud uzavřel, že důvodem pro přikázání věci jinému insolvenčnímu soudu z důvodu vhodnosti není pouhá skutečnost, že se část majetku dlužníka a účetní evidence nachází v sídle jediného společníka dlužníka (jež je v územním obvodu jiného insolvenčního soudu), není-li zřejmé, kde se nachází zbylá část majetku dlužníka a jaké jsou (či byly) jeho podnikatelské aktivity v místě jeho sídla.

14. V poměrech dané věci Nejvyšší soud shledává důvody uváděné věřitelem G nedostatečnými k prolomení výše popsaných ústavních principů. Ze spisu se totiž podává, že insolvenční soud již provedl v insolvenčním řízení řadu úkonů; mimo jiné vydal rozhodnutí o úpadku, rozhodl o způsobu řešení a nařídil přezkumné jednání a schůzi věřitelů.

15. Věřitel G se v návrhu na přikázání věci dovolává závěrů obsažených ve shora citovaném usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 69/2012. Jak ovšem přiléhavě uvedl ve vyjádření dlužník, předmětné usnesení formulovalo možné důvody pro přikázání insolvenční věci jinému insolvenčnímu soudu s přihlédnutím k době podání návrhu na přikázání věci (na počátku insolvenčního řízení, před rozhodnutím o úpadku dlužníka).

16. S přihlédnutím k tomu, v jaké fázi insolvenčního řízení se předmětná insolvenční věc nachází (a k úkonům, které insolvenční soud již ve věci učinil), pak nelze usuzovat, že hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání věci jakýmkoli jiným insolvenčním soudem (než tím, který vede insolvenční řízení).

17. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.

Poučení

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; věřiteli č. 3 GRAMBRIENS s. r. o., dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 24. května 2018 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu