29 NSCR 71/2025

Rubrum

KSPA 71 INS 12586/2022 29 NSČR 71/2025-P21-28 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. Š., zastoupeného Mgr. Michalem Kádou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Hořická 28/8, PSČ 500 02, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 71 INS 12586/2022, o přihlášce pohledávky P21 věřitele č. 18, o dovolání věřitele č. 18 I. S., zastoupeného Mgr. Jiřím Sůrou, advokátem, se sídlem v Chrudimi, Štěpánkova 84, PSČ 537 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. července 2025, č. j. KSPA 71 INS 12586/2022, 1 VSPH 860/2025-P21-16, takto:

Výrok

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. července 2025, č. j. KSPA 71 INS 12586/2022, 1 VSPH 860/2025-P21-16, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. června 2025, č. j. KSPA 71 INS 12586/2022-P21-8, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 20. června 2025, č. j. KSPA 71 INS 12586/2022-P21-8, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku pohledávky P21 věřitele č. 18 I. S. ve výši 7 985 315 Kč co do pořadí spočívajícím v právu na uspokojení pohledávky ze zajištění.

2. Insolvenční soud vyšel z toho, že:

1. Usnesením ze dne 22. února 2023, č. j. KSPA 71 INS 12586/2022-A-54, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka J. Š. a současně na jeho majetek prohlásil konkurs. Toto usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 22. února 2023.

2. V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud zároveň vyzval věřitele, aby ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku, tj. do dne 22. dubna 2023, přihlásili své pohledávky na předepsaném formuláři a poučil je, že k přihláškám, které budou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

3. Dne 6. dubna 2023 byla insolvenčnímu soudu doručena přihláška pohledávky P21věřitele č. 18 I. S. ve výši 7 985 315 Kč, a to jako pohledávka nezajištěná.

4. Dne 21. června 2023 věřitel č. 18 svoji pohledávku doplnil tak, že nově uplatnil právo na uspokojení své pohledávky ve výši 7 985 315 Kč ze zajištění (zástavním právem k nemovitostem).

3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje § 83, § 173 odst. 1, § 185, 192 odst. 4 větu první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 57 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – konstatoval, že lhůta k podávání přihlášek byla stanovena v délce 2 měsíců, přičemž poslední den lhůty připadl na 22. duben 2023. Doplnění přihlášky ze dne 21. června 2023 bylo podáno u insolvenčního soudu až po uplynutí této lhůty, a bylo tak opožděné. Dodal, že je vázán názorem Vrchního soudu v Praze obsaženým v rozsudku ze dne 27. března 2025, č. j. 71 ICm 3605/2023, 103 VSPH 582/2024-155 (KSPA 71 INS 12586/2022).

4. K odvolání věřitele č. 18 Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. července 2025, č. j. KSPA 71 INS 12586/2022, 1 VSPH 860/2025-P21-16, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

5. Podle odvolacího soudu z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že na zvláštním přezkumném jednání dne 31. října 2023 (B-61) bylo přezkoumáno pořadí přihlášené pohledávky P21 tak, že insolvenční správce pořadí uznal, věřitel M. H. (dále jen „M. H.“) pořadí popřel (B-59). Dále odvolací soud uvedl, že rozsudkem insolvenčního soudu ze dne 13. června 2024, č. j. 71 ICm 3605/2023-126, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu Praze ze dne 27. března 2025, č. j. 71 ICm 3605/2023, 103 VSPH 582/2024-155 (KSPA 71 INS 12586/2022), bylo meritorně rozhodnuto o žalobě přihlášeného věřitele M. H. na určení pořadí pohledávek P21 proti věřiteli č. 18 mj. tak, že „byla odmítnuta žaloba, kterou bylo určeno, že dílčí pohledávky 1-3 pohledávky P21 jsou pohledávky nezajištěnými“. To s odůvodněním, že k dodatečně uplatněnému přednostnímu pořadí uspokojení, které bylo uplatněno opožděně, se nepřihlíželo a insolvenční soud byl tudíž povinen opožděně uplatněné pořadí pohledávek P21 odmítnout; jejich pořadí nemělo být přezkoumáno a nemohlo dojít k jeho účinnému popření. K výsledku zvláštního přezkumného řízení proto nelze přihlížet.

6. S poukazem na § 201 odst. 4 a § 185 insolvenčního zákona odvolací soud konstatoval, že lze dovodit účinnost rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2025 vůči všem procesním subjektům (tedy i vůči věřiteli č. 18, který byl účastníkem incidenčního sporu). Závěry tohoto rozsudku jsou proto rozhodné i pro přezkoumávané usnesení o odmítnutí přihlášky pro opožděnost. Argumentace věřitele č. 18 polemizující se správností závěrů označeného rozhodnutí je pro stávající řízení bez právního významu.

7. Proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 18 dovolání, jež má (posuzováno podle obsahu) za přípustné pro řešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud částečně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a které zčásti dosud nebyly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešeny. Uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci, a navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, jakož i usnesení insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

8. Dovolatel především namítá, že soudy obou stupňů nezohlednily jeho dobrou víru v to, že nemovitosti sloužící k zajištění pohledávky za dlužníkem jsou ve (výlučném) vlastnictví manželky dlužníka H. Š. (a nejsou zahrnuty do společného jmění manželů). Tuto skutečnost dovozoval zejména z toho, že v katastru nemovitostí byla v době běhu lhůty pro podání přihlášek jako vlastnice uvedena pouze manželka dlužníka, ve smlouvě o zřízení zástavního práva k nemovitostem (k zajištění dovolatelovy přihlášené pohledávky) uzavřené dne 23. ledna 2020 mezi dovolatelem jako zástavním věřitelem a manželkou dlužníka jako zástavcem prohlásila manželka dlužníka, že je výlučným vlastníkem zastavovaných nemovitostí, a v nabývacích titulech manželka dlužníka prohlásila, že nemovitosti nabývá do svého výlučného vlastnictví z finančních prostředků ve svém výlučném vlastnictví. Ani insolvenční správce zpočátku neměl za to, že by nemovité věci patřily do majetkové podstaty; nebyly tak ani zahrnuty do původního soupisu majetkové podstaty. Dovolatel proto v přihlášce pohledávky uvedl, že jde o pohledávku zajištěnou jinak než majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka (jako zajištěnou majetkem třetí osoby). Teprve po dodatečném zahrnutí nemovitostí do soupisu majetkové podstaty a zveřejnění doplnění soupisu majetkové podstaty v insolvenčním rejstříku dne 7. června 2023 (tedy po uplynutí lhůty pro přihlášení pohledávek dne 24. dubna 2023) dovolatel (byť k tomu nebyl soudem vyzván) přihlásil pohledávku jako zajištěnou majetkem zahrnutým do majetkové podstaty dlužníka.

9. Má za to, že insolvenční soud nebo insolvenční správce jej měli vyrozumět o tom, že předmět zajištění byl sepsán do majetkové podstaty, a určit mu přiměřenou lhůtu k uplatnění zajištění obdobně, jak tomu bylo ve věcech řešených Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 32/2011, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 112/2012 (dále jen „R 112/2012“), a v usnesení ze dne 19. listopadu 2020, sen. zn. 29 NSČR 92/2019, nebo ve věcech posuzovaných odvolacími soudy v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. listopadu 2011, sen. zn 2 VSOL 537/2011, a v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. srpna 2011, sen. zn. 1 VSPH 663/2011. Předmět zajištění byl zahrnut do majetkové podstaty až po uplynutí lhůty pro podání přihlášek, přičemž dovolatel o tom, že předmět zajištění byl součástí majetkové podstaty již v době běhu přihlašovací lhůty, nemohl objektivně vědět; byl v dobré víře, že předmět zajištění je ve výlučném vlastnictví třetí osoby, nikoliv ve vlastnictví dlužníka.

10. Dovolatel argumentuje i tím, že specifikoval-li v přihlášce jednoznačně zástavu a uvedl-li, že jde o majetek třetí osoby a že k tomuto majetku svědčí zástavní právo, je třeba kvalifikovat jeho pohledávku po dodatečném zařazení majetku do majetkové podstaty (po pouhém dotazu soudu na věřitele) jako zajištěnou. Nebyla-li pohledávka popřena co do pořadí při zvláštním přezkumném jednání insolvenčním správcem a odmítl-li odvolací soud popření věřitelem, pak insolvenční soud nemůže následně přihlášku takto zjištěné pohledávky co do pořadí odmítnout.

11. Dovolatel též odvolacímu soudu vytýká, že své rozhodnutí odůvodnil pouze uplynutím lhůty pro podání přihlášek, aniž se vypořádal s jeho námitkami, pročež má napadeného rozhodnutí za zmatečné a neurčité.

12. V doplnění dovolání (P21-26) dovolatel poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2025, sen. zn. 29 ICdo 163/2025 (jímž bylo odmítnuto jeho dovolání proti shora označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2025), s tím, že odstavec 10 tohoto usnesení obsahuje právní závěr zásadního významu pro posouzení procesního postupu soudů v nynější věci. Míní, že i podle jeho názoru nebylo možné řešit tvrzenou opožděnost přihlášky v rámci incidenčního sporu (v řízení o popření pořadí pohledávky).

13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.

14. Dovolání v dané věci je přípustné podle § 237 o. s. ř., když v posouzení otázky závaznosti rozhodnutí v incidenčním sporu je napadené usnesení odvolacího soudu v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.

15. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněném pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětlil, že účinky právní moci soudního rozhodnutí se prosazují závazností výroku rozhodnutí. V případě zamítavého výroku je však nutno výrok posoudit v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí. To má význam jednak z hlediska posouzení překážky věci pravomocně rozhodnuté, jednak z hlediska závěru, zda předběžná otázka ve sporu mezi účastníky byla již závazně pravomocně rozhodnuta. Závěr, že v případě negativního výroku (o zamítnutí žaloby) je pro úsudek, zda předběžná otázka ve sporu mezi účastníky byla již závazně rozhodnuta či nikoliv, nutno výrok pravomocného rozhodnutí posoudit v souvislosti s jeho odůvodněním, tvoří součást ustálené judikatury Nejvyššího soudu; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2016, sp. zn. 26 Cdo 4433/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. února 2018, sp. zn. 28 Cdo 3168/2017.

16. Incidenčním sporem o určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky se řeší sporné otázky pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky jen pro potřeby insolvenčního řízení [srov. i § 2 písm. d/, § 159 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a 4 insolvenčního zákona]; rozhodnutí o věci samé, jímž se insolvenční soud v takovém sporu pravomocně vysloví ke zkoumané pravosti, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky, je účinné vůči všem procesním subjektům insolvenčního řízení (§ 9 a § 201 odst. 4 insolvenčního zákona) [srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2020, sen. zn. 29 ICdo 63/2018, a ze dne 23. června 2021, sen. zn. 29 ICdo 13/2021, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2022, sp. zn. 29 Cdo 1252/2021, uveřejněného pod číslem 63/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

17. Odvolací soud vzal (stejně jako insolvenční soud) závěr o opožděnosti přihlášky zajištění z rozsudku sen. zn. 103 VSPH 582/2024, kterým Vrchní soud v Praze rozhodl v incidenčním sporu o popření pohledávek dovolatele přihlášeným věřitelem. V rozsahu, v němž věřitel M. H. popíral pořadí pohledávek dovolatele přihlášených do insolvenčního řízení dlužníka, onen odvolací soud změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že se žaloba odmítá. Uvedené odůvodnil tím, že jelikož dovolatel přihlásil právo na uspokojení ze zajištění opožděně, k přihlášce se nepřihlíželo, pořadí pohledávky nemělo být vůbec přezkoumáno a nemohlo dojít k jeho účinnému popření. Vyjádřil rovněž názor, že insolvenční soud byl povinen odmítnout opožděně uplatněné pořadí pohledávek P21.

18. V dovoláním napadeném usnesení odvolací soud toliko zrekapituloval část odůvodnění rozsudku sen. 103 VSPH 582/2024 s tím, že tímto rozsudkem bylo „meritorně“ rozhodnuto o žalobě na popření pohledávek, a dovolatelovu odvolací argumentaci souhrnně odmítl s tím, že „polemizuje se závěry“ uvedenými v označeném rozsudku a s judikaturou Nejvyššího soudu.

19. Poměřováno závěry, které plynou ze shrnuté ustálené judikatury Nejvyššího soudu, je zřejmé, že takový úsudek odvolacího soudu neobstojí. Odkazovaný rozsudek odvolacího soudu je totiž v projednávané věci (v řízení o přihlášce dovolatele) závazný pouze potud, že jím byla odmítnuta žaloba z popěrného úkonu věřitele M. H.; důvody takového rozhodnutí nejsou pro insolvenční soud v insolvenčním řízení (přímo) závazné, a závěr o opožděnosti přihlášky z něj tedy bez dalšího neplyne. Je tomu tak i proto, že rozhodnutí, jímž byla odmítnuta incidenční žaloba (založená popěrným úkonem věřitele), není „meritorním“ rozhodnutím, kterým by bylo definitivně určeno pořadí pohledávky věřitele popřené pohledávky; byl jím toliko odklizen popěrný úkon věřitele M. H.

20. K tomu navíc budiž připomenuto, co Nejvyšší soud (byť v rámci obiter dicta) uvedl již v dovolatelem zmiňovaném usnesení sen. zn. 29 ICdo 163/2025, že otázka včasnosti přihlášky pohledávky (či jejího doplnění) má být v řešena v insolvenčním řízení jako takovém (v rámci rozhodnutí o odmítnutí přihlášky podle § 185 insolvenčního zákona), nikoliv v incidenčním sporu o určení pravosti, výše nebo pořadí takové pohledávky.

21. Za tohoto stavu nebyl odvolací soud povinen vycházet z důvodů, pro které byla odmítnuta žaloba na popření pohledávky věřitele č. 18 (nebyl těmito důvody vázán). Naopak se měl vypořádat s odvolací argumentací dovolatele, zejména se skutečnostmi, kterými dovolatel odůvodňoval zmeškání lhůty pro přihlášení pohledávek (uplatnění práva na uspokojení ze zajištění), a případně vysvětlit, zda se v projednávané věci obdobně uplatní závěry přijaté v R 112/2012 či v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 92/2019.

22. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí insolvenčního soudu, proto Nejvyšší soud podle § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

23. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 věta první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

24. V další fázi řízení nepřehlédnou soudy ani závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2026, sen. zn. 29 NSČR 31/2025, shrnuté v odstavci 43 odůvodnění tak, že: „Poté, co věřitelem přihlášená pohledávka byla zjištěna podle § 201 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona (jelikož ji účinně nepopřela žádná z osob k tomu oprávněných), insolvenční soud již nemůže přihlášku této pohledávky odmítnout jako podanou opožděně.“

Poučení

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 7. 2026 Mgr. Milan Polášek předseda senátu