29 NSCR 74/2020

Rubrum

MSPH 79 INS 13739/2014 29 NSČR 74/2020-B-400 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka Rezidence Kavčí Hory a. s., se sídlem v Praze, Koněvova 2660/141, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27228207, zastoupeného Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 13739/2014, o přeměně reorganizace v konkurs, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. června 2020, č. j. MSPH 79 INS 13739/2014, 4 VSPH 530/2020-B-393, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 6. března 2020, č. j. MSPH 79 INS 13739/2014-B-386, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl reorganizační plán dlužníka Rezidence Kavčí Hory a. s. v aktualizovaném znění ze dne 3. září 2019 (B-368) [bod I. výroku] a přeměnil reorganizaci dlužníka, povolenou usnesením insolvenčního soudu ze dne 3. června 2014, č. j. MSPH 79 INS 13739/2014-A-12, v konkurs [bod II. výroku].

2. Šlo o v pořadí druhé rozhodnutí insolvenčního soudu. První rozhodnutí - usnesení ze dne 23. března 2015, č. j. MSPH 79 INS 13739/2014-B-148, jímž insolvenční soud přeměnil povolenou reorganizaci v konkurs, a jež k odvolání dlužníka potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. října 2015, č. j. MSPH 79 INS 13739/2014, 4 VSPH 646/2015-B-233, zrušil k dovolání dlužníka Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. června 2018, č. j. MSPH 79 INS 13739/2014, 29 NSČR 15/2016-B-332.

3. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 6. března 2020.

4. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že není splněn ani jeden z pěti předpokladů pro schválení reorganizačního plánu stanovených v § 348 odst. 1 insolvenčního zákona, ačkoliv pro schválení reorganizačního plánu je nutné jejich kumulativní naplnění.

5. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jež má za přípustné pro řešení otázky hmotného práva, kterou dovolací soud dosud neřešil, namítá nesprávné právní posouzení věci [uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)], a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

6. Za dovolacím soudem neřešenou považuje otázku, zda může být dlužník veden nepoctivým záměrem (a tento může být zjištěn v souladu s insolvenčním zákonem) v situaci, kdy nabízí v rámci insolvenčního řízení svým věřitelům úplné uspokojení jejich pohledávek z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty a současně (podle jeho přesvědčení) splňuje veškeré ostatní podmínky podle § 348 odst. 1 insolvenčního zákona. V dovolání pak snáší argumenty, jimiž zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že reorganizačním plánem sleduje nepoctivý záměr.

7. Nejvyšší soud dovolání dlužníka odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.

8. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle kterého požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Srov. i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.

9. Dovolatel vymezuje předpoklady přípustnosti dovolání pouze ve vztahu k otázce posouzení (ne)poctivosti záměru dlužníka, tedy pouze ve vztahu k tomu, zda je splněn předpoklad pro schválení reorganizačního plánu podle § 348 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona. Ve vztahu k dalším otázkám (posouzení ostatních předpokladů pro schválení reorganizačního plánu podle § 348 odst. 1 insolvenčního zákona) dovolatel nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání (způsobem odpovídajícím § 241a odst. 2 o. s. ř. nespecifikuje, který z předpokladů uvedených v § 237 o. s. ř. zakládajících přípustnost dovolání je podle něj splněn), což Nejvyššímu soudu brání se těmito otázkami zabývat.

10. Již v usnesení ze dne 30. června 2015, sen. zn. 29 NSČR 43/2013, uveřejněném pod číslem 23/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že podmínkou schválení reorganizačního plánu je kumulativní naplnění všech předpokladů uvedených v § 348 odst. 1 insolvenčního zákona, přičemž každý z těchto předpokladů se posuzuje samostatně. Při nesplnění byť jediného předpokladu (s výjimkou uvedenou v § 348 odst. 2 insolvenčního zákona) musí insolvenční soud reorganizační plán zamítnout.

11. Jestliže odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že reorganizační plán nelze schválit, neboť není naplněn ani jeden z předpokladů stanovených v § 348 odst. 1 insolvenčního zákona, pak mohl být dovolatel s podaným dovoláním úspěšný pouze tehdy, kdyby se mu podařilo zpochybnit správnost všech závěrů odvolacího soudu o nesplnění jednotlivých předpokladů pro schválení reorganizačního plánu (a odpovídajícím způsobem ohledně nich vymezit přípustnost dovolání).

12. Vzhledem k tomu, že jako způsobilá k přezkumu byla dovolacímu soudu předložena pouze otázka (ne)poctivého záměru předkládaného reorganizačního plánu, není dovolání přípustné ani pro řešení této otázky. I kdyby byl výsledkem dovolacího přezkumu závěr, že odvolací soud neposoudil otázku poctivosti dlužníkova záměru správně, na výsledku řízení by to ničeho nezměnilo (závěr o nesplnění dalších předpokladů pro schválení reorganizačního plánu nebyl účinně zpochybněn).

13. Judikatura Nejvyššího soudu je totiž ustálena v tom, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 654/2016 (a judikaturu tam označenou), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. 29 ICdo 133/2017.

14. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 9. 2020 Mgr. Milan Polášek předseda senátu