29 NSCR 77/2020

Rubrum

Podána ústavní stížnost. KSHK 42 INS XY 29 NSČR 77/2020-B-62 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníků J. Š., narozeného XY, bytem XY, a M. Š., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 42 INS XY, o zrušení oddlužení, o dovolání dlužníků, zastoupených JUDr. Ing. Rudolfem Coganem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Nové Pace, Pražská 617, PSČ 509 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2020, č. j. KSHK 42 INS XY, 1 VSPH XY, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 14. února 2020, č. j. KSHK 42 INS XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné zrušil oddlužení dlužníků J. Š. a M. Š. (bod I. výroku) a prohlásil konkurs na jejich majetek s tím, že bude projednáván jako nepatrný (body II. a III. výroku).

2. K odvolání dlužníků Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. června 2020, č. j. KSHK 42 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

3. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že dlužníci nebudou schopni splnit podstatnou část splátkového kalendáře, když za dobu 28 měsíců uhradili pouze 3 % nezajištěných pohledávek a předpoklad plnění na nezajištěné pohledávky za 5 let činí 8 %; z toho důvodu rozhodl v souladu s ustanovením § 418 odst. 1 písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. května 2019, o zrušení oddlužení a prohlásil konkurs na majetek dlužníků, který bude projednáván jako nepatrný s ohledem na ustanovení § 314 odst. 1 insolvenčního zákona.

4. Proti usnesení odvolacího soudu podali dlužníci včasné dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou. Dovolatelé namítají, že rozsudky Okresního soudu v Liberci ze dne 5. října 2005, č. j. 13 C 177/2004-117, a ze dne 20. března 2009, č. j. 15 C 401/2007-81, týkající se pohledávek přihlášených Společenstvím vlastníků jednotek XY (dále jen „SVJ“), nebyly vydány proti dovolateli J. Š., nýbrž proti jiné osobě stejného jména a příjmení, avšak odlišného roku narození. Podle dovolatelů rozsudky nemohly nabýt právní moci, neboť byly doručovány jiné osobě než dlužníku. Soudy nižších stupňů nevzaly v potaz, že se rozsudky týkají (blíže specifikované) nemovitosti, která není a nikdy nebyla ve vlastnictví dovolatelů. Dovolatelé dále uvádějí, že bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a právo vlastnit majetek zaručené článkem 11 odst. 1 Listiny. Shrnují (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

5. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že na řešení dovolateli předestíraných právních otázek napadené rozhodnutí nespočívá.

6. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. 29 Cdo 654/2016 (a judikaturu tam označenou), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. 29 ICdo 133/2017. Tím spíše pak dovolání nemůže být přípustné, pokud se s argumentací odvolacího soudu určující pro dovoláním napadené rozhodnutí zcela míjí a vyřešení těch právních otázek, na nichž toto rozhodnutí spočívá, nijak nezpochybňuje.

7. Dovolatelé se ve své argumentaci soustředili na vymezení nedostatků ve výše označených rozsudcích Okresního soudu v Liberci a ve způsobu jejich doručení. Napadené rozhodnutí však spočívá na jiném závěru; totiž na tom, že schválené oddlužení musí být zrušeno, neboť dlužníci nebudou schopni splnit podstatnou část splátkového kalendáře. Proti tomuto závěru se dovolání nijak argumentačně nevymezuje a řešení otázek, jež dovolání klade (posuzováno podle jeho obsahu), je tak pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné. Měla-li dovolací argumentace za cíl zpochybnit správnost závěrů odvolacího soudu o celkové sumě pohledávek, jež dovolatelé měli uspokojit v oddlužení, pak nelze přehlédnout, že jde o argumentaci vedenou ve skutkové rovině a založenou na jiných (dovoláním fabulovaných) skutkových zjištěních, než jsou ta, z nichž vyšel odvolací soud. Skutkový dovolací důvod nadto dovolatelé nemají k dispozici. Námitkou opírající se o článek 36 odst. 1 Listiny vystihují dovolatelé tzv. zmatečnostní vadu řízení dle § 229 odst. 3 o. s. ř. Tuto vadu řízení však jako způsobilý dovolací způsob výslovně vylučuje § 241a odst. 1 věta druhá o. s. ř., takže prostřednictvím této námitky na přípustnost dovolání též nelze usuzovat.

8. Pro úplnost (bez vlivu na výsledek dovolacího řízení v této věci) Nejvyšší soud podotýká, že již v usnesení ze dne 3. července 2019, sen. zn. 29 ICdo 34/2019, jímž zastavil (pro nesplnění podmínky povinného zastoupení) řízení o dovolání dlužníků ve sporu o popření vykonatelných pohledávek SVJ, poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. srpna 2015, sp. zn. 26 Cdo 4423/2014, jež se vyjadřovalo k tvrzeným vadám exekučního titulu SVJ.

9. Rozhodné znění zákona č. 99/1993 Sb., občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2. článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Poučení

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. 12. 2020 Mgr. Milan Polášek předseda senátu