Nejvyšší soud · Usnesení

29 NSCR 82/2014

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2014-07-23 · ECLI:CZ:NS:2014:29.NSCR.82.2014.1

  1. NS 29 NSCR 82/2014
  2. NS 25 Cdo 995/2015
  3. NS 25 Cdo 1191/2015
  4. NS 30 Cdo 1623/2015
  5. NS 25 Cdo 1310/2015
  6. NS 25 Cdo 1220/2015
  7. NS 30 Cdo 1333/2015
  8. NS 25 Cdo 3100/2015
  9. NS 30 Cdo 2707/2015
  10. NS 30 Cdo 3396/2016
  11. NS 30 Cdo 4462/2015
  12. NS 30 Cdo 3442/2015
  13. NS 30 Cdo 2957/2015
  14. NS 25 Cdo 3733/2015
  15. NS 30 Cdo 3350/2015
  16. NS 30 Cdo 3567/2015
  17. NS 30 Cdo 5398/2015
  18. NS 30 Cdo 3714/2015
  19. NS 30 Cdo 5643/2015
  20. NS 30 Cdo 5385/2015
  21. NS 30 Cdo 5684/2015
  22. NS 30 Cdo 5116/2015
  23. NS 30 Cdo 4514/2015
  24. NS 33 Cdo 4421/2014
  25. NS 30 Cdo 4633/2015
  26. NS 30 Cdo 552/2016
  27. NS 25 Cdo 615/2016
  28. ÚS III.ÚS 649/16
  29. NS 30 Cdo 114/2016
  30. NS 30 Cdo 5052/2015
  31. NS 30 Cdo 646/2016
  32. NS 30 Cdo 524/2016
  33. NS 25 Cdo 1827/2016
  34. NS 30 Cdo 793/2016
  35. NS 25 Cdo 4167/2016
  36. NS 30 Cdo 1536/2016
  37. NS 30 Cdo 5553/2015
  38. NS 30 Cdo 3356/2016
  39. NS 25 Cdo 4251/2016
  40. NS 30 Cdo 1830/2016
  41. NS 30 Cdo 2344/2016
  42. NS 30 Cdo 2298/2016
  43. NS 30 Cdo 1887/2016
  44. NS 30 Cdo 1924/2016
  45. NS 25 Cdo 2209/2016
  46. NS 25 Cdo 2210/2016
  47. NS 30 Cdo 1888/2016
  48. NS 30 Cdo 1889/2016
  49. NS 30 Cdo 1925/2016
  50. NS 30 Cdo 2854/2016
  51. NS 21 Cdo 4329/2016
  52. ÚS IV.ÚS 2795/16
  53. NS 30 Cdo 1996/2016
  54. NS 30 Cdo 4815/2016
  55. NS 30 Cdo 1900/2016
  56. NS 28 Cdo 4950/2016
  57. NS 30 Cdo 2996/2016
  58. NS 30 Cdo 3209/2016
  59. NS 30 Cdo 2841/2016
  60. NS 28 Cdo 5024/2016
  61. NS 30 Cdo 3213/2016
  62. NS 30 Cdo 2653/2016
  63. NS 30 Cdo 4214/2016
  64. NS 30 Cdo 5027/2016
  65. NS 30 Cdo 3499/2016
  66. NS 30 Cdo 3549/2016
  67. ÚS IV.ÚS 4098/16
  68. NS 30 Cdo 5355/2016
  69. NS 30 Cdo 4014/2016
  70. NS 23 Cdo 3484/2016
  71. ÚS IV.ÚS 3705/16
  72. NS 30 Cdo 5405/2016
  73. NS 30 Cdo 4890/2016
  74. NS 30 Cdo 262/2017
  75. NS 30 Cdo 5647/2016
  76. NS 30 Cdo 240/2017
  77. NS 30 Cdo 5028/2016
  78. NS 30 Cdo 5264/2016
  79. NS 30 Cdo 133/2017
  80. NS 30 Cdo 4896/2016
  81. NS 30 Cdo 479/2017
  82. NS 30 Cdo 509/2017
  83. NS 30 Cdo 565/2017
  84. NS 30 Cdo 955/2017
  85. NS 30 Cdo 624/2017
  86. NS 30 Cdo 5549/2016
  87. NS 30 Cdo 1361/2017
  88. NS 30 Cdo 1690/2017
  89. NS 30 Cdo 1378/2017
  90. NS 30 Cdo 5883/2016
  91. NS 30 Cdo 1168/2017
  92. NS 30 Cdo 1519/2017
  93. NS 30 Cdo 1638/2017
  94. NS 30 Cdo 411/2017
  95. NS 20 Cdo 3444/2017
  96. NS 20 Cdo 3896/2017
  97. NS 30 Cdo 185/2017
  98. NS 30 Cdo 3018/2017
  99. NS 30 Cdo 2492/2017
  100. NS 30 Cdo 2148/2017
  101. NS 30 Cdo 2313/2017
  102. NS 30 Cdo 3734/2017
  103. NS 30 Cdo 3377/2017
  104. NS 30 Cdo 2862/2017
  105. NS 30 Cdo 2794/2017
  106. NS 30 Cdo 2196/2017
  107. NS 30 Cdo 4522/2017
  108. NS 30 Cdo 3175/2017
  109. ÚS III.ÚS 3785/16
  110. NS 30 Cdo 4540/2017
  111. NS 30 Cdo 4539/2017
  112. NS 30 Cdo 3220/2017
  113. NS 30 Cdo 3368/2017
  114. NS 30 Cdo 2200/2017
  115. NS 22 Cdo 4793/2017
  116. NS 30 Cdo 3617/2017
  117. NS 30 Cdo 4413/2017
  118. NS 30 Cdo 4249/2017
  119. NS 30 Cdo 4492/2017
  120. NS 30 Cdo 3909/2017
  121. NS 30 Cdo 3216/2017
  122. NS 30 Cdo 4232/2017
  123. NS 30 Cdo 2595/2017
  124. NS 30 Cdo 5878/2017
  125. NS 30 Cdo 5244/2017
  126. NS 30 Cdo 4177/2017
  127. NS 30 Cdo 4791/2017
  128. NS 30 Cdo 5521/2017
  129. NS 30 Cdo 5695/2017
  130. NS 30 Cdo 5285/2017
  131. NS 30 Cdo 5532/2017
  132. NS 30 Cdo 5352/2017
  133. NS 30 Cdo 4997/2017
  134. NS 30 Cdo 5874/2017
  135. NS 30 Cdo 311/2018
  136. NS 30 Cdo 5497/2017
  137. NS 30 Cdo 705/2018
  138. NS 30 Cdo 5784/2017
  139. NS 30 Cdo 6086/2017
  140. NS 30 Cdo 5606/2017
  141. NS 30 Cdo 28/2018
  142. NS 33 Cdo 5433/2017
  143. NS 30 Cdo 216/2018
  144. NS 30 Cdo 215/2018
  145. NS 30 Cdo 263/2018
  146. NS 30 Cdo 550/2018
  147. NS 30 Cdo 904/2018
  148. NS 25 Cdo 1215/2018
  149. NS 30 Cdo 2161/2018
  150. NS 30 Cdo 1856/2018
  151. NS 30 Cdo 2582/2018
  152. NS 33 Cdo 3814/2019
  153. NS 33 Cdo 3813/2019
  154. NS 33 Cdo 3815/2019
  155. NS 30 Cdo 910/2020
  156. NS 30 Cdo 916/2020
  157. NS 30 Cdo 1016/2020
  158. NS 30 Cdo 1341/2020
  159. NS 30 Cdo 1718/2020
  160. NS 30 Cdo 1834/2020
Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud rozhodl, že dovolací řízení se zastavuje, jelikož dlužnice neodstranila nedostatek povinného zastoupení advokátem. Soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce, neboť dovolatelka uplatňuje zřejmě bezúspěšné právo.

Citované zákony (4)

Rubrum

KSBR 32 INS XY 29 NSČR 82/2014-A-43 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice M. M., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS XY, o insolvenčním návrhu dlužnice, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. května 2014, č. j. KSBR 32 INS XY, 1 VSOL XY, takto:

Výrok

Dovolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění

Usnesením ze dne 21. ledna 2013, č. j. KSBR 32 INS XY, odmítl Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) [pro vady] insolvenční návrh dlužnice ze dne 15. ledna 2013, spojený s návrhem na povolení oddlužení. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. března 2013, č. j. KSBR 32 INS XY, 1 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Dlužnice podala proti usnesení odvolacího soudu z 26. března 2013 dovolání (A-14). Jelikož při podání dovolání nebyla dlužnice zastoupena advokátem, ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání, požádala 2. srpna 2013 (poté, co ji insolvenční soud vyzval k odstranění nedostatku povinného zastoupení usnesením ze dne 6. června 2013, č. j. KSBR 32 INS XY) o přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (A-18). Usnesením ze dne 12. listopadu 2013, č. j. KSBR 32 INS XY, rozhodl insolvenční soud o žádosti dlužnice z 2. srpna 2013 tak, že nepřiznává dlužnici osvobození od soudních poplatků (bod I. výroku) a neustanovuje dlužnici zástupce (bod II. výroku). K odvolání dlužnice odvolací soud usnesením ze dne 7. května 2014, č. j. KSBR 32 INS XY, 1 VSOL XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 12. listopadu 2013. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 7. května 2014 podala dlužnice rovněž dovolání (A-32). Jelikož ani při podání tohoto dovolání nebyla dlužnice zastoupena advokátem, ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání, insolvenční soud ji vyzval k odstranění nedostatku povinného zastoupení usnesením ze dne 5. června 2014, č. j. KSBR 32 INS XY (doručeným zvlášť obecnému zmocněnci dlužnice 18. června 2014). Na tuto výzvu reagovala dlužnice podáním z 24. června 2014 (A-34), jímž konkretizovala své výhrady proti usnesení odvolacího soudu ze dne 7. května 2014. Nedostatek povinného zastoupení však neodstranila. Podle ustanovení § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2). Dle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí. Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu hodnotil soud prvního stupně, by - nesmyslně - vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení, jež by ústila jen v potřebu rozhodovat o dalších žádostech o ustanovení zástupce. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví (ke shodnému postupu Nejvyššího soudu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, č. j. 26 Cdo 3418/2013-88) a k přezkoumání dovolání přikročí po uplynutí lhůty k podání dovolání (§ 240 o. s. ř., ve spojení s § 241b odst. 3 o. s. ř.). Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2 o. s. ř.). V daném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby dovolatelce byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, když dovolatelka uplatňuje dovoláním zřejmě bezúspěšné právo (srov. § 138 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013). V dané věci sleduje dovolatelka primárně cíl zajistit si předepsané povinné zastoupení pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 26. března 2013 (jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o odmítnutí jejího insolvenčního návrhu pro vady). S přihlédnutím k závěrům formulovaným již v usnesení ze dne 26. února 2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008, uveřejněném pod číslem 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008, uveřejněné pod číslem 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, uveřejněném pod číslem 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (všechna tato usnesení odvolací soud v usnesení ze dne 26. března 2013 výslovně zmiňuje), je ovšem bezúspěšnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 26. března 2013 zřejmá, takže je zbytečné mrhat prostředky státu na to, aby při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva bylo zajištěno povinné zastoupení dovolatelky (lhostejno, zda nemajetné). V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolatelce advokáta pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 7. května 2014 a kdy dovolatelka neodstranila nedostatek povinného zastoupení (přes poučení o následcích nečinnosti) ani k výzvě insolvenčního soudu ze dne 5. června 2014, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jejím dovolání zastavil. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí byl pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. července 2014 JUDr. Zdeněk Krčmář předseda senátu

Dotčená ustanovení

Občanský soudní řád 99/1963 Sb.

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (52)

Zobrazeno prvních 50 podle data.