29 NSCR 95/2020

Rubrum

KSOS 37 INS XY 29 NSČR 95/2020-B-469 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka V. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Lukášem Stočkem, advokátem, se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 168/18, PSČ 741 01, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS XY, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. února 2020, č. j. KSOS 37 INS XY, 3 VSOL XY, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

1. Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 9. září 2019, č. j. KSOS 37 INS XY, jímž Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužníka V. K., aby Mgr. Ing. Eva Hepperová byla zproštěna funkce insolvenční správkyně.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jež má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny a dále otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

3. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

4. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a dovolatel (oproti svému mínění) nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení ani žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.

5. Dovolatel tvrdí, že insolvenční správkyně nesplnila povinnost oznámit svou podjatost podle § 24 odst. 1 věta druhá zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), čímž podle § 32 insolvenčního zákona závažně porušila důležitou povinnost uloženou insolvenčnímu správci.

6. Ve vztahu k podjatosti insolvenčního správce (jež může být důvodem pro odvolání insolvenčního správce z funkce) Nejvyšší soud v usnesení ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2014, 29 NSČR 80/2015, uveřejněném pod číslem 47/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že podmínky, za nichž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení (§ 24 odst. 1 insolvenčního zákona), lze v zásadě poměřovat s podmínkami určenými § 14 odst. 1 o. s. ř. Přitom vztah insolvenčního správce k účastníkům řízení (dlužníku či věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku - § 14 odst. 1 insolvenčního zákona), popř. účastníkům v incidenčních sporech (§ 16 insolvenčního zákona), pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. mutatis mutandis důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněného pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Současně platí, že pro přijetí závěru o vyloučení insolvenčního správce postačí, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, tj. jeho podjatost nemusí být „prokázána“.

7. Z obsahu insolvenčního spisu plyne, že návrh dlužníka na zproštění insolvenční správkyně funkce, který je předmětem tohoto dovolání, je v pořadí sedmým takovým návrhem (srov. B-14, B-121, B-137, B-194, B-246, B-351). Podjatost spatřuje dlužník ve vyjádřeních insolvenční správkyně, jež činila v rámci insolvenčních řízení dlužníků G. (dále jen „společnost G“) [vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS XY] a D. (dále jen „společnost D“) [vedeno u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS XY], a dále v rámci incidenčních sporů sp. zn. 9 ICm XY a 9 ICm XY, které vzešly z insolvenčního řízení dovolatele.

8. V insolvenčních řízeních společnosti G a společnosti D učinil dovolatel, aniž by byl účastníkem daných insolvenčních řízení, podněty insolvenčním soudům s cílem, aby insolvenční správkyně byla „zbavena“ své funkce. Tvrzení, v nichž dovolatel spatřuje podjatost insolvenční správkyně, činila insolvenční správkyně v reakci na tyto podněty. V incidenčních sporech sp. zn. 9 ICm XY a 9 ICm XY se insolvenční správkyně jako žalovaná vyjadřovala k dovolatelem podané žalobě na náhradu škody způsobené podle dovolatele postupem insolvenční správkyně v insolvenčním řízení vedeném na jeho majetek.

9. Při plnění svých povinností (jak přiléhavě uvedl již insolvenční soud) se insolvenční správce nevyhnutelně ocitá (může se ocitnout) v konfliktu s dlužníkem, zejména když dlužník v insolvenčním řízení neposkytuje dosažnou součinnost. Insolvenční správce musí vyvinout veškeré úsilí k maximálnímu uspokojení věřitelů a společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob, tedy i dlužníka (viz § 36 odst. 1 insolvenčního zákona). Takové odlišné zájmy a z nich případně plynoucí spory, jakož i subjektivní vnímání insolvenčního správce o jeho vztahu k dlužníku jako „napjatém“ plynoucí z předchozího a mnohdy nestandardního jednání dlužníka (podněty v insolvenčních řízení, v nichž není dovolatel účastníkem řízení), však bez dalšího neznamenají zjevně nepřátelský vztah a nezakládají důvod podjatosti či důvod pochybovat o nepodjatosti takového správce.

10. Ve světle této ustálené rozhodovací praxe tedy odvolací soud nepochybil, dospěl-li k závěru, že není důvod ukončit výkon funkce insolvenční správkyně v dlužníkově věci.

11. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 10. 2020 Mgr. Milan Polášek předseda senátu