29 Od 58/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zamítl návrh druhé žalované na přikázání věci jinému soudu. Soud uvedl, že nedostatečná vzdálenost bydliště od soudu není závažným důvodem pro delegaci. Podle § 12 odst. 3 o. s. ř. musí být důvody vhodnosti významné a ovlivňovat ústavní zásadu náležitosti soudu. Soud se opřel o zásadu právní jistoty a možnost dožádání podle § 39 o. s. ř.
Rubrum
29 Od 58/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně P., a.s., zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1) J. B., a 2) R. K., o 63.875,- Kč, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 44/2003, o návrhu druhé žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto :
Výrok
Věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 44/2003 se Krajskému soudu v Ostravě nepřikazuje.
Odůvodnění
: Druhá žalovaná jako směnečná ručitelka poté, co podala námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, kterým jí a prvnímu žalovanému jako směnečnému dlužníku bylo uloženo, aby rukou společnou a nerozdílnou zaplatili žalobci částku 59.911,- Kč s příslušenstvím a nahradili náklady řízení, navrhla, aby věc projednávaná u Krajského soudu v Hradci Králové byla postoupena Krajskému soudu v Ostravě. Poukazovala na to, že je nezaměstnaná, pečuje o dvě nezletilé děti, z nichž jedno navštěvuje mateřskou školku, druhé základní školu a že nemá finanční prostředky, aby se dostavila k soudu do Hradce Králové. Na základě částečného zpětvzetí žaloby soud směnečný platební rozkaz zrušil ohledně částky 14 000,- Kč a řízení v tomto rozsahu zastavil. Žalobkyně poté prohlásila, že s návrhem na delegaci nesouhlasí, když pouhá vzdálenost z místa bydliště druhé žalované k procesnímu soudu není dostatečným důvodem pro navrženou delegaci. Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu ( Krajskému soudu v Hradci Králové) a Krajskému soudu v Ostravě, kterému má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.) návrh druhé žalované na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být přikázána. Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet jen výjimečně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. l Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečným způsobem ovlivňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegovány, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě Druhou žalovanou uváděné důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu nejsou takovými skutečnostmi, které by odůvodňovaly průlom do výše uvedené ústavní zásady a z hlediska ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. jsou irelevantní. Přitom přihlédl též k negativnímu stanovisku žalobkyně a k možnostem, které poskytuje institut dožádání podle § 39 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto návrhu na přikázání věci jinému než příslušnému soudu nevyhověl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 24. srpna 2004 JUDr. František Faldyna, CSc., v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.