29 Odo 1159/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu, které zastavilo řízení ve věci určení neplatnosti nájemní smlouvy. Soud uvedl, že odvolací soud neměl pravomoc zastavit řízení, protože rozhodnutí soudu prvního stupně o předběžných opatřeních není rozhodnutím o věci samé. Postup podle § 222a odst. 1 o. s. ř. byl proto nesprávný a způsobil vadu, která mohla vést k nesprávnému rozhodnutí. Věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, včetně nového rozhodnutí o nákladech řízení.
Rubrum
29 Odo 1159/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně 1. J. a. s., zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1) M. P., zastoupenému, advokátem, a 2) O. Č. r., s. r. o., o určení neplatnosti nájemní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 27/2003, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. června 2003, č. j. 25 Co 167/2003-104, takto:
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. června 2003, č. j. 25 Co 167/2003-104, se ve výroku, jímž bylo řízení ve věci samé zastaveno, a ve výrocích II. a IV. o nákladech řízení zrušuje a věc se vrací Okresnímu soudu v Příbrami k dalšímu řízení.
Odůvodnění
: Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 17. března 2003, č. j. 11 C 27/2003-74, vyhověl návrhu žalobkyně a žalovaným 1) a 2) předběžným opatřením uložil zdržet se realizace veškerých práv a povinností vyplývajících z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovanými, jejímž předmětem je zajištění provozu vodohospodářského majetku města P., a to do právní moci rozsudku ve věci samé (první výrok). Dále soud prvního stupně nepřipustil přistoupení V. a k. B., a. s. do řízení jako žalované 3) a zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se žalovanému 1) a této společnosti ukládá zdržet se realizace veškerých práv a povinností vyplývajících ze smlouvy na pronájem a provozování vodovodu a kanalizace uzavřené mezi nimi, jejímž předmětem je zajištění provozu vodohospodářského majetku města P. (druhý a třetí výrok). Současně žalobkyni uložil zaplatit soudní poplatek z návrhu na nařízení předběžného opatření (čtvrtý výrok) a povinnost zaplatit V. a k. B., a. s. náklady řízení (pátý výrok). Usnesení soudu prvního stupně napadli včasným odvoláním žalobkyně a žalovaný 1), přičemž v průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně podáním došlým soudu 9. června 2003 žalobu „včetně všech souvisejících návrhů a jejich pozdějších doplnění“ zpět. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. června 2003, č. j. 25 Co 167/2003-104, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení ve věci samé i řízení o přistoupení V. a k. B., a. s. se sídlem v B., M. 255, zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) [výroky II. a IV.] a o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a V. a k. B., a.s. (výroky III. a V.). S odkazem na ustanovení § 222a odst. 1 občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“) odvolací soud uvedl, že žalobkyně v průběhu odvolacího řízení vzala zpět žalobu ve věci samé i návrh na přistoupení V. a k. B., a. s. do řízení, a proto usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení ve věci samé i řízení o přistoupení dalšího účastníka zastavil. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 1) včasné dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a co do jeho důvodnosti na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř., ačkoli k postupu podle tohoto ustanovení nebyly splněny předpoklady. Odvolání bylo totiž podáno proti usnesení o nařízení předběžného opatření a k rozhodnutí o zastavení řízení a v návaznosti na to o náhradě nákladů řízení tak nebyl věcně příslušný Krajský soud v Praze, ale Okresní soud v Příbrami. Účastníkům řízení tak byla postupem odvolacího soudu odňata instance (možnost podat odvolání proti rozhodnutí věcně příslušného soudu). Proto dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud „ rozsudek“ odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s .ř . a je i důvodné. Ačkoli dovolatel výslovně nevymezuje rozsah, v němž rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je z obsahu dovolacích námitek nepochybné, že dovolání směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo řízení ve věci samé zastaveno. Vzhledem k předmětu řízení, jímž je určení neplatnosti nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovanými 1) a 2) je v intencích ustanovení § 242 odst. 2 písm. c) o. s. ř. uvedený výrok odvolacímu přezkumu otevřen i ve vztahu k žalované 2). Podle ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Základem odvolacího řízení je přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. § 212 a § 212a o. s. ř.), proto je činnost odvolacího soudu zásadně činností přezkumnou. Z postavení odvolacího soudu jako přezkumné instance pak vyplývá, že nemůže v odvolacím řízení rozhodnout ve věci samé, bylo-li odvolacímu přezkumu podrobeno rozhodnutí, které povahu rozhodnutí o věci samé nemá. Stejně tak je vyloučeno, aby odvolací soud vydal rozhodnutí, jímž se řízení končí, nemá-li tuto povahu přezkoumávané rozhodnutí soudu prvního stupně a není-li otázka ukončení řízení enunciátem odvoláním napadeného rozhodnutí alespoň řešena (shodně srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 23/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 970/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 1999, pod číslem 106). Usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrzích žalobkyně na nařízení předběžných opatření, není rozhodnutím o věci samé, ani rozhodnutím, jímž se řízení končí, popř. rozhodnutím, jehož výrok takovou otázku řeší. Proto odvolací soud nemohl postupem podle ustanovení 222a odst. 1 o. s. ř. řízení ve věci samé zastavit, a učinil-li tak, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení, v rozsahu dovoláním dotčeném a v závislých výrocích o nákladech řízení, zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (rozuměj k rozhodnutí o zpětvzetí žaloby). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 23. března 2004 JUDr. Ivana Štenglová, v.r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.