29 Odo 13/2003
V PLATNOSTINejvyšší soud zastavil řízení o dovolání konkursního věřitele proti usnesení odvolacího soudu, protože dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí, které není předmětem dovolání. Soud uvedl, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který nelze použít proti rozhodnutí odvolacího soudu. Nedostatek funkční příslušnosti soudu k projednání dovolání je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Na základě § 104 odst. 1 o. s. ř. soud proto řízení zastavil.
Rubrum
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 13/2003-372 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Hampla v konkursní věci úpadce I. D., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 K 68/2000, o dovolání konkursního věřitele Ing. V. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. dubna 2002, č. j. 18 K 68/2000 – 288, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 3. května 2002, č. j. 18 K 68/2000 – 311, takto:
Výrok
Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. dubna 2002, č. j. 18 K 68/2000 – 288, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 3. května 2002, č. j. 18 K 68/2000 – 311, se zastavuje.
Odůvodnění
: Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. dubna 2002, č. j. 18 K 68/2000288, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 3. května 2002, č. j. 18 K 68/2000 – 311, vyslovil souhlas s tím, aby správce konkursní podstaty úpadce I. D., JUDr. A. S., vydal odděleným konkursním věřitelům úpadce výtěžek zpeněžení, a to Ing. V. Š. 1,444.478,70 Kč, V. s. a. s. 188.035,60 Kč a Č. k. a. 19,966.073,- Kč. K odvolání konkursního věřitele Ing. V. Š. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. září 2002, č. j. 2 Ko 121/2002 – 328, usnesení soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení potvrdil, s tím, že námitky odvolatele nebyly důvodné, neboť v postupu správce konkursní podstaty při zpeněžování majetku konkursní podstaty neshledal pochybení. Soud prvního stupně přitom správně vypočetl částku náležející jednotlivým odděleným věřitelům k výplatě ve smyslu ustanovení § 28 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. Proti usnesení soudu prvního stupně podal konkursní věřitel Ing. V. Š. včas dovolání, uváděje, že pochybením soudu prvního stupně, který vycházel z podkladů, jež neodpovídaly skutečnosti, byl zkrácen na svých právech a požaduje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a aby jej zařadil jako prvního odděleného věřitele úpadce. Dovolatel svým podáním výslovně napadl pouze usnesení soudu prvního stupně, přičemž závěr, že brojí proti tomuto rozhodnutí, plyne i z obsahu jeho dovolání. Dovolání je ve smyslu ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 20. května 2003 JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r. předseda senátu