29 Odo 135/2001

Rubrum

29 Odo 135/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně K. a C., spol. s r. o., proti žalovanému J. N., o zaplacení částky 53.270,- Kč, k dovolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 2. 10. 1998, čj. 9 C 1300/96 – 76, takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.175,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho právního zástupce, advokáta.

Odůvodnění

: Podáním ze dne 12. 7. 2000 podal žalovaný dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 2. 10. 1998, čj. 9 C 1300/96 – 76 a rozsudku Krajského soudu Praha ze dne 25. 5. 2000, čj. 29 Co 206/2000 – 112. Vzhledem k tomu, že dovolání nesplňovalo požadavky na dovolání stanovené v § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“), byl žalovaný usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 1. 11. 2000, čj. 9 C 1300/96 – 142, vyzván ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení mj. k doložení zastoupení advokátem v dovolacím řízení a dále mu bylo uloženo, aby uvedl, proti „kterému rozhodnutí dovolání konkrétně směřuje, včetně uvedení čísla jednacího a data rozhodnutí“, rozsah a důvody, z nichž rozhodnutí napadá atd. V podání bez data, podaném na poště 16. 11. 2000 dovolatel doplnil plnou moc advokáta, kterého zmocnil k zastupování v řízení u Nejvyššího soudu. Tento právní zástupce v uvedeném podání výslovně uvedl, že dovolatel podává dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 2. 10. 1998, sp. zn. 9 C 1300/96, a to jeho výrokům I., II. a III. a navrhl, aby dovolací soud zrušil uvedený rozsudek ve všech jeho výrocích. V podaní ze dne 24. 5. 2001 se k dovolání vyjádřil žalobce a uvedl, že dovolání bylo podáno po uplynutí lhůty dle § 240 odst. 1 o. s. ř. a směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně. Ve věci pak uvádí, že tvrzení dovolatele o zaplacení 190.000,- Kč je v rozporu se skutečností a tvrzeními u soudu prvního stupně, žalobce proto navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto, popř. odmítnuto. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. O dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích rozhoduje Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.). Z uvedeného vyplývá, že dovoláním lze napadnout pouze pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, která byla vydána tímto soudem v řízení, jímž bylo rozhodováno o odvolání. Rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze, přípustným řádným opravným prostředkem proti těmto rozhodnutím je odvolání dle § 201 a násl. o. s. ř. S ohledem na tuto úpravu opravných prostředků je v občanském soudním řádu stanovena i funkční příslušnost pro projednání a rozhodnutí dovolání, která nezakládá funkční příslušnost Nejvyššího soudu k projednání dovolání, které směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti, vzhledem k tomu, že jde o podmínku řízení, bez jejíhož splnění nelze ve věci jednat (§ 103 o. s. ř.) a tato podmínka řízení není dána, způsobuje, že soud musí podle § 104 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavit. Nejvyšší soud proto podle § 10a, § 103 a 104 odst. 1 o. s. ř. řízení zastavil. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1, 1. věta o. s. ř., tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu těchto nákladů 2.175,- Kč (§ 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k, § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), neboť procesně zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí. V Brně 25. dubna 2002 JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r. předseda senátu