29 Odo 193/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, které odmítlo odvolání dlužníka jako nepřípustné. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože napadené usnesení nebylo měnící ani potvrzující. Podle § 237 až § 239 o. s. ř. nejsou podmínky pro přípustnost dovolání splněny. Soud se nezabýval otázkou povinného zastoupení, protože dovolání bylo již předem nepřípustné.
Rubrum
29 Odo 193/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové ve věci konkursu dlužníka Ing. P. Ch., o návrhu věřitelů A) D., spol. s r. o., zastoupené, advokátem, a B) … banky, a. s., na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 99 K 20/2000, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2001, č. j. 1 Ko 367/2001- 94, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Usnesením ze dne 29. listopadu 2001, č.j. 1 Ko 367/2001 - 94, Vrchní soud v Praze - odkazuje na ustanovení § 202 odst. 1 písm. k/ a § 218 písm. c/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - odmítl jako nepřípustné odvolání dlužníka proti usnesení ze dne 29. května 2001, č.j. 99 K 20/2000 - 56, jímž Městský soud v Praze dlužníku uložil, aby se vyjádřil k podáním C. ú. D., C. ú. P. IV a P. s. s. z. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník včasné dovolání, domáhaje se jeho zrušení. Se zřetelem k době vydání napadeného usnesení i usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud - ve shodě s ustanoveními bodu 1., 15., a 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Dovolání v této věci není přípustné. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 a § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není dovolání přípustné již proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím ani potvrzujícím. Ustanovení § 238, § 238a odst. 1 písm. b/ až g/ a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání rovněž nezakládají, neboť nejde o žádný z případů zde vypočtených. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř.). Tím, že nebyla splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení, se Nejvyšší soud se zřetelem k úpravě obsažené v ustanovení § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř.) nezabýval. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 11. března 2004 JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r. předseda senátu