29 Odo 21/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Soud uvedl, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu není podle § 237 odst. 1 o. s. ř. přípustné, pokud se jedná o rozhodnutí „ve věci samé“. Ustanovení § 238 až § 239 o. s. ř. vylučují možnost dovolání proti takovým usnesením. Soud se opřel o své vlastní rozhodnutí z 28. března 2002, které upřesňuje, že rozhodnutí o soudních poplatcích nejsou „ve věci samé“. Důvodem odmítnutí byla i neexistující přípustnost opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí.
Rubrum
29 Odo 21/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce Ing. P. Ch., proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad štolou 3, PSČ 170 00, o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 87/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 54 Co 490/2003-34, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 54 Co 490/2003-34 potvrdil usnesení ze dne 14. dubna 2003, č. j. 25 C 87/2003-19, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků ze žaloby na obnovu řízení, uzavíraje, že jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Žalobce podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), přičemž snáší argumenty na podporu závěru, že podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků u něj jsou splněny a domáhá se zrušení napadeného usnesení. Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, není podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Dle ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jimž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků však usnesením „ve věci samé“ není (srov. k tomu shodně např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 170/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2002, pod číslem 152). Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 24. února 2005 JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.