29 Odo 243/2002

Rubrum

29 Odo 243/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. V., proti žalovanému J. N., jako správci konkursní podstaty úpadce Z. d. C. – v likvidaci, o určení oprávněné osoby, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 6 C 761/92, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. prosince 2001, čj. 17 Co 588/99-70, ve znění doplňujícího usnesení z téhož dne čj. 17 Co 588/99-72, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. června 1999, čj. 6 C 761/92-52, kterým soud prvního stupně určil, že R. V., posledně bytem M. 6, zemřelá dne 9. února 1993, byla ve vztahu k transformaci Z. d. C. oprávněnou osobou dle § 14 zákona č. 42/1992 Sb., tak, že žalobu zamítl. Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu (ve znění doplňujícího usnesení) podáním ze dne 8. února 2002 dovolání, které bylo osobně podáno u soudu prvního stupně dne 19. února 2002. Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o.s.ř.“). Tak tomu bylo i v tomto případě, neboť odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001, jak výslovně zmínil v důvodech rozsudku. Podle § 240 odst. 1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o.s.ř.). Rozsudek odvolacího soudu byl, jak vyplývá z doručenky založené ve spisu, žalobci (jeho zástupci) doručen dne 16. ledna 2002. Převzetí je na doručence potvrzeno (u č.l. 73) razítkem advokáta a podpisem. Následujícího dne 17. ledna 2002 byl rozsudek doručen i žalovanému, a nabyl tak právní moci. Zároveň s rozsudkem bylo oběma účastníkům doručováno i doplňující usnesení. Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 18. únor 2002 (pondělí). Dovolání podané žalobcem až 19. února 2002 je tedy opožděné. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. opožděné dovolání odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. (per analogiam), neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovanému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 10. září 2002 JUDr. Ivana Štenglová, v.r. předsedkyně senátu