29 Odo 272/2001
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které zrušilo rozhodnutí okresního soudu o zastavení řízení o nároku na částku 661.092,- Kč s příslušenstvím. Soud se opřel o § 238a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, podle něhož není dovolání přípustné proti usnesení, které nezměnilo rozhodnutí. Důvodem bylo, že napadené usnesení nebylo měnícím ani potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu. Soud vysvětlil, že dovolání je přípustné pouze v případech vymezených zákonem, což v daném případě nebylo splněno.
Rubrum
29 Odo 272/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně S.K. spol. s r. o. proti žalované L.K., o zaplacení částky 661.092,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 6 C 24/99, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. srpna 2000, č.j. 15 Co 569/2000-54, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. srpna 2000, č.j. 15 Co 569/2000-54, zrušil usnesení ze dne 15. května 2000, č.j. 6 C 24/99-35, jímž Okresní soud v Novém Jičíně zastavil podle § 104 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.\") řízení o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 661.092,-Kč s příslušenstvím, a uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení, a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 24, § 27 § 43 a § 104 odst. 2 o. s. ř. - se ztotožnil se soudem prvního stupně potud, že žaloba byla jménem žalobkyně podána osobou, jež nedoložila, že je k tomuto úkonu zmocněna, avšak oproti mínění okresního soudu uzavřel, že jde o odstranitelný nedostatek, k jehož zhojení měl soud žalobkyni vyzvat podle § 43 o. s. ř. Jelikož žalobkyně v souvislosti s podaným odvoláním doložila plnou moc pro JUDr. B.H., splňující náležitosti dle ustanovení § 24 a § 27 o. s. ř., byla tím uvedená vada odstraněna. Žalovaná (zastoupena advokátem) podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání (č.l. 59-60), ve kterém namítá, že zkoumaný nedostatek byl neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; nelze tedy na okresním soudu požadovat, aby k odstranění uvedeného nedostatku vyzval někoho, kdo návrh sám nepodal, byť je uveden jako žalobce. Odvolací soud nesprávně posoudil ve spise obsažené listiny, které dokazují neexistenci oprávnění k podání žaloby a věc nesprávně právně kvalifikoval. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání (č.l. 64-65) má usnesení odvolacího soudu za správné. Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). Dovolatelka (ač zastoupena advokátem) výslovně nepřiřadila dovolací tvrzení žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ustanovení § 241 odst. 3 o. s. ř. pod písmeny a/ až d/, po obsahové stránce jimi však vystihuje dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Úvaze o důvodnosti dovolání ovšem v dovolacím řízení předchází zkoumání jeho přípustnosti. Dovolání v této věci není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím a napadané rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v § 238a odst. 1 o. s. ř. pod písmeny b/ až f/. Podmínky stanovené v § 239 o. s. ř. daná věc rovněž nesplňuje, neboť napadené usnesení není ani potvrzujícím usnesením odvolacího soudu. Zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení § 237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., k nimž je dovolací soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu se rovněž nepodávají. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. usnesením odmítl. Pro úplnost se dodává, že k otázce, o jejíž řešení žádala dovolatelka, se Nejvyšší soud vyslovil v řadě svých rozhodnutí, z nichž za mnohá lze odkázat např. na usnesení uveřejněné pod číslem 48/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná v časopise Soudní judikatura, a to: rozsudek ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 137/96, otištěný v čísle 4 ročníku 1997 pod číslem 32, usnesení ze dne 24. října 1996, sp. zn. 2 Cdon 1007/96, uveřejněné v čísle 5 ročníku 1997 pod číslem 36, usnesení ze dne 11. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 495/97, publikované v čísle 5 ročníku 2000 pod číslem 40 nebo usnesení ze dne 21. října 1999, sp. zn. 20 Cdo 2324/98, otištěné v čísle 4 ročníku 2000 pod číslem 40. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 6. června 2001 JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.