29 Odo 489/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu, protože bylo podáno po uplynutí jednoměsíční lhůty. Soud se opřel o § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění před 1. lednem 2001, podle něhož zmeškání lhůty nelze prominout. Dovolání bylo podáno po uplynutí lhůty, ačkoli bylo doručeno včas, což neodpovídá podmínkám přípustnosti. Soud rozhodl bez případného jednání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Rubrum
U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A., akciová společnost, proti žalované T.O.P. společnost s ručením omezeným, o zaplacení 454.223,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 Cm 409/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2001, č.j. 3 Cmo 189/2000-63, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením zrušil rozsudek ze dne 18. listopadu 1999, č.j. 33 Cm 409/98-42, kterým Krajský obchodní soud v Praze žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 454.223,60 Kč s 21% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1.11.1996 do zaplacení a 50.547,- Kč na náhradě nákladů řízení, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání datované dnem 2. dubna 2002, které předala (jak vyplývá z podacího razítka pošty) téhož dne k poštovní přepravě. Jeho přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a § 239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. ledna 2001 a namítá, že odvolací soud rozhodl o odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně, když toto bylo podáno opožděně. Ve svém vyjádření k dovolání žalovaná požadovala, aby je dovolací soud z důvodu jeho opožděného podání odmítl. Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s bodem 15., hlavy I., části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, jak sám výslovně zmínil v důvodech usnesení. Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (jako součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodný závěr formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01 a ze dne 24. ledna 2002, sp. zn. IV.ÚS 560/01). Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak to stanoví ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001. Podle odstavce 2 věty první citovaného ustanovení zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Z obsahu spisu se podává, že usnesení odvolacího soudu bylo žalobkyni (jejímu právnímu zástupci) i žalované (jejímu právnímu zástupci) doručeno shodně dne 30. ledna 2002, přičemž tímto dnem ve smyslu § 159 odst. 1 o. s. ř. též nabylo právní moci. Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce (§ 57 odst. 2 věty první o. s. ř.). Ve smyslu tohoto ustanovení byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 28. únor 2002 (čtvrtek). Dovolání podané žalobcem k poštovní přepravě až dne 2. dubna 2002 je tedy zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno). Nejvyšší soud České republiky proto opožděné dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítl. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 25. září 2002 JUDr. Ivana Štenglová, v.r . předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
- ÚS I.ÚS 660/01
- VS Praha 3 Cmo 189/2000-63
- MS Praha 33 Cm 409/98
- 33 Cm 409/98-42