29 Odo 511/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání druhého žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, které zastavilo odvolací řízení kvůli nezaplacení soudního poplatku. Soud uvedl, že dovolání proti takovému usnesení není podle zákona přípustné, protože se nejedná o rozhodnutí „ve věci samé“. Opřel se o § 237 až § 239 občanského soudního řádu, podle nichž není dovolání možné proti rozhodnutí o zastavení řízení kvůli nezaplacení poplatku. Náklady dovolacího řízení nebyly náhradně přiznány, protože dovolání bylo odmítnuto.
Rubrum
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 29 Odo 511/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Č. s., a. s., proti žalovaným 1) V. K., a 2) J. L., o zaplacení částky 67.360,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 5 C 130/2004, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. prosince 2004, č.j. 25 Co 484/2004-73, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
: Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. prosince 2004, č.j. 25 Co 484/2004-73, potvrdil usnesení ze dne 2. září 2004, č.j. 5 C 130/2004-64, jímž Okresní soud Plzeň-sever zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§ 9 odst. l zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), uzavíraje, že druhý žalovaný soudní poplatek splatný podáním odvolání nezaplatil ani v dodatečně stanovené lhůtě. Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý žalovaný dovolání, v němž namítá, že soudní poplatek nezaplatil, protože si nebyl schopen vyzvednout poštovní zásilku se složenkou k úhradě. Žádá proto znovu o zaslání složenky na zaplacení soudního poplatku a „obnovení“ řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání, není podle občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve znění účinném od 1. ledna 2001 přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že dovoláním napadené usnesení nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Ustanovení § 237 o. s. ř. upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku (a usnesení) odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé. Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání však usnesením „ve věci samé“ není (srov. k tomu shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 102). Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání druhého žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni, podle obsahu spisu, v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 24. května 2005 JUDr. Petr Gemmel, v.r. předseda senátu