29 Odo 517/2003

Rubrum

29 Odo 517/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Ing. D. C., jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně V. Z., proti žalované M. P., o návrhu žalované na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 29 Cm 5/2000, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. srpna 2001, č.j. 13 Cmo 187/2000 – 21, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. srpna 2001, č.j. 13 Cmo 187/2000 – 21, potvrdil usnesení ze dne 6. června 2000, č.j. 29 Cm 5/2000 – 11, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zamítl návrh na povolení obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp.zn. 29 Cm 2/99. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že důkazy, o něž žalovaná opírá návrh na povolení obnovy řízení, nejsou nově uplatněnými důkazy, které žalovaná nemohla bez své viny použít v původním řízení, s tím, že nelze dovodit, že by provedení těchto důkazů mohlo pro ni přivodit příznivější rozhodnutí o věci. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy že je dán dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu - dále též jen „o. s. ř.“). V dovolání pak snáší argumenty na podporu závěru o existenci uplatněného dovolacího důvodu a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se ve vyjádření ztotožňuje se zjištěními a závěry soudů obou stupňů a žádá dovolání zamítnout. Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud – ve shodě s body 15. a 16., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. – odvolání rovněž projednal a rozhodl o něm (jak se výslovně podává z odůvodnění jeho usnesení) podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. Dovolání v této věci není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237, § 238a a § 239 o. s. ř. Existenci zmatečnostních vad řízení vypočtených v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., jež zakládají (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, a k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, dovolatelka netvrdí a tyto se nepodávají ani z obsahu spisu. Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím a napadané rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v § 238a odst. 1 o. s. ř. pod písmeny b/ až f/. Podmínky stanovené v § 239 o. s. ř. daná věc nesplňuje již proto, že rozhodnutí (usnesení) o povolení obnovy řízení (§ 234 odst. 1 o. s. ř.) není ve smyslu ustanovení § 239 o. s. ř. rozhodnutím ve věci samé (shodně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a argumentaci tam rozvedenou). Tento závěr s sebou nutně nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm c/ o. s. ř. odmítl. Dovolatelka z procesního hlediska zavinila odmítnutí dovolání, ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř. má tudíž povinnost nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení, jež v daném případě sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Dovolací řízení bylo zahájeno po 1. lednu 2001, takže se výše odměny určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníků řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „vyhláška“). Ve smyslu § 10 odst. 1 a 3 vyhlášky činí základní sazba odměny 4.500,- Kč. Tato částka se ve smyslu ustanovení § 15 a § 14 odst. 1 vyhlášky (vzhledem k tomu, že dovolání je odmítáno) snižuje na částku 2.250,- Kč. Advokátka žalobkyně pak učinila v dovolacím řízení pouze jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), takže Nejvyšší soud snížil takto určenou sazbu odměny o 50 % (dle § 18 odst. 1 vyhlášky), tedy na 1.125,- Kč. Společně s náhradou hotových výdajů ve výši 75,- Kč, přiznaných podle § 13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění pozdějších předpisů, činí konečná výše dovolacích nákladů žalobkyně 1.200,- Kč. Tuto částku tedy Nejvyšší soud žalobkyni k tíži dovolatelky také přiznal. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně 19. května 2004 JUDr. Zdeněk Krčmář,v.r. předseda senátu